Jako nejstarší dcera jsem byla matce velkou oporou a pomocnicí. Za to mi chtěla maminka splnit můj velký sen. Ta cesta jí nakonec přinesla zázrak.

Bylo mi osm let, když nás otec opustil. Nesnášel nás, prý jsme mu zničili život. Byli jsme rádi, když odešel. Maminka chodila do práce a večer na brigády. Někdo ji doma zastat musel. A kdo jiný, než já? Byla jsem nejstarší! Tak tomu bylo do doby, než jsme povylétali z hnízda.

Bratři se oženili, já zůstala sama a bez dětí. I v důchodu byla maminka pracovitá. Neuměla odpočívat. A zároveň si pilně šetřila. Ale ne na to, aby si kupovala věci, ona chtěla splnit velký sen mně. Toužila jsem odletět na Bali. „Pojedeme tam spolu!“ napadlo maminku.

Ten den jsme šly po ulici a vyprávěly si o našem kouzelném snu. Padla zelená a my vykročily. Skřípající brzdy se mi zařízly do uší. Maminka mě obrovskou silou odmrštila na chodník. Auto, které se vyřítilo ze zatáčky, marně brzdilo. Maminka už bohužel uskočit nestačila.

Navždy spolu

Seděla jsem v nemocnici a nevnímala sestru, co mi říká. Nakonec přišel lékař. Děkovala jsem bohu, když mi sdělil, že maminka je mimo ohrožení života. Ale… následky? To se teprve uvidí. Odpotácela jsem se z nemocnice a seděla dlouho v parku.

Dívala jsem se na děti na hřišti a vzpomínala na dětství. Jak rychle to všechno uteklo! Jezdila jsem za maminkou každý den. Trvalo to rok, ale moje snaha a maminčina vůle udělaly hodně. Byla na vozíčku, nezlomilo ji to však.

O Bali jsme snily dál, ale měly jsme jen malou naději. Abychom neseděly pořád doma, vozila jsem maminku na různé akce. Byla stále tak plná života, že dokázala každého okouzlit. Jednou k ní přišla žena, která pořádala cvičení jógy na Bali.

Maminka si s ní dlouho povídala. A pak nám najednou přišla poštou obálka, že máme kurz na Bali zdarma. K tomu bylo mnoho užitečných rad, včetně toho, jak a kde si koupit levně letenku.

Neuvěřitelná vůle

Říkala jsem si, že to je naprostá bláhovost, pro maminku nebezpečná cesta. Jenže ona se k ní upnula. Zkrátka nic pro ni není nemožné! Opravdu jsme odletěly a maminku ta cesta a hlavně radost z uskutečněného snu doslova postavila na nohy.

Takový pokrok lékaři nečekali a byli z něho očividně překvapeni. Od té doby moje maminka už zase chodí. Sice, pravda, dosti pomalu a opatrně, ale jistě. A těšíme se na příští rok – poletíme na Zanzibar a moje maminka má další cíl!

Vendula (53), Liberecko