Bratr zradil moji důvěru a já mu nechtěla nikdy odpustit. Když náš otec ještě žil, marně usiloval o naše smíření. Potom nám oběma poslal dopis…

S bratrem jsme vycházeli hezky, ale před lety se stalo něco, co mezi nás vrazilo válečnou sekeru. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna nás dva rozdělí majetek. Naše rodina ho získala v restituci, byly to hlavně polnosti.

Otec nám vše přenechal, abychom si to s bratrem vyřídili sami. Neviděla jsem v tom problém, vždy jsme se ve všem shodli, proč bychom to nedokázali teď… Bratrovi jsem věřila a podepsala mu plnou moc, aby mohl zařídit vše potřebné.

Poslední přání

A on nás místo toho okradl. Jeho povedená žena, právnička, vymyslela tu lest a on, poslušný manžel, poslechl. O majetek nás připravil. Maminka už v té době nežila a otec synkovi rychle odpustil, nikdy jsem to nepochopila. Ode mě se odpuštění nedočká, byla jsem rozhodnutá!

Když otec umíral, tolik si přál, abychom se s bratrem smířili. Toho se nedočkal. Od jeho smrti uběhl rok. S bratrem jsme nekomunikovali. Až jednoho dne mi od něj přišel dopis. Za vše se mi omlouval. Psal, že všeho lituje. Poprvé za ty roky jsem si řekla, že bych mu možná dokázala odpustit.

Dopis

Dva dny poté se zjevil u mých dveří. Znovu se mi omlouval a já konečně odpustila. Dlouho jsme si povídali. Pak ale bratr řekl něco, co mě zarazilo. Děkoval mi za dopis, který jsem mu poslala. Bez něj by nenašel sílu se omluvit.

Já mu ale nepsala. „To ty jsi mi přece napsal dopis,“ řekla jsem mu. A on kroutil hlavou, že nic nepsal. Oba jsme vytáhli své dopisy. Byly podobné a psané stejnou rukou. „To vypadá jako tátovo písmo,“ zašeptala jsem.

Oba nás zamrazilo. Měl otec ty dopisy připravené před svou smrtí a někdo je po roce odeslal? Nebo nám snad napsal ze záhrobí, aby nás konečně smířil? Je jasné jen jedno, povedlo se mu to!

Marie (75), Louny