Domů     Přežila jen díky kamarádovi
Přežila jen díky kamarádovi
3 minuty čtení

Když někdo nasadí život pro druhého, je to ten nejkrásnější projev lidskosti. Naši Terezu zachránil právě jeden takový statečný hrdina.

Z ordinace vychází pan doktor. Mou dceru Terezu právě převážejí na nemocniční pokoj. „Bude v pořádku, nebojte se,“ uklidňuje mě lékař, když vidí můj vyděšený výraz. „Vzhledem k tomu, co se stalo, měla vaše dcera neuvěřitelné štěstí.

Za pár dní už bude líp.“ Vím, že měla obrovské štěstí a jsem za to vděčná. Přesto ji ale ještě čeká dlouhá cesta k uzdravení. A zjizvená tvář od popálenin jí možná zůstane navždy.

Osudová zatáčka

Tereza je dobrá, spolehlivá řidička, která už najezdila mnoho kilometrů. Bohužel tentokrát se v zatáčce potkala s jiným autem, které vyrazilo proti ní do protisměru a doslova ji smetlo do příkopu.

Navíc ten řidič darebák zcela bezohledně odjel, aniž by cokoli podnikl. Dceřino auto začalo hořet a ona byla v bezvědomí uvnitř. Naštěstí jel kolem mladík na kole. Neváhal ani vteřinu a dceru z hořícího vozu, prý doslova na poslední chvíli vytáhl.

Pak ještě zavolal pomoc, dceru probral z bezvědomí a pak sám zkolaboval. Při záchraně mé dcery totiž utrpěl dost ošklivé popáleniny. Nyní byl ve stejné nemocnici jako Tereza.

Byla to prý samozřejmost

Když se dcera trochu vzpamatovala z prvotního šoku, chtěla vidět svého zachránce. Posadila jsem ji do nemocničního vozíku a vydaly jsme se za ním na oddělení popálenin. Moc jsme z něho neviděli. Byl dost obvázaný.

Popálené měl především ruce, jak se s nimi dobýval do hořícího vozu, ale i obličej. Ovšem stačil nám jediný pohled do jeho velkých upřímných hnědých očí. Byl to srdečný a milý kluk. Když jsme mu s dcerou děkovaly, byl zjevně v rozpacích. Prý to byla naprostá samozřejmost.

Ještě mu ukradli kolo!

Ale všichni moc dobře víme, že mnoho lidí se takhle samozřejmě nezachová. A to ani nemluvím o tom, že u té nehody mé dcery se našel ještě někdo, kdo Ondrovi, tak se zachránce jmenoval, v nestřeženém okamžiku ukradl kolo, které tam leželo pohozené u krajnice.

Mohla jsem poděkovat

Ale něco zlého je také k něčemu dobré. Stále jsem cítila potřebu tomu mladíkovi nějak poděkovat za jeho odvážný čin. Domluvila jsem se tedy s manželem, a když se Ondra dostal z nejhoršího, koupili jsme mu nové, pěkné kolo. Měl ohromnou radost a my také.

V naší rodině jsme totiž všichni nadšení cyklisté, a tak jsme chápali Ondřejovu ztrátu kola jako velkou pohromu.

Něco zlého pro něco dobrého

To jsme ovšem ještě netušili, jak to všechno nakonec dopadne. Ondřej se s naší Terezkou v nemocnici skamarádil a začali se scházet i po propuštění do domácí péče. Ještě chvíli trvalo, než mohli konečně nasednout na svá kola a pořádně šlápnout do pedálů. Na kolech teď ale jezdí spolu na výlety.

Velké plány

A nejen to. Zanedlouho nás čeká svatba. A po ní svatební cesta na kolech. Kolikrát si říkám, že to byl prostě osud, že se to muselo stát, aby se ti dva v životě potkali.

Petra L. (51), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.