Domů     Musím se starat o bratra
Musím se starat o bratra
4 minuty čtení

Nebyli jsme si nikdy blízcí, ale pomoc jsem mu nemohla odmítnout. Jsem jako mezi mlýnskými kameny a svůj čas dělím mezi bratra a manžela.

Můj bratr je o deset let starší, tak mezi námi nebyl nikdy ten správný sourozenecký vztah. Prostě jsme se tak trochu minuli. On už byl v pubertě a já jen malá holka, co otravovala. A když jsem v té pubertě byla já, tak on se už stěhoval od rodičů do podnájmu.

Byl sám, bez rodiny

Občas jsme si zavolali, a dokonce se i navštívili. Byl hodný a vždycky přinesl kupu dárků nám i dětem. Vlastní rodinu nikdy nezaložil, přestože pár známostí měl. Ale byly to vždycky ženské k nepoužití.

Jedna dávala přednost kariéře a byla věčně v práci, a další byla opačný extrém. Bratr dobře vydělával, ale jak, tomu jsem nerozuměla. Byli jsme s bráchou rozdílní jako noc a den. Když jsem ho viděla naposledy, byl skleslý a jakoby bez energie. Zeptala jsem se, zda ho něco netrápí, ale on jen mlčky zavrtěl hlavou, že ne.

Zavolal mi z nemocnice

Nebyla to pravda, což jsem se dozvěděla až z jeho telefonátu z nemocnice. „Ségra, jsem na tom bledě, našli mi nádor a už ho ani nebudou operovat. Jdu na ozařování, ale moc nadějí mi nedávají,“ plakal mi do telefonu a já se za ním hned vydala na návštěvu.

Co ale říct tak nemocnému člověku? Nějaké plané útěchy a hraný optimismus jsou nanic. Vzala jsem ho za ruku a slíbila, že ho v tom samotného nenechám.

Manžel byl uražený

Ozařování bohužel nepomohlo a bratr na tom byl čím dál hůř. Podepsal revers a nechal se propustit domů. Byl na tom špatně. Neměl sílu dojít si pro nákup, natož si vyprat nebo uvařit. Vše jsem musela obstarávat já.

O pár týdnů později přibyla k těmto běžným povinnostem i hygiena a krmení. Brácha už prostě neměl na nic energii. „Nepřeháníš to trochu?“ zeptal se mě manžel a jeho tón nevěstil nic dobrého.

Vyčetl mi, že mě vůbec nevidí doma, že ho zanedbávám a dávám přednost bratrovi. Měl pravdu, to jsem musela uznat. Slíbila jsem, že to napravím, ale svůj slib jsem nesplnila. K bráchovi jsem prostě musela!

Nevěděla jsem, co dřív

Manžel byl čím dál naštvanější. Místo toho, aby mi pomohl, mi jen stále něco vyčítal. Nechápal, že i já jsem už notně unavená. Že i na mě je toho moc. Bolela mě záda od toho věčného tahání tašek. A taky jsem trpěla nespavostí z toho stresu.

Uvědomovala jsem si, že mi už brzy odejde. Pořád jsem přemýšlela, jak vše skloubit, aby nebyl manžel tak naštvaný. Vždyť on dokonce zmínil i rozvod! Asi to tak nemyslel, ale přesto jsem se vyděsila. Nechtěla jsem o svého Béďu přijít!

Nechtěla jsem si zničit manželství. Jednou jsem si sedla ke svému bratrovi.

Všechno mi odkázal

Domnívala jsem se, že spí. Čekala jsem, až dopere pračka, a tiše jsem si povzdechla: „Brácho, kdybys věděl, co mě stojíš sil! Já už skoro nemohu. A to ještě nevíš, jak Béďa kvůli tobě vyvádí.

Prý ti dávám přednost a na něho kašlu!“ Bratr otevřel oči a vzal mě za ruku. „Jsem ti, Míšo, moc vděčný za všechno, co pro mě děláš. Neměli jsme k sobě nikdy moc blízko, ale já tě měl vždycky moc rád. Jen jsem to neuměl dát dost najevo. Mrzí mě to.

Mrzí mě, že jsem se ti dost nevěnoval a staral jsem se jen o sebe,“ pronesl tichým hlasem a také mi řekl, že hned po propuštění z nemocnice, když měl ještě trošičku sil, napsal u notáře závěť a všechno odkázal mně. „Je toho celkem hodně, včetně mého bytu.

Budeš i s dětmi zabezpečená. Popros, prosím, Bedřicha, aby to se mnou ještě chvíli vydržel.“ Rozplakala jsem se. Bratr určitě cítil svůj blížící se konec. Přála jsem si, aby alespoň ještě chvíli žil. Abychom si stačili říct vše, co jsme nestihli.

Ten večer jsem šla domů a měla jsem pocit, že to nezvládnu, byla jsem úplně zdrcená. Ani nevím, jak jsem dorazila.

Usmířili se

Manžel už na mě čekal. A tvářil se hrozně. To mě dodělalo! Když viděl, jak na tom jsem, obrátil: „Co se děje? Nevypadáš vůbec dobře,“ řekl a hned mi začal připravovat večeři. Brečíc jsem mu vše povykládala a on mlčky poslouchal. „Jsem to ale sobec.

Odpusť mi, že jsem se tak ošklivě choval. A poděkuj bráchovi za tu závěť! Anebo víš co? Půjdu mu poděkovat sám!“ Ten večer mě podržel a já zase našla alespoň část své rovnováhy.

Michala T. (63), Jičín

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud