Domů     Jak jsem se nechtěla smířit s osudem
Jak jsem se nechtěla smířit s osudem
2 minuty čtení

Ta představa, že budu bába, byla pro mě strašlivá, přímo nepřijatelná. Začala jsem bojovat s časem, ale nakonec jsem to vzdala.

Když nám syn oznamoval, že bude otcem, lekla jsem se. „Já budu babička?“ zhrozila jsem se. Ten večer jsem seděla na posteli a přemýšlela nad životem. „Chápeš to? Z tebe bude děda,“ stěžovala jsem si manželovi.

„A já budu bába s šátkem!“ Ta představa mě strašila i ve snu, jako noční můra. Nejsem přece žádná stará bába, běželo mi hlavou. Nastal souboj s časem. Začala jsem se zkrášlovat, obměnila šatník a nechala si vyhladit vrásky…

Začala jsem nosit krátké sukně a boty až ke kolenům na vysokých podpatcích. To všechno ale bylo málo! Čím víc snaše rostlo těhotenské bříško, já propadala větší panice.

Přehnala jsem to

Musela jsem zastavit čas! Když jsem se doma objevila s copánky na hlavě, šel manžel do kolen. „Vypadáš jako šašek,“ konstatoval. Dva dny jsme pak spolu nemluvili. Okolí jsem byla k smíchu. Padesátiletá ženská, která se snaží vypadat jako puberťák.

Čas jsem stejně nezastavila, za pár měsíců se z nás stali prarodiče malého Dominika. Chopila jsem se kočárku a vyrážela do ulic. Opájela jsem se představou, že mi budou lidé říkat maminko! Všichni se za mnou otáčeli.

Pak jsem zaslechla, jak někdo říká, že jsem jako strašidlo. A když se ke mně připotácelo jakési divné individuum a chtělo „matroš“, rozbrečela jsem se. S rozmazanými líčidly a kočárkem jsem běžela na těch strašných podpatcích domů. A zvrtla si nohu.

Hlavně být svá!

„Ta je tedy zřízená!“ slyšela jsem někoho. Dobelhala jsem se k lavičce, abych se zula a bosa pak belhala s kočárkem k domovu. Byla jsem tak šťastná, když za mnou zapadly dveře bytu. „Pohlídej malého,“ dala jsem Dominika vyděšenému manželovi.

„Jdu to všechno ze sebe smýt a vlasy si ostříhám na ježka, však mi dorostou,“ dodala jsem a na manželově tváři v tu chvíli zaznamenala úsměv. Když si přišli mladí pro dítě, otevřela jsem lahev vína. Tak jsem se konečně smířila s tím, že jsem babička.

Lenka (57), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může