Domů     Stáří matku změnilo, moc jsem se tím trápila
Stáří matku změnilo, moc jsem se tím trápila
3 minuty čtení

Moje máma bývala donedávna svědomitá, dochvilná, pracovitá a spolehlivá. Těžko jsem se vyrovnávala s faktem, že ji ničí stáří.

Matka se mi měnila před očima. Stával se z ní někdo úplně jiný. Zrovna máma, vzor dochvilnosti, spolehlivosti, pracovitosti a smyslu pro suchý humor, se najednou stávala kýmsi záhadným. Cizinkou, která mě děsila.

Obávala se opouštět bezpečí bytu, vycházela jen málokdy, vždy za denního světla. Bála se tmy. Skoro denně jsem jí nosila kastrůlky s jídlem. Jsem vyhlášená kuchařka, baví mě vařit, vyhledávám netradiční recepty.

Onehdy jsem matce přinesla hovězí maso s barevnou rýží, jedna kupička byla růžová, dvě zelené. Je to jednoduchý fígl, rýži obarvíte kečupem a hráškem. Matka to viděla jinak. Oběhla celý barák, zazvonila na většinu partají a naříkala: „Zavolejte policii, vlastní dcera mě chce otrávit.“

Pár lidí si na mě počkalo a udiveně se ptalo, zda mamince nějak ne­ubližuji. „Stáří je prevít,“ mínil můj muž Bohouš. Odbyl to jedinou větou, nechápal, jak moc je to pro mě bolestné a jak se trápím.

Krade cukr

„Táničko, tady máš dvacet korun, kup mi průkazku na autobus, ať nemusím do práce pěšky,“ nakázala mi. „Mami, vždyť si dojdeš jenom do trafiky pro noviny,“ namítla jsem. „A do práce nechodíš už třicet let.“

Matka spráskla ruce a pustila se do lamentování: „Vlastní dcera mi nepomůže, neudělá pro mě ani to nejmenší. To jsem se dočkala!“ Nelenila, tradičně oběhla sousední byty a všem vypověděla, jak na ni kašlu.

Ještě přidala báchorku o tom, že jsem jí ukradla všechen cukr a koření, abych ušetřila. Lidé z domu jí ve velkém nosili cukr, kmín a pepř a koukali na mě skrz prsty. Chápala jsem, že za to nemůže, že se jí zatemnil rozum, ale i tak mě to trápilo.

Někdy jsem byla lítostivá, jindy jsem zuřila. Přála jsem si zažít jediný den, jedinou chvilku, okamžik, kdy by se stala zase mojí mámou, tou laskavou duší z dřívějších dob.

Jen mžik

„Ukradlas mi peněženku!“ vyjela na mě, když obrátila tašku naruby a vypadly jen brýle bez nožičky, brožura o vysokém krevním tlaku a prázdná tuba laku na vlasy. To byla poslední kapka. Nikdy v životě jsem neukradla ani spínací špendlík, natož peněženku.

Sekla jsem sebou na vypelichaný gauč a rozbrečela se. Matka na mě zkoumavě hleděla, očividně v rozpacích, nevěděla, co má dělat. Nakonec si ke mně přisedla a k mému úžasu mě pohladila po vlasech.

Připomnělo mi to doby, kdy jsem byla puberťačka, brečela nad ztracenou láskou, a ona mě utěšovala. Byl to jen mžik, vteřinka. Hned pak se dala do nářků, že nemůže najít Zorku, vlčáka, kterého chovali, když chodila do školy. Ale byla jsem za tu vzácnou chvilku ráda.

Táňa (64), Český Těšín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.