Děti se v parku skamarádily s pejskem. Když zůstal sám, vzali jsme si ho, byť jsem jako samoživitelka neměla peněz nazbyt. Jeho paní na něj ale myslela i po své smrti…
Osud matek, které zůstanou s dětmi samy, je hodně těžký. Manžel nás opustil poté, co se u mladšího Hynka projevily zdravotní problémy. Se starší dcerou Markétkou se rád pyšnil. Byla krásná, šikovná a milá.
Jakmile se ale ukázalo, že Hynek „zaostává“, naše manželství se stalo neudržitelným.
Rozvedli jsme se a já z otce mých dětí tahala alimentypo stovkách. Přežívali jsme v garsonce na sídlišti a často trávili volný čas v nedalekém parku, kde bylo dětské hřiště. Chodila tam jedna stará paní s pejskem.
Od lidí jsem se dozvěděla, že nikdy neměla děti a její muž, plukovník, zemřel za války.
Začaly si povídat
Nikdy si už žádného muže nenašla a žila sama – jen se svým psem, kterému říkala Ludvíčku. Jednou se Ludvíček rozběhl k mým dětem a začal si s nimi hrát. Stará paní ho marně k sobě volala, až jsem psa přivedla k ní.
Moje dcerka Markétka si vedle paní hned sedla a začala jí štěbetat všechny své dojmy a zážitky z parku. Paní se tvářila dál jako skála, ale přesto se mi zdálo, že se jí mihl přes obličej lehký úsměv.
Druhý den přišla ta paní do parku zase a povídala si s Markétkou. Hynek zatím pobíhal okolo s Ludvíčkem.
Vezměte si ho
„Alespoň se vyběhá!“ řekla ta paní najednou. „Já už mu nestačím, bude mi devadesát,“ dodala. Musela jsem jí říct, že na to nevypadá. A nelhala jsem. Pak ale jednou nepřišla. Věděli jsme, kde bydlí, protože jsem jí kdysi pomáhala s nákupem. Vypravili jsme se tedy k ní domů.
A tam právě vyklízeli její byt. Stará paní zemřela, její pes Ludvíček tam smutně seděl. „Co s ním bude?“ ptala jsem se, ale nikdo nevěděl. „Vezměte si ho, stejně by skončil v útulku,“ řekl jeden z přítomných pánů. Děti byly nadšené.
Byl to zázrak
Krátce nato jsem přišla o práci, podpora mi na nájem a energie nestačila, a děti musely jíst! Už jsem neměla zaplacené dva nájmy. Manžel se mi smál do očí, nikdo mi nepůjčil. A přesně v tu chvíli se objevil u mých dveří cizí pán v obleku.
Jako ve snu jsem slyšela, že stará paní odkázala hezkou částku tomu, kdo se postará po její smrti o Ludvíčka. Byl to zázrak. Z těch peněz jsem uhradila nejen dluhy, ale ještě mi dost zbylo. Bylo to veliké štěstí. Tak jsme si s Ludvíčkem vzájemně zachránili život.
Mirka (60), Praha
