Moc jsem takové schopnosti nevěřila – číst minulost i budoucnost z kávové sedliny! Co to je za výmysl? Přesto mi ta žena řekla pravdu.

Na věštbu z kávové sedliny jsem se nechala nalákat od kolegyň z práce. Tvrdily, že ta žena prý vidí do budoucnosti i minulosti. Souhlasila jsem, že k ní společně vyrazíme. Byla jsem ale připravena brát s rezervou všechno, co se mi bude snažit napovídat.

Znejistila mě, když mi začala vyprávět o tom, jak jsem byla jako dítě hodně nemocná. Byla to pravda. Trpěla jsem na angíny, byla jsem marod v jednom kuse. Ale, které dítě ne…

Starší bratr?

Poslouchala jsem dál výklad o své minulosti. Docela to, k mému překvapení, sedělo, až na jednu věc. Zarytě mi tvrdila, že mám kromě mladší sestry ještě staršího bratra. Okamžitě jsem se ohradila, že je to nesmysl.

Nevěřícně vrtěla hlavou a pro jistotu mi vyložila ještě karty. Opět mi vítězoslavně oznámila, že se nemýlí, že i karty mluví jasně, mám staršího bratra. Smála jsem se tomu. „Říkala jsem, že je to šarlatánka,“ prohodila jsem směrem ke kolegyním a vydala se domů.

Bolavé vzpomínky

Když jsem o pár dní později navštívila mámu, rozhodla jsem se, že jí o zážitku s věštkyní povyprávím. Zbledla jako stěna, když jsem jí povídala o tom, že podle té šarlatánky mám staršího bratra.

Mlčky koukala do země a poté se rozpovídala o svém největším tajemství. S tatínkem se kdysi brali, protože museli. Čekali své první miminko. Pár měsíců po svatbě maminka předčasně porodila − děťátko se narodilo mrtvé. Byl to chlapeček…

Až rok a půl poté jsem se narodila já. Doma o smutné události nikdo nemluvil, byla to příliš bolavá historie. A nebýt věštkyně, zůstala by mi asi navždy utajená.

Anna (65), Bruntál