Občas měl nějaké ženské, ale nikdy to nebylo tak vážné. Do svojí poslední známosti se zamiloval. Milenky se prý nikdy nevzdá, ale mě také ne!
Můj manžel mi nebyl věrný snad nikdy. Byl to velký proutník a na každém prstu měl nějakou ženskou. Často jsem kvůli tomu plakala, ale on mě vždycky dokázal přesvědčit, že miluje jen mě! Nevím, zda to byla pravda, nebo jen taková výmluva.
Chlácholení, kterému jsem chtěla uvěřit. Prostě jsem si časem zvykla. Nepátrala jsem po ničem a nikde neslídila. Byla jsem ráda, když si našel volnou chvilku na mě i na naše děti. Netoužila jsem po hádkách nebo nějakých konfrontacích. Milovala jsem klid.
Můj manžel uměl vždy vydělávat. Měl malou firmu a obchodoval snad se vším. Starými auty, nábytkem, a dokonce i s květinami. Bylo to k nevíře, ale uměl vydělat i na obyčejných tulipánech.
Milovala jsem peníze
Když jsem ty kýble s pugéty uviděla poprvé, říkala jsem si, že se snad zbláznil. Vždyť kytky zvadnou a jemu zůstanou oči pro pláč! On ale neměl důvod k pláči. Večer mi stůl vysázel peníze a spokojeně se odešel kamsi bavit.
Ráno voněl cizím parfémem a košili měl od rtěnky. Bylo mi jasné, čím se zabýval, ale proč to řešit? Měla jsem se vzdát všech výhod a bydlet s dětmi v nějakém malém bytečku? Ani náhodou. Prádlo jsem mu vyprala a sobě šla koupit něco hezkého na sebe.
Najednou už nechodil flámovat. Už se necpal řízky a už netrávil neděli v pyžamu, jak byl zvyklý na svůj pyžamový den. Prý se po té dřině potřebuje pořádně zregenerovat.
Začal se mi měnit
Ať bylo k obědu cokoli, on musel mít pravé vídeňské řízky. Plnou mísu, aby mu vydržely celý den. Domlouvala jsem mu, aby si nechal zkontrolovat cholesterol, ale jen se mi smál.
„Nic mi není, na doktory nemám čas!“ Najednou začal vyžadovat jen libové maso se zeleninou. Koupil si golfové hole a přihlásil se do místního klubu. Prý mu čerstvý vzduch udělá dobře. Hned mě napadlo, že se s ním něco děje. A opravdu.
„Mám známost a moc ji miluji!“ sdělil mi a já se rozplakala. Bylo to jiné, než když měl ty svoje ženské. Tohle bylo opravdu vážné! Opustí mě. Teď, po všech těch letech!
Pravdou se netajil
On mě ale pohladil po tváři. „Neboj, tebe taky miluju. Nechám si vás obě!“ Zůstala jsem jako opařená. Co mi to tady nabízí? Mám snad jeho nevěru tolerovat a tvářit se, jako by se nic nedělo? To ale nebylo vše, co můj manžel zamýšlel.
Prý je tak laskavý, že si ji nenastěhuje přímo k nám. Pořídí té svojí milence byt hned vedle našeho domu! Myslela jsem, že si dělá legraci. To snad nemohl myslet vážně… Já se budu opalovat na zahradě a cachtat v našem bazénu.
Ona se na mě bude koukat přes plot nebo přijde a bude se koupat se mnou. „Tolerovala jsem ti toho dost, ale tohle je příliš!“ vyjela jsem na manžela. Měla jsem toho dost a nejraději bych odešla.
To bude pohoda!
V noci se mi všechno rozleželo a já uviděla problém z úplně jiné stránky. „Přece se nevzdám. Přece kvůli nějaké huse nezůstanu bez prostředků. Přece ji nenechám nade mnou zvítězit!“ Tohle jsem si opakovala celou noc.
Ráno jsem se nastrojila, jak nejlépe jsem mohla. Namalovala se a nasadila ten nejhezčí výraz. Musela jsem být statečná! Můj muž si zrovna prohlížel nějaké fotky v počítači. Byla to ta jeho druhá. Nechtíc jsem musela uznat, že je opravdu hezká.
Nebyla to žádná laciná holka. Měla úroveň. Dostala jsem strach. Byla to silná sokyně. Tak jsem musela napnout všechny síly a využít všeho, co jsem uměla.
Musela jsem se snažit!
„Rozmyslela jsem si to. Zůstanu s tebou. Mám jen jednu podmínku. Chci všechno, co jsi dosud dával jí!“ řekla jsem mu a on na mě koukal, jako bych spadla z višně. Chvíli mlčel. Skoro jakoby mu můj požadavek zalichotil.
A asi ano, na všechny moje požadavky přistoupil. Víc se o mě začal starat, a tak jsem na sokyní vyhrála.
Anna M. (62), Brno
