Domů     Náš Alík krutě přišel o život
Náš Alík krutě přišel o život
2 minuty čtení

Počínání některých lidí vážně není možné nijak pochopit a omluvit. Jsou totiž schopni naprosto všeho.

Pan doktor si pochvaluje, jak se mi jizvy krásně zahojily. Bohužel, ta na obličeji je ještě stále dost patrná. Čeká mě proto ještě další plastika. Užila jsem si už za poslední rok mnoho bolesti. A nejen té fyzické. Ze všeho nejvíc mě totiž bolí duše. Ta se však tak snadno vyléčit nedá.

Chtěli jsme jen malou zahrádku

Před několika lety jsme měli to štěstí, že jsme s manželem získali pozemek v zahrádkářské kolonii. Vždy jsme toužili po malé zahrádce, po tom, jak se budeme vrtat společně v záhoncích a pěstovat si nějakou zeleninu a ovoce. A také samozřejmě kytičky.

Na vlastní chalupu jsme neměli, ale koupit si malou zahrádku, na to naše úspory stačily.

Byl to jen docela obyčejný domek

Po nějakém čase jsme si mohli koupit i malý montovaný domek, abychom se měli kam schovat před deštěm nebo na zahrádce přespat. Byli jsme nadšení zahrádkáři a zahrádky jsme si užívali spokojeně. Ale na sousedy jsme moc štěstí neměli.

Z jedné strany s námi sousedila taková věčně hašteřivá paní. Pořád si na něco stěžovala, ale dalo se s ní vyjít. Z druhé strany plotu jsou manželé, kteří jsou dost nesnesitelní.

Nehnuli prstem

Ten den jsme šli s manželem na nákup a v zahradním domku nechali našeho Alíka. Neměl rád cesty do vesnice, byl už starší, a raději hlídal v domečku. Když jsme se vraceli, uviděla jsem už z dálky oheň. Bylo to u nás. Rozeběhla jsem se k domku. Byl v plamenech.

Na nic jsem nečekala a vrazila dovnitř. „Alíku!“ křičela jsem zoufale. Zprvu jsem vůbec necítila plameny, co mně ožehly kůži. Teprve po chvíli se dostavila hrozná bolest.

Strašlivé bylo naše odhalení

Ležela jsem v nemocnici s vážnými popáleninami a naříkala nad chudáčkem Alíkem, který v chatičce uhořel. Mysleli jsme si s manželem, že šlo o nešťastnou náhodu. Brzy se ukázalo, že ohni pomohli naši sousedi. Proč?

Chtěli nás z pozemku vyštípat, aby ho mohla získat jejich kamarádka, které dlužili nějaké peníze.

Miroslava T. (76), Poděbrady

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.