Jarda byl vždycky plný energie a do práce se hrnul. Jakmile nastoupil do důchodu, stal se z něho vynálezce a zlepšovatel. Je to o nervy!

Celý život jsem si pochvalovala, jak úžasného manžela mám. Byl tak pracovitý a šikovný! Narodily se nám postupně tři děti, já byla s nimi doma a manžel to všechno finančně utáhl. Kromě svého zaměstnání si bral různé melouchy a doma si udělal na pozemku dílnu.

Po revoluci si založil firmu a i tak si ještě přivydělával jako hodinový manžel. V práci si ho považovali, vymyslel i několik zlepšováků. Ještě sedm let můj muž přesluhoval, než se ozvalo zdraví. Poležel si dlouho v nemocnici a pak jel do lázní.

Už zase čilý

Já už byla tou dobou také v důchodu a mohla se naplno věnovat vnoučkům.

I manžel se zpočátku nechal unést tím, že bude dědeček na plný úvazek, postavil jim na zahradě domek z velkého sudu, vyrobil do něj nábyteček a vedle prolézačky, že nám mohlo dětské hřiště závidět.

Taky v našem domě všechno spravil a vylepšil. Jenže pak přišla chvíle, kdy mu to už nestačilo. Pamatuji si den, kdy to začalo. Dostala jsem k narozeninám nový kuchyňský robot. Už při oslavě si ho Jarda se zájmem prohlížel a oči mu při tom svítily.

Ráno se vytratil z ložnice dříve, než obvykle. Když jsem vstala a přišla do kuchyně, náš nový robot tam byl rozebraný a můj muž ho vylepšoval. Což se mu nepovedlo. Nakonec robot složil − a bohužel nešel. Reklamovali jsme ho.

Obratem nám přišel dopis od výrobce se slovy: „Nelze opravit z důvodu neodborného zásahu!“ Což se manžela dotklo. Jenže tím to neskončilo.

V manželovi se probudil nějaký démon vynálezů a začal rozebírat nejen věci nové, ale i ty, co jsme měli doma už dlouho a stále fungovaly.

Byla jsem zoufalá. Už ho nechtěli ani v místní škole, kde dělal brigádně údržbáře jako přivýdělek k důchodu, protože začal se svými zlepšováky i tam. Naštěstí jenom vyčoudil z budovy žáky a učitele. Nejhorší na tom bylo, že si Jarda nikdy nepřiznal, že by to byla jeho chyba.

Rozený detektiv

Až mi nakonec pomohla náhoda. V naší chatové osadě vykradli několik chatiček. Manžel se do vyšetřování okamžitě zapojil a stal se z něho hotový policejní ohař.

Úplně zapomněl na svou vášeň ničit spotřebiče, a ve dne i v noci byl detektivem. Mnohokrát jsem se v noci probudila a viděla ho, jak se plíží zahradou po zuby ozbrojený svými vynálezy.

Byl tak šťastný, když se podařilo zloděje chytnout právě díky němu a byl za to veřejně pochválen. Můj muž se našel. Je to dnes uznávaný hlídač celé naší vesnice, kterému neunikne ani myš. A já jsem ráda, že je zase potřebný a spokojený.

Jana (69), Praha-západ