Domů     Strašidelná chalupa
Strašidelná chalupa
3 minuty čtení

Toužili jsme s mužem po malém stavení, kam bychom jezdili s dětmi. Peněz bylo málo a ta nabídka se nedala odmítnout.

Když byly děti malé, vyhlídli jsme si s manželem krásnou, dřevěnou chatku. Naprosto nás uchvátila. Byla opuštěná, nacházela se uprostřed lesa. Prostředí vykouzlilo vskutku pohádkovou atmosféru a naprosto jsme se do tohoto místa zamilovali.

Co jsme však netušili, bylo to, že se mírumilovná příroda změní přes noc v les, plný děsivé temnoty.

Jenom staré haraburdí

První noc v nové chatce byla zvláštní. Probouzel nás podivný šramot na půdě. Usoudili jsme, že to musí být nějaká drobná zvířata, a tak jsme tomu nevěnovali pozornost. Půda byla zdobená pavučinami a už dlouho usedlým prachem.

Nebylo tam mnoho věcí, truhla se starými šaty, nějaké staré hudební nástroje, původní majitel musel být nějaký nadšený hudebník. Byl mezi nimi i značně opotřebovaný vozembouch.

Z půdy zněla hudba

Na půdu vedly malé schůdky do stropu, kde zela díra se sklápěcím poklopem. Tento poklop jsme pečlivě zamkli. Jednoho večera nás však nevyrušila jenom praskající prkna, ale něco víc! Někdo na té půdě hrál. Ihned jsem probudila manžela.

Opravdu to byla nějaká melodie, velmi tichá a občas se do rytmu otřásl zlehka vozembouch.

Ráno bylo vše na svém místě

„Jsou tu zloději!“ zvolal manžel a běžel k poklopu se zbraní a baterkou. Poklop byl však zamčený a jakmile jsme se k němu přiblížili, hudba přestala hrát. Ráno jsme půdu prolezli a zjistili, že nic nechybí. Všechno bylo v původním stavu a stále stejně zaprášené.

Hrozivé dupání

Další večer se stalo ale něco, co nás oba s manželem přesvědčilo o tom, že v chatce nebydlíme sami. Spali jsem tvrdě jako dřevo, když nás probudily děti. Zacloumaly mnou i tatínkem a Adélka mi tiše zašeptala do ucha ,,Zase tu někdo je!

Slyšíš to?“ Nastražila jsem uši a soustředila se na zvuky z půdy. Někdo tam chodil. A už to nebylo klidné přešlapování, někdo tam dupal, nebo dokonce tancoval.

Někdo se na nás díval

Slyšeli jsme hlasité zavrzání. V tu chvíli nám došlo, že jsme poklop nezamkli. Napětím jsme ani nedýchali, děti k nám zalezly pod peřiny, tiše jsme leželi a naše pohledy se upřely ke stropu. Poklop kdosi otevřel dokořán. Neviděli jsme, ale cítili, že otevřenou dírou ve stropě na nás někdo kouká!

Už jsme tam nejeli

Několik černých uhrančivých očí nenávistně zíralo přímo na nás. Vůbec jsme se nehýbali a do rána jsme oka nezamhouřili. Byla to nejděsivější noc v našem životě. Nikdy na tento zážitek nezapomeneme. Na chatu už jsme poté nejeli a hodně rychle jsme ji prodali.

Kdo ví, kdo byly ty bytosti a proč tam straší. Umřely snad kdysi na půdě a doteď nenalezly klid?

Irena B. (58), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.