Pozdní láska je skutečně stejně krásná jako ta první, pubertální. Dokáže ale také dost tak bolet, to asi znáte. Přesto by se jí člověk neměl nikdy vzdávat.

Ještě pořád doufám, že se zastaví. Upekla jsem bábovku a udělala svíčkovou, kterou tak strašně miluje. Stálo mě to docela dost peněz. Ale co, teď už mi na ničem tak moc nezáleží. A už vůbec ne na penězích. Toužím jen po hřejivém objetí někoho blízkého. Jsem tak strašně sama a celá smutkem bolavá.

Setkání na dovolené

Před šesti lety jsem s manželem jela do Chorvatska. Byli jsme už oba čerstvě v důchodu a konečně jsme mohli bezstarostně vyrazit na společnou dovolenou. Jenže právě tam, hned při nástupu do autobusu, jsme se potkali s Lukášem. Naše oči se střetly a se mnou se všechno zatočilo.

Nešlo odolat

Ten člověk mě neskutečně přitahoval. Vůbec jsem to nechápala. Ale ani já jemu nebyla lhostejná. Vyhledávali jsme každý sebemenší důvod, abychom spolu mohli mluvit, sedět vedle sebe u stolu. Zkrátka jsme vzpláli a nedalo se to nijak zastavit.

Dovolená ještě proběhla v klidu. Pak jsme se několik týdnů scházeli tajně, ale věčně to tajit nešlo.

Obrovský skandál

Byla jsem zamilovaná jako ve dvaceti. Chovala jsem se bláznivě a směšně, stejně jako Lukáš. Bylo nám ale přes šedesát a už jsme ani jeden z nás nechtěli ztrácet čas. Oba jsme proto podali žádost o rozvod. Byl to skandál. A ještě větší, když vzápětí nato, po rozvodu, jsme se vzali.

Byla to krásná léta

Ale mně to tehdy ani moc nevadilo. Byla jsem docela obyčejně šťastná a láskou poblázněná. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako Lukáše. Vážně jsem prožívala první skutečnou lásku. Můj nový život s druhým manželem byl krásný. Byli jsme neustále spolu.

Chodili jsme na dlouhé, příjemné procházky. Četli si knížky a pak si o nich povídali. Chodili jsme na koncerty a občas i do divadla. Žili jsme si svůj sen, který neměl končit probuzením. Jeli jsme ještě jednou do Chorvatska, na místa, kde jsme se seznámili.

Krutý osud nás rozdělil

Čtyři roky krásného života uběhly jako voda, když mi Lukáš sdělil, že má rakovinu slinivky. Bylo to zdrcující poznání. Lukáš byl ale statečný a do poslední chvíle, co mu to jeho zdravotní stav dovoloval, neslevil z našich rituálů a denního harmonogramu.

Oba jsme věděli, že se náš společný čas krátí, a chtěli jsme si ho užít na maximum. Lukáš mi za necelý rok po kruté diagnóze zemřel v náručí. Takovou bolest jsem ještě nikdy necítila. Moje láska zemřela a mě tu zanechala naprosto bezradnou a zoufalou.

Helena P. (69), Zlín