Domů     Dceři jsem už vše odpustila
Dceři jsem už vše odpustila
5 minut čtení

Není tak těžké šlápnout vedle. Mnohem těžší je ale si to přiznat. Když to člověk dokáže, měl by určitě dostat druhou šanci.

Letadlo hladce vystoupalo nad ranvej a já i Eliška jsme ulehčeně polkly. Usmála jsem se. Je po mně, také nesnáší cesty letadlem. Bojí se stísněného prostoru, bojí se letu samotného… Ale na naši společnou dovolenou na Maledivy to ani jinak nešlo.

Však to přežijeme, snažila jsem se ji uklidnit. Vždyť už jsme toho spolu tolik zažily. A mnohem, mnohem horšího, než je několikahodinový let na dovolenou. Nerado se na to vzpomíná. Bylo to náročné a občas dost zlé. Ale teď už snad bude vše v klidu.

Rozvod byl první impulz

Eliška nebyla nikdy zrovna andílek. Odmalička to bylo divoké a trochu vzpurné dítě. Ale nebylo to zase tak hrozné. Eliška se dobře učila a byla v rámci možností i dost poslušná. Vše se ale definitivně pokazilo až poté, co jsme se s manželem rozvedli.

Náš vztah byl evidentně jeden velký omyl. Po rozvodu manžel odešel ke své nové rodině a já zůstala sama s dospívající dcerou. Situace se mi ale brzy vymkla z rukou. Byla jsem tehdy zcela paralyzovaná zradou manžela.

Litovala jsem sama sebe a moc si nevšímala toho, co dělá Eliška. Když se začala potulovat a chodit domů čím dál tím méně a pozdě v noci, začaly mezi námi velké konflikty.

Práskla dveřmi a odešla

Po jedné takové prudké hádce se dcera sbalila, práskla dveřmi a zmizela. Ne na noc, ne na týden, ale hned na několik let. Nebyla šance, jak ji najít. I když jsem se o to všemožně snažila. Pálila za sebou všechny mosty.

A to tak šikovně, že nezanechala žádnou stopu. Co jsem měla ddělat? Nemohla jsem vůbec nic. Byla už plnoletá, nemohla jsem ji nechat hledat policií. Měla přece právo žít si svůj život. Neuspěl však ani soukromý detektiv, kterého jsem si ze zoufalství najala.

Eliška byla bůhví kde a já o ní vůbec nevěděla celých osm let. Co dělá, jak se má, jestli vůbec žije… Bylo to doslova k zbláznění. Ten strach, ta nejistota mě doslova ničily.

Jedna smska vše změnila

Když mi pípnul mobil, nejprve jsem tomu ani nechtěla věřit, že mi skutečně píše moje dcera. Zpráva nebyla moc dlouhá, ale vyplývalo z ní, že by se se mnou Eliška ráda sešla. Zmocnily se mě smíšené pocity. Velký nával radosti, a zároveň obavy.

Jaká asi dnes moje dcera je

Hlavou se mi hned začaly honit myšlenky. Co chce? Jaká dnes je? Jak se k ní mám vlastně chovat? Jak budu reagovat na případné Jobovy zprávy? Určitě má pro mě nějakou „jobovku“ připravenou. Kde byla těch osm let? Na schůzku jsem ale samozřejmě přikývla.

Tak dlouho jsem snila o tom, že se zase potkám se svou dcerou. Tak moc jsem toužila ji obejmout. Celá rozklepaná jsem se tedy vydala na naši schůzku.Přišla na ni dospělá, mladá žena, kterou bych ani nepoznala. Byla jsem nadšená.

A na druhé straně trochu zklamaná. Eliška byla na mě příliš odtažitá a studená.

Řekla mi úplně všechno

Po naší první, poněkud rozpačité schůzce jsme se znovu setkaly u Elišky v bytě. V malé, útulné garsonce. Byla na ni moc pyšná, stejně jako na to, že má nyní dobré zaměstnání u jedné kosmetické firmy. Jezdí prý často do zahraničí, kam před lety odjela.

Byla tam tři roky a konečně se dokázala postavit zpátky na vlastní nohy. Řekla mi o sobě úplně všechno.

Žila na ulici jako bezdomovec

Jednu dobu totiž žila dost hrozným životem. Přiznala i to, že po svém útěku z domu skončila na ulici. Spala v parcích, na nádražích. Občas si něco ukradla k jídlu. A také to, že se tehdy nějaký čas živila prostitucí. Byla jsem z toho úplně hotová.

Moje holčička, moje milovaná dcera byla prostitutka! Bylo mi z toho zle. S tím se asi nikdy nesmířím.

Přiznat se je správné

Takové věci se matce těžko poslouchají. A mě vážně její pravdy dost zničily. Ale přesto obdivuju Eliščinu odvahu, se kterou mi všechno řekla. Dělala sice hrozné věci, ale určitě pro ni nebylo snadné si to přiznat a pak se s tím svěřit ještě mně.

Rozhodně nás to nerozdělilo. Naopak.

Chvíli nám to trvalo

Její otevřenost, která mě poněkud děsila, mě nakonec také dojala a pomohla mi pochopit její duši. Chvíli to trvalo, než jsme k sobě našly cestu. Dobrý začátek byl už ten, že jsem dceři nic nevyčítala. Nechtěla jsem ji zase odradit.

Nechtěla jsem ji znovu ztratit. Bála jsem se, že zase odejde. Přesto, nevyčítat těch dlouhých osm let bylo jedno, ale překousnout všechno, co dcera během té doby dělala, bylo druhé. A bylo to hrozně těžké.

Našly jsme cestu zpět

Nakonec jsem ale pochopila, že je možné udělat i hroznou životní chybu, a přesto mít možnost druhé šance, kdy člověk své chyby napraví. Důležité je umět se z chyb poučit a zkusit to znovu. Dceři jsem odpustila a náš restart začíná na společné dovolené snů.

Tahle dovolená nás sice přijde draho, ale rozhodně se nám vyplatí. Moc ji potřebujeme. Dvě dospělé ženy, které dokázaly pochopit jedna druhou. Co víc si přát? Doufám, že už to tak bude napořád. Už tomu začínám věřit.

Milena H. (58), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.