Ten sen byl strašnou noční můrou, když se přede mnou objevil slizký had, kterému jsem nemohla uniknout. Náhle se místo něj přede mnou zjevila krásná žena.

Takový sen nechce zažít nikdo. Já jsem na něj dosud nezapomněla, a to už je to pěkná řádka let. Když si ho vybavím, stále mi běhá mráz po zádech, ne ani tak proto, co se v něm odehrálo, ale spíše z toho důvodu, jaký měl sen pro mne poselství.

Kráčela jsem v tom snu neznámou budovou, vypadala jako starý a opuštěný hrad. Všude byla tma, najednou jsem ale vešla do komnaty, kde hořel oheň v krbu a plápolaly svíce.

Šeptala

Uprostřed místnosti stálo překrásné křeslo, jako z pohádky a na něm byl uvelebený had. Jakmile mě zaregistroval, zvedl hlavu a začal syčet. Projela mnou hrůza, těch slizkých zvířad jsem se vždycky bála.

Chtěla jsem utéct, ale nešlo to. Had se přibližoval. Když byl téměř u mě, zničeho nic se změnil v ženu. Překrásnou, oblečenou do honosných šatů. Jen její oči zůstávaly podivné, stále byly hadí. Začala něco šeptat.

„Nezahrávej si s ohněm,“ rozuměla jsem jediné, než jsem se zpocená strachy probudila.

Posel z podsvětí?

Druhý den jsem si půjčila v knihovně snář. V něm jsem se dočetla kromě toho, že had varuje před infekcí, a dokonce otravou, že je spojován také s magií, a bývá dokonce významným poslem z podsvětí. Do hada se vtělují i duše zemřelých, kteří nás přicházejí varovat.

Pokud máme ze snu hrozný pocit, znamená to pro nás velké nebezpečí. Znamená to snad, že se mi něco strašného stane? Hrklo ve mně. Dva dny jsem se chovala jako blázen.

Vzhledem ale k tomu, že jsem se stále cítila dobře a nic zlého se nedělo, jsem na sen brzy zapomněla.

Asi za měsíc jsme vyrazili s kamarády na chalupu v Jizerských horách. Krásně jsme si povídali a vymýšleli různé hry. Najednou někoho napadlo, že si uděláme duchařskou seanci, aby byla větší legrace. Padaly tipy, koho vyvoláme, od Boženy Němcové až po Napoleona.

V první chvíli jsem se nadchla taky. Pak jsem si ale vzpomněla na svůj sen a zatrnulo mi. Najednou jsem měla pocit, že mi ta žena říkala, abych si nezahrávala s temnotou! Posedl mě takový strach, že jsem se zabejčila, že se vyvolávání duchů účastnit nebudu.

Pozdě litovali!

Kamarádi se mi smáli. Já jsem ale raději šla spát. Měla jsem z toho všeho tak zlý pocit, že jsem si vzala do postele sošku madonky, která stála na komodě v přízemí. Ráno si ze mě dělali všichni legraci že jsem strašpytel. Brzy je legrace přešla.

Od té chvíle prožívali hotové peklo. Smůla, neštěstí, úrazy, rozchody, krádeže a karamboly se jim lepily na paty. Jen já byla ušetřena. Dodnes věřím tomu, že mně se vše zlé vyhnulo díky snu o hadu, který mě varoval.

Libuše (56), Slaný