Domů     Velká bolest nás oba spojila
Velká bolest nás oba spojila
4 minuty čtení

Když do mého života zasáhla smrt, myslela jsem si, že to je konec mého štěstí. Paradoxně právě tragédie mi přinesla lásku i rodinu.

Vdávala jsem se v jednadvaceti z lásky. Honza, můj manžel, byl šikovný a pracovitý opravář televizí. V osmdesátých letech, kdy se těžko sháněla nová televize, docela lukrativní povolání.

Měli jsme třípokojový byt v paneláku krajského města a dvě děti, Ríšu a Renatu. Prostě taková normální rodina.

Poslední den starého života

Všechno se změnilo až tu osudnou červnovou sobotu před dvaceti lety. Šestnáctiletý Ríša měl za necelé tři týdny odjíždět s kamarády ze školy na vodu a potřeboval stan. Honza ochotně slíbil, že spolu dopoledne vyrazí na nákupy, aby ho pořídili.

Čtrnáctiletá Renátka zase chtěla nové plavky. Přece nemůže chodit v těch starých, kamarádkám by byla pro smích. Jenže nakonec se jako správný puberťák urazila a odmítla s nimi jet, když jí Ríša z legrace řekl: „To jsem teda zvědavý, jak na ten tvůj velký zadek najdeme plavky!“

Naštěstí zůstala se mnou

Snažila jsem se ji přemluvit, ale řekla, že plavky bude vybírat jen se mnou. „Tak jo,“ povzdechla jsem si, „ale je ti jasné, že dřív jak příští týden s tebou do obchodu nepůjdu?“ Něco zabručela a já jsem se šla věnovat obvyklému sobotnímu vaření a uklízení.

Tehdy byla naše rodina naposledy pohromadě. Když se naši kluci vraceli z nákupu domů, narazila do nich ve vysoké rychlosti čelně opilá řidička. Nepřežila ani ona, ani Honza s Ríšou. Ten náraz zničil celý náš dosavadní život.

Myslela jsem, že to snad nepřežiju, ale už kvůli dceři jsem musela fungovat a úplně se nezhroutit. Ve svém věku ztrátu otce i bratra nesla velice těžko.

Neznámý za dveřmi

Asi po půl roce pozdě odpoledne někdo zazvonil. Za dveřmi stál muž kolem čtyřicítky s utrápenýma očima. „Promiňte, že jsem přišel. Prosím vás jen, abyste mě vyslechla a hned nezavřela dveře,“ řekl rychle na úvod.

„Ta řidička, ta řidička, co… no prostě to byla moje žena,“ vykoktal. „Co si to dovolujete, chodit sem?“ vykřikla jsem a chtěla zabouchnout. Ty jeho nešťastné oči mě ale přiměly ho vyslechnout a pustit ho dál. Nejistě vešel a začal mi vyprávět svůj příběh.

„Už měsíc chodím kolem vašeho vchodu a sbírám odvahu,“ začal. „Víte, Eva, tedy moje žena, hodně pila. Odmítala se jít léčit, podal jsem žádost o rozvod a jasně jí řekl, že určitě dostanu Terezku, naši dceru, do péče. Vždyť který soud by svěřil dítě alkoholičce?!“

Mohu být šťastná

Pokračoval, jak se tu sobotu ráno zase pohádali, žena mu sebrala klíčky od auta a ujela. „Běžel jsem za ní, pak jsem volal na policii. Než jsem jim vysvětlil situaci, bylo pozdě,“ přiznal se slzami v očích. Nakonec jsme si povídali dlouho do noci.

Tak začalo moje přátelství s Petrem. A mně ho najednou bylo líto, cítila jsem s ním soucit. Pro mě byl sice připomínkou mého neštěstí, ale zároveň se z něj tak nějak plíživě stal kamarád a blízký přítel. Spojovala nás společná bolest.

Choval se hezky k Renátce, která o jeho příběhu věděla všechno a přes svůj věk ho nezavrhla. A jeho šestiletá Terezka byla takové plaché a něžné stvořeníčko. Jejich návštěvy houstly, až se přestaly omezovat je na víkendy.

Asi po roce mi Terezka začala nesměle říkat „maminko“. A Renata ji začala brát jako mladší sestru. Už se necítila ta sama a opuštěná. Najednou měla ve svém životě zase parťáka. Vzali jsme se po pěti letech, kdy nás do svatby dotlačily naše dcery.

Nedokážu na ně přestat myslet

Nemůžu teď říct, že jsem nešťastná. Mám hodného manžela, dvě skvělé holky, které nám dělají radost. Za pár měsíců budu poprvé babička, protože Renátka čeká miminko.

Jenže pořád také myslím na to, že kdyby se nestala ta tragédie, užívala bych si podzim života s Honzou a Ríša by možná už měl taky děti. Vím, kdyby neexistuje. Přesto to „kdyby“ z hlavy už nikdy nedostanu. I když mám novou rodinu, kterou také miluji.

Jarmila R. (67), Plzeň

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může