Mezilidské vztahy jsou velmi komplikované a člověk se v nich často sám nevyzná. Ani já netušila, co manželova nevěra rozpoutá.

Kamarádka se na mě dlouze zadívala. „Pořád to ještě nechceš radikálně řešit? Co tě na tom tak baví?“ Nedokážu jí na to vlastně odpovědět. Prostě mě baví být v utajení. Manžel sice něco tuší, ale neví nic. Zatím.

Zrada bolela

Vracela jsem se právě z práce, otevřela jsem schránku a vypadl na mě dopis, adresovaný mně. Kdo v dnešní době ještě píše dopisy? Kdo může psát zrovna mně? Nedočkavě jsem roztrhla obálku a začala číst. To, co tam stálo, mě doslova posadilo na zadek.

Nějaký muž mi sděloval, že jeho žena má něco s mým manželem. Žádal mě zároveň o schůzku.

Zvládla jsem to

Nejdřív jsem chtěla hned běžet za mužem a zeptat se ho na to. Jenže jako kdyby mě nějaká ruka zadržela. Napřed si zjisti, o co jde. A tak jsem vzala telefon a domluvila si schůzku s tím chlapíkem. Sešli jsme se v restauraci.

Když jsem tam dorazila, vyšel mi vstříc velmi pohledný muž. Představil se jako Luboš. Objednal mi sklenici vína a dal se do vyprávění.

Nevěřila jsem vlastním uším

Luboš vyprávěl, že už jim to s manželkou doma nějaký čas neklape. Nechápal dlouho proč, vždyť měli už čtrnáct let pěkné manželství. Mají dvě roztomilé holčičky. Jenže najednou to prý začalo skřípat a manželka na něm vidí samé chyby.

Začal si toho všímat a zjistil, že ho manželka podvádí. A jejím milencem neměl být nikdo jiný než můj muž.

Příliš pravdy najednou

Luboš ještě zjistil, že můj manžel a jeho žena mají pronajatý byt, kde se pravidelně dvakrát týdně scházejí. Myslel si, že je správné, abych o tom také věděla. Proto mě prý kontaktoval. Musela jsem mu přiznat, že já dosud nic netušila.

S manželem jsme spolu už třiadvacet let, máme dospělou dceru. Přišlo mi normální, že po tolika letech vášeň poněkud ochabla a jsou z nás spíš tak trochu kamarádi. Jenže jak se ukázalo, ani ti kamarádi nejsme. Ti se přece nepodvádějí.

Trochu jsem to neunesla

Všechny ty informace na mě byly trochu moc. Pila jsem ten večer přes míru a jediné štěstí bylo, že mě Luboš nakonec odvedl domů. Manželovi jsem nic nevysvětlovala a svalila jsem se do postele. Ihned jsem usnula. Druhý den jsem vstávala s pěknou kocovinou.

Zavolal brzy

Ještě jsem se ani nevzpamatovala a sotva jsem se dopotácela do práce, když mi zazvonil telefon. Volal Luboš. Jeho hlas do telefonu zněl velmi sympaticky. Chtěl vědět, jestli mi je už lépe.

Říkal, že bych se neměla tak trápit, a jestli bychom se nemohli zase někdy sejít. Vůbec nevím proč, ale souhlasila jsem. Okamžitě navrhl termín a místo. A já tam šla.

Nemohla jsem si pomoct

Už když jsem vstupovala do příjemné hospůdky a viděla toho usměvavého sympaťáka, jak na mě mává, pochopila jsme, že nejde o obyčejnou přátelskou schůzku. Někde uvnitř mě vzplála jiskra. Řítila jsem se do pohromy a nedalo se tomu nijak zabránit. Prostě jsem se vážně zamilovala do pěkného, o něco mladšího chlapa.

Už dva roky

S Lubošem chodíme už dva roky a je nám spolu dobře. Manžel nic neví. Já mu také neřekla, co vím o jeho nevěře. To samé udělal Luboš. A tak jsme takový malý, ale vlastně docela spokojený čtyřúhelník.

Helena S. (57), Zábřeh