Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali.
Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách.
Všichni podváděli?
Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. Stále jsem měla ráda svého manžela a on mě určitě také. Ale začínala jsem si uvědomovat, že jsem toho v životě moc nezažila.
Mé kamarádky i kolegyně v práci se rády chlubily mimomanželskými vztahy. A já byla stále podezřele věrná. „To jako zemřeš bez toho, aby sis život trochu zpestřila?“ smály se mi kamarádky a barvitě mi popisovaly milostné avantýry.
Kam bych si ho vzala?
Jednou jsme se doma s Pavlem pohádali a nastala tichá domácnost. U nás to nikdy nebylo na dlouho. Když jsme měli problémy, brzy jsme se oklepali a začali fungovat. Naše malá farma, a hlavně zvířata, nám nedovolila se déle hádat a nespolupracovat.
Tentokrát ovšem muž trucoval déle. Dokonce si sbalil pár věcí a odešel z našeho domu s tím, že se mnou už dál pod jednou střechou nebude. Šel ke kamarádovi, co bydlí sám kousek za vesnicí.
Začalo mi být smutno
Zůstala jsem v domě sama na vše. I ta poslední dcera, co s námi ještě bydlela, byla tou dobou na cestách. Měla jsem sice dost práce, neměla jsem si ale s kým popovídat a ke komu se večer přitulit. A tak jsem se přihlásila na seznamku.
Všichni známí si tam našli milence, a jedna dokonce životního partnera. Původně jsem chtěla potkat jen kamaráda. Někoho, s kým si popovídám, svěřím se mu se svými problémy, případně půjdeme na večeři.
Když jsem svou snahu pomalu začala vzdávat, narazila jsem na zajímavý inzerát. Z fotky na mě hleděl sympatický muž, který se usmíval a měl krásné oči. Tak jsem napsala. Byl krátce po rozchodu s přítelkyní, se kterou pět let žil.
Jednoho dne si sbalila věci a odešla. Doteď nevěděl proč. A tak teď také hledal souznění. „Po takové době nechci hned vztah,“ svěřoval se v malé cukrárně, kde jsme se nakonec sešli.
Došlo na nejhorší
Vojta byl ve skutečnosti hezčí než na fotce. Byl skromný, chytrý a měl smysl pro humor. Najednou jsem si vedle něj zase připadala jako přitažlivá žena. Potkávali jsme se vždy ve městě, kde měl malý byt. A tak jsme v něm časem pochopitelně skončili.
Milování bylo úžasné. Na manžela jsem ani nevzpomněla. Už se mi po něm nestýskalo. Ale věděla jsem, že se jednou vrátí, jen jsem nevěděla, jak to vyřeším. Navíc jsem věděla, že Vojta bude chtít zase plnohodnotný vztah, až bude připraven. Jenže jsem se do něj zamilovala.
Užívala jsem si v práci
V duchu jsem dávala za pravdu kamarádkám. Milenecký vztah dal mému životu nový náboj. Jenže vše se nám zkomplikovalo, když se k mému milenci domů nastěhovala jeho dcera, která opustila manžela. Najednou nebylo kde se scházet.
Představa, že bych už Vojtu neměla vidět, mě děsila, ale domů si ho vzít nepřicházelo v úvahu! Na vesnici se vše hned roznese. Až kolegyně u mě v závodě to vyřešily za mě. „Však jo, vezmi ho sem, tady jsou klíče třeba od ošetřovny, nikdo vám tam nepřijde.
Na noční tu jen sedíme, tak si užiješ. Kdybys byla potřeba, zavoláme ti,“ řekla mi má nadřízená. Od té doby mi dělal Vojta společnost na nočních. Jak ráda jsem chodila do práce! Kolegyně byly rády, že už nejsem jediná svatá mezi všemi.
Měli jsme k dispozici sprchu, čistě povlečenou postel a vše, co milenci potřebují. Přes počáteční rozpaky to bylo úžasné.
Pak se vrátil můj muž
O mém vybočení manžel vůbec netušil. A já se Vojty vzdát nemusela. Byly tu mé noční směny a naše ošetřovna. Bylo to krásné. Můj muž přitom nic netušil. Rok jsem takto fungovala. Pak přišly Vánoce.
S rodinou jsem je oslavila v obvyklé dny a s Vojtou jsme měli být spolu o několik dní později. Vánoce ale vše změnily. Muž mi daroval pod stromeček zájezd do ciziny. Pro nás dva. A tehdy mi také řekl, že vážně onemocněl a musel na operaci.
To byl důvod, proč se odstěhoval. Nechtěl mě tím zatěžovat! Můj manžel trpěl, a já si užívala! „Doktor říkal, že to bylo chyceno včas a budu zase fit,“ přiznal. Tak proto to všechno! Moc jsem se styděla!
Nesu si svůj kříž
Mám skvělého chlapa, který se mě snaží chránit od trápení a od bolesti, a já tak blbnu. Vůbec si ho nezasloužím. Říci pravdu mu ale také nemohu, jen bych mu víc ublížila! S Vojtou jsem se hned rozešla a do smrti si v sobě ponesu výčitky za své chování.
Dnes už vím, že má volba před lety byla tou pravou a Láďa je mou celoživotní láskou. Také se snažím svému muži vše vynahradit a užíváme si každý společný den. Snad nás jich ještě hodně čeká!
Michaela S. (56), Beskydy
