Můj bratr Standa byl vždy tak trochu „do větru“. S ničím si nelámal hlavu. Na vše měl dost času, i na ženění. Když se konečně oženil, byla to sláva. Ale jen do první facky!

Když se mi narodil mladší bratr, chodila jsem už do školy. Jak jsem byla šťastná, když mi rodiče konečně sdělili, že budu mít sourozence!

Do ženění se nehnal

Dlouho jsme se Standou měli prima vztah. Já ho ochraňovala a on mě zlobil, ale jen trošku. Až v pubertě mi začal lézt na nervy: „Jani, vezmi s sebou Standu!“ zaznělo pokaždé, když jsem se chystala ven.

Já ale měla třeba rande a nechtěla jsem mít malého bráchu za zadkem. Pak jsem se vdala a měla jsem děti. Na nic nebyl čas, ani na bráchu moc ne. Ten se oženil až ve svých čtyřiačtyřiceti letech! Už jsme se báli, že zůstane starým mládencem.

„Mám dost času!“ odvětil pokaždé, když jsme se ho ptali na manželství. Nakonec se oženil se svou, prý dlouholetou, přítelkyní Adélou, o které jsme ani pořádně nevěděli.

Cítil se jako vězeň?

Napřed se zdál nesmírně šťastný. Mysleli jsme si, že je o něj konečně dobře postaráno. Opak byl ovšem pravdou. „Copak se děje mezi vámi dvěma?“ ptala jsem se po čase při jedné z návštěv bratra.

„Nic!“ jen odtušil a já si uvědomila, že takhle smutného ho neznám! Začala jsem si všímat, že švagrová najednou Standu kontroluje na každém kroku, a zdálo se, že žárlí snad i na mě a mámu. Časem k nám přestali dokonce chodit i na pravidelné rodinné sešlosti.

Nevím, proč se nám tehdy bratr nesvěřil, ale nejspíš proto, že se styděl. Jak nám později vyprávěl, napřed se začali hádat kvůli každé hlouposti.

Manželka mu dala facku

Myslel si, že jde jen o nějakou krizi, která záhy pomine. Místo zlepšení však přišlo zhoršení. „Cos zase tý ženský vykládal?“ vyjížděla na něj pokaždé, když promluvil, byť jen s prodavačkou.

Jednou na něj doma po nákupu řvala tak, že mu v návalu vzteku vrazila facku! A pak už jen přidávala. Byl zoufalý a nevěděl, co má dělat. Bylo mu stydno a trapně a bál se svěřit komukoliv. Tím spíš, že brácha byl vždy lidumil a na nikoho by ruku nevztáhl! Prostě to nemohl vydýchat.

Nedokázal zareagovat

„Jen jsem stál jako vůl a držel!“ popsal nám později a po tvářích mu tekly slzy ponížení a smutku. Tak to trvalo pár let. Můj mírumilovný bratr si totiž myslel, že manželku dokáže změnit. „Myslel jsem si, že jí samotné dojde, že to není správné.

A opět bude ta báječná žena, do které jsem se zamiloval. Nedokázal jsem si představit, jak budu žít bez ní!“ popsal. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se bratr v práci zhroutil. Psychické vypětí a probděné noci, si vybraly svou daň.

Přišel rozvod

Teprve v nemocnici se svěřil doktorce a ta mu doporučila terapeuta. A konečně se svěřil i nám. Bylo těžké to pochopit. Díky terapiím ale jednoho dne udělal Standa rázný krok a bez varování Adélu opustil. Vše měl připravené.

Pronajal si malou garsonku, a tak si jen sbalil věci a beze slova jí nechal na stole klíče a papíry s žádostí o rozvod. „Ten její pohled nikdy nezapomenu!“ líčil nám pak již s úsměvem. To byla pro něho konečně ta nejlepší satisfakce!

Jana H. (56), Tábor