Domů     Vyhazov mi přinesl štěstí
Vyhazov mi přinesl štěstí
4 minuty čtení

Můj život nebyl zrovna růžový. Už to bylo pár let, co jsem se rozešla s partnerem, se kterým jsem byla deset let. On chtěl ještě děti, ale já už ne.

Nejsem fanouškem umělých oplodnění ani toho, když si ženy, které by už mohly být babičky, pořizují děti. Přijde mi to proti přírodě. S prvním manželem jsem kdysi miminko čekala. Byl to ale agresivní alkoholik a v těhotenství mě zbil tak, že jsem potratila.

Rozvedli jsme se a já si pak dlouho nechtěla muže připustit k tělu, protože jsem se nemohla vyrovnat se ztrátou dítěte. Když jsem se pak skoro ve čtyřiceti seznámila s Petrem, myslela jsem, že to je ten pravý a že už spolu zůstaneme. Na začátku tvrdil, že sice jedno dítě asi má, ale vlastně ho nikdy neviděl.

Děti nechtěl

Jeho bývalá holka Lucie, se kterou krátce chodil, mu jednoho dne zavolala z neznámého čísla a sdělila mu, že se jim narodil syn. Protože ji neviděl už více než půl roku, byl patřičně zaskočen.

„Buď mi budeš platit výživné a já tě uvedu do rodného listu, nebo kluka neuvidíš,“ řekla mu tehdy. Samozřejmě že jeho reakce byla, že chce mít jistotu, že kluk je jeho. Nato ona pověsila telefon.

Ten od té doby byl nedostupný a Petrovi se už nepodařilo Lucii vypátrat. „Takže já mám možná syna, ale jistý si být nemohu,“ řekl tehdy s tím, že to pro něj je natolik citlivé téma, že se rozhodl, že už raději děti nechce.

Stal se brzy tátou

Docela jsem mu rozuměla. Oba jsme svým způsobem přišli o dítě. Časem o dětech mluvit ale začal. Jeden čas jsme se dokonce dohodli, že vysadím prášky a uvidíme. Ani po třech letech se to nepovedlo a umělé oplodnění jsem odmítla. Stejně mi začínal přechod.

Rozešli jsme se, tedy on se mnou, a ani ne po roce se mu narodilo dítě s kolegyní. Po našem rozchodu jsem si pronajala malý, ale moc hezký světlý byt a pomalu se vzpamatovávala ze zklamání.

Drsně se mě zbavil

Nutno říci, že jsem se trápila dlouhé tři roky. První jsem probrečela, druhý, když jsem zjistila, že má dítě, jsem byla zaslepená vzteky a nenávistí a teprve třetí rok jsem pomalu začala přijímat fakt, že už patrně zůstanu sama.

Vtom přišla další rána, když jsem dostala výpověď ze „svého bytečku“. Zrovna když jsem si začala říkat, že snad bude konečně lépe.

Nový majitel domu si totiž spočítal, že za byty v centru města může dostat mnohem víc, než kolik jsme platili podle stávajících smluv. Nájem byl výjimečně levný, proto jsem si ho také mohla dovolit.

Nebudu popisovat drsné metody, kterými se nechtěných nájemníků zbavil, ale zvládl to v rekordním čase. Stála jsem najednou před téměř neřešitelným problémem. Kam půjdu?

Osud mi obrátil život?

Můj plat totiž za moc nestál. A tak nabízené byty byly nad mé možnosti. Celý život jsem dělala v hotelnictví. Prošla jsem prakticky všemi možnými pozicemi.

Když jsem tak seděla nad počítačem, uhodil mě do očí inzerát, ve kterém hledali recepční do horského střediska i s možností ubytování. Už za dva dny jsem jela na pohovor a přijali mě jako recepční. Během týdne jsem se přestěhovala na hory.

Vždy jsem je milovala. Jen Petr byl spíš plážový typ, a tak jsme jezdili k moři. Vlastně jsem si uvědomila, že jsem se až doteď vždy někomu podřizovala a brala ohledy víc na druhé než na sebe.

Chtěla jsem změnu

Popravdě ani nevím, kde se ve mně najednou vzala ta odvaha a chuť vše změnit. Snad to byl osud. Hotel měl dependance pro zaměstnance, kousek od hotelu. Dostala jsem k dispozici moc hezky vybavený, velký pokoj. Kuchyň byla společná, ale využívala jsem ji jen málo.

Veškeré jídlo jsem totiž měla v hotelu, tak nač utrácet zbytečně peníze? V recepci mě zaškolovala paní jen o něco mladší než já. Byla jsem ráda, že tu nejsou jen samí mlaďoši. „Neboj, v našem věku nás tu je dost! Bude se ti tu líbit!“ slibovala a mrkla na mě.

Zabydlela jsem se

Hned o víkendu mě vytáhla mezi své přátele. „Říkáme si Spolek padlých holek,“ vítaly mě naše vrstevnice s úsměvem. A opravdu jsem hned zapadla. Chodily jsme společně na túry, lyžovat, tancovat a občas jsme vyrazily do nížin i za kulturou. Konečně jsem našla své místo!

Blanka S. (58), Krkonoše

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která