Když jsem poznala Dana, byla jsem už nějakou dobu sama a jeho zájem mi lichotil. Vlastnil kavárničku a já si u něj ráda poseděla.

V ždy jsem měla pocit, že spolu lehce flirtujeme, ale brala jsem to dost na lehkou váhu, protože byl o pár let mladší než já. Brzdila jsem se, přece jen, co by tomu řekli lidi, říkala jsem si.

Když mě pak pozval na večeři, docela mě to překvapilo, ale k mému překvapení jsem docela ráda bez nějakého přemýšlení souhlasila. Na tak mladého kluka měl rozhled a názory, jaké mi v mladých letech u mužů dosti chyběly.

A s těmi staršími už se nedá povídat vůbec. Jsou nějak zavíčkovaní, či co.

Byl zábavný

Bavilo mě si s Danem povídat o dění ve světě, na svůj věk byl docela zcestovalý, a bavily mě i jeho nenápadné lichotky. No, a musím se ještě přiznat. A také se mi sakra líbil! Začali jsme se vídat častěji. I když stále jen jako přátelé.

Oba jsme ale tušili, kam to vede, a já Dana brzy pustila do svého života. Čekala jsem všechno možné, jen ne empatického, trpělivého a galantního milence. Dan je prostě úžasný milenec, který se jen tak nevidí, a ženám velmi dobře rozumí. Nebo jsem za celý život potkávala špatné milence, těžko říct.

Věkový rozdíl nevadí

Jistě, věkový rozdíl je znát, ale my to moc neřešíme. Zeptala jsem se na to Dana asi jen jednou. „Zajímalo by mě, jestli by se na tohle ptal starší chlap, co chodí s třicátnicí,“ odpověděl mi a tím jsme toto téma považovali za uzavřené.

Postupem času mi docházela pravdivost té věty a bylo to alarmující.Čím víc mých blízkých vědělo o tom, že mám „zajíčka“, tím víc pohoršujících pohledů a poznámek. Od mé sestry po kamarádky a kolegyně.

Závistí pukaly

„Nevadí ti, že vypadáš jako jeho matka? Co budete dělat, až ti bude šedesát?“ slýchala jsem. „Nevím, možná to, co ty. Rozvedená stará panna plná zklamání, už přes deset let bez sexu,“ odpověděla jsem naštvaně jedné bývalé kamarádce.

Problém není v tom, že mám sex, ale že ho mám s mladším partnerem. Nechápala, že něco takového vůbec mohu připustit. A já zase nechápala, že nic, vůbec nic, nechápe. Jen kdyby se víc zamyslela. Nejbojovnější byla Magda, sousedka.

„Já bych tě svému synovi vůbec netrpěla,“ sdělila mi rozhodně. Až na to, že žádného syna nemá. Holky prostě pukaly závistí, přeložila jsem si ty jejich řeči.

Zůstalo vše při starém

Horší bylo, že o mně šířily ty jedovaté řeči, až se to doneslo k manželovi. Vztekal se, ale zachránila mě sestřenice. Vzala si mého muže do parády. Že mě zanedbává, a pak se teda nesmí divit, že hledám náruč někde jinde.

Udělala z mého muže vyvrhele, od kterého si nikdo nevezme ani kůrku chleba. A tak zůstalo vše při starém.

Věra S. (57), Hradec Králové