Domů     Učit se žít s mužem byla velká dřina
Učit se žít s mužem byla velká dřina
3 minuty čtení

S Jardou to nebyla láska na první pohled, sbližovali jsme se dlouho a nešlo nám to. Vlastně se to učíme celý život.

Jarda byl kamarád jednoho z mých kolegů z práce, občas se u něho v naší kanceláři zastavil, aby si popovídal, anebo ho vytáhl na pivo. No a časem chodil spíš za mnou než za kámošem.

Jednoho dne mi pošeptal tak, aby to nikdo neslyšel – ale slyšeli to všichni – že by mě rád pozval někam, kde to má rád. Vyjeli jsme z města, zastavili v lese, vedl mě kamsi až doprostřed, k roubené výletní restauraci.

Seděli jsme pod rozložitým kaštanem a do vína nám z jeho koruny padaly bílé kvítky. Tolik romantiky! Vzápětí jako by mi vylil na hlavu kýbl ledové vody. Řekl, že je ženatý. Ochladla jsem a zvedla se k odchodu. V autě mě ubezpečil, že už dávno požádal o rozvod a že se to řeší.

Divné řeči

„Ženatý chlap!“ lomila rukama moje máma. „Je ti skoro pětatřicet, máš nejvyšší čas na dítě, a chceš si ničit život se ženatým?“ lamentovala. Jenomže i k mému úžasu se ukázalo, že Jarda mluví pravdu, skutečně se rozváděl. Spadl mi kámen ze srdce, ale další kamínky zůstaly.

Býval mrzutý a bez nálady, to až později jsem pochopila, že když se lidé rozvádějí, zpravidla nesrší optimismem. U soudu se pralo špinavé prádlo, se ženou si vyčítali kdeco, přetahovali se o dcerku, nebylo mu do žertování. A vedl divné řeči, které mě lekaly. Nejhůř se choval ve společnosti svých kamarádů.

„Ženskou už si nepustím přes práh,“ slíbil jim. Následoval řehot, až se hospoda třásla, hromadný souhlas a gratulace ke skvělému rozhodnutí. Že stojím opodál s vytřeštěnýma očima plnýma slz, to mu bylo fuk. Ani si nevšiml, že jsem odtud utekla. Druhý den se přišel omluvit.

Už se nevracej

Někdy v té době jsem slavila narozeniny. Přinesl povadlou kytku a tvářil se jako vzteklý pes. Když byla oslava v nejlepším, zatáhl mě do chodby a povídá, že si radši půjde domů lehnout, protože má za sebou děsný týden a tady je akorát tak nuda.

Div to se mnou neseklo. Takhle si, panáčku, představuješ oslavu narozenin? „Běž a už se nevracej,“ zasyčela jsem a zabouchla dveře za jeho udiveným obličejem. Uběhlo čtrnáct dní, byly k nepřežití.

Pochopila jsem, že mi schází dokonce i ty jeho chyby a nedostatky. Když jsem ho pak jednou večer našla sedět přede dveřmi, povídám: „Nemůžu bez tebe žít, ani bez těch tvých záporných vlastností.“

Radka (65), Karviná

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud