Nečekané setkání v jednom únorovém večeru mělo zvláštní dohru. Duch starého muže mi na hřbitově vyprávěl svůj příběh.

Měla jsem vždy pro strach uděláno, takže mi nedělalo problém chodit na hřbitov k rodinnému hrobu sama, bez doprovodu. Dokonce ani za tmy. Nevěřila jsem na žádné nadpřirozené síly, přízraky nebo strašidla.

Proto jsem zachovala chladnou hlavu i tehdy před lety, když se mi stala ta podivná věc. Hřbitov, kam jsem pravidelně chodila za svými milovanými, kteří už opustili tento svět, se rozkládal na poměrně velké ploše.

Já jsem se tam dobře orientovala a cestu k hrobu rodičů a prarodičů bych dokázala najít i poslepu. Znala jsem za tu dobu i většinu náhrobků v okolí. Proto jsem si ihned povšimla, když o dvě uličky dál přibyl jeden nový.

Byl tam pochován starší muž

Zastavila jsem se u něj, abych si přečetla údaje na náhrobní desce. Zjistila jsem, že je tam pohřbený nějaký starší muž. Vzala jsem to na vědomí a asi bych se k tomu už nikdy nevracela.

Netušila jsem ovšem, jaký neuvěřitelný zážitek mi ten nový náhrobek o několik dní později přinese.

Ozval se naléhavý šepot

Jednoho pozdního únorového odpoledne, kdy už bylo šero a slabě mrholilo a na hřbitově nikdo nebyl, jsem zaslechla tiché šeptání. Vstala jsem z podřepu a zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe, odkud se ozývá. Nikoho jsem nikde neviděla.

Myslela jsem si chvilku, že se mi to jenom zdálo, ale když se to šeptání ozvalo znovu, zjistila jsem, že přichází z míst, kam nedávno přibyl ten nový náhrobek. Slovům sice nebylo rozumět, ale hlas zněl stále hlasitěji a naléhavěji.

Vznášející se obrys mužské postavy

Nejprve mě to zarazilo, ale pak zvítězila moje zvědavost a nebojácnost. Přešla jsem k onomu náhrobku. Jak už jsem se zmínila, jen tak něco mě nepolekalo, avšak tentokrát jsem sebou opravdu trhla. U hrobu se totiž vznášel obrys mužské postavy.

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a fascinovaně jsem ten nadpřirozený úkaz pozorovala.

Potřeboval se někomu svěřit

Někdo jiný na mém místě by se dal nejspíš na útěk. Já jsem se nejprve musela štípnout, abych se ujistila, že se mi to jenom nezdá. Nezdálo. Zeptala jsem se tedy té postavy, kdo je a co po mně chce.

Hlasitějším šepotem mi onen hlas řekl, že si se mnou chce jenom promluvit. Měla jsem mu slíbit, že ho vyposlechnu. Souhlasila jsem a přízrak začal vyprávět o tom, co ho potkalo.

Varování

Pověděl mi, že si nechal kdysi věštit od kartářky, co se mu v budoucnosti přihodí. Mimo jiné se dozvěděl, že se má vyhnout vánočním trhům, protože se mu tam může stát něco hrozného. Muž uposlechl, ale pouze onen rok, kdy byl u té kartářky. Netušil, že varování platí i pro všechny další roky.

Předpověď se vyplnila

V prosinci, který předcházel tomuto setkání na hřbitově, za mužem přijela jeho vnoučata. Vzal je s sebou na vánoční trhy. Nejmenší vnučka se ale nekontrolovaně rozběhla směrem k silnici.

Muž ji včas zastavil, ale sám nedokázal zabránit střetu s rychle přijíždějícím autem. To ho těžce poranilo. Záchranka ho převezla rychle do nemocnice, ale bohužel druhý den na následky tohoto zranění muž zemřel.

Před svou smrtí si stačil ještě uvědomit, že se opravdu vyplnila předpověď oné kartářky.

Chtěl se svým blízkým omluvit

Muž mi ještě řekl, že cítí vinu za to, co se stalo, protože té věštby nedbal. Připravil tak dceru o otce a vnoučata o dědečka.

Přál si mít možnost omluvit se jim, ale nechtěl je vyděsit tím, že by se jim zjevil u hrobu, když tam přijdou položit květiny a zapálit za jeho duši svíčku. Pokoušel se tedy svoji omluvu zprostředkovat přes někoho jiného.

Já jsem byla první, kdo si ho jako přízraku všiml. Tohle mi sdělil a pak se pomalu ztratil.

Jak splnit jeho přání?

Zůstala jsem ještě chvíli stát na místě v tichém zamyšlení. Bylo mi jasné, že jeho přání budu moci těžko splnit. Nemohla jsem spoléhat na to, že tady jeho blízké potkám. A kdybych jim tlumočila, co mi přízrak říkal, považovali by mě jistě za blázna.

Zanechala jsem dopis

Přemýšlela jsem pak několik dní, jak prosbu onoho muže splnit, a nakonec jsem to vyřešila docela jinak. Sepsala jsem celou příhodu na papír a ten jsem poté nenápadně vložila do květiny v květináči, která byla na mužově hrobě. Pak nezbývalo nic jiného než čekat.

Snad došel klidu

Při příští návštěvě hřbitova, za týden, jsem tam obálku s dopisem už nenašla. Věřím tedy, že ti, kdo si měli posmrtné poselství přečíst, si ho přečetli. Nebo v to přinejmenším alespoň doufám. Přízrak toho muže už se od té doby nikdy více neobjevil. Snad to celé dopadlo podle jeho přání a jeho duše už konečně odpočívá v pokoji.

Petra M. (60), střední Čechy