Počínání některých lidí vážně není možné nijak pochopit a omluvit. Jsou totiž schopni naprosto všeho.

Pan doktor si pochvaluje, jak se mi jizvy krásně zahojily. Bohužel, ta na obličeji je ještě stále dost patrná. Čeká mě proto ještě další plastika. Užila jsem si už za poslední rok mnoho bolesti. A nejen té fyzické. Ze všeho nejvíc mě totiž bolí duše. Ta se však tak snadno vyléčit nedá.

Chtěli jsme jen malou zahrádku

Před několika lety jsme měli to štěstí, že jsme s manželem získali pozemek v zahrádkářské kolonii. Vždy jsme toužili po malé zahrádce, po tom, jak se budeme vrtat společně v záhoncích a pěstovat si nějakou zeleninu a ovoce. A také samozřejmě kytičky.

Na vlastní chalupu jsme neměli, ale koupit si malou zahrádku, na to naše úspory stačily.

Byl to jen docela obyčejný domek

Po nějakém čase jsme si mohli koupit i malý montovaný domek, abychom se měli kam schovat před deštěm nebo na zahrádce přespat. Byli jsme nadšení zahrádkáři a zahrádky jsme si užívali spokojeně. Ale na sousedy jsme moc štěstí neměli.

Z jedné strany s námi sousedila taková věčně hašteřivá paní. Pořád si na něco stěžovala, ale dalo se s ní vyjít. Z druhé strany plotu jsou manželé, kteří jsou dost nesnesitelní.

Nehnuli prstem

Ten den jsme šli s manželem na nákup a v zahradním domku nechali našeho Alíka. Neměl rád cesty do vesnice, byl už starší, a raději hlídal v domečku. Když jsme se vraceli, uviděla jsem už z dálky oheň. Bylo to u nás. Rozeběhla jsem se k domku. Byl v plamenech.

Na nic jsem nečekala a vrazila dovnitř. „Alíku!“ křičela jsem zoufale. Zprvu jsem vůbec necítila plameny, co mně ožehly kůži. Teprve po chvíli se dostavila hrozná bolest.

Strašlivé bylo naše odhalení

Ležela jsem v nemocnici s vážnými popáleninami a naříkala nad chudáčkem Alíkem, který v chatičce uhořel. Mysleli jsme si s manželem, že šlo o nešťastnou náhodu. Brzy se ukázalo, že ohni pomohli naši sousedi. Proč?

Chtěli nás z pozemku vyštípat, aby ho mohla získat jejich kamarádka, které dlužili nějaké peníze.

Miroslava T. (76), Poděbrady