Domů     Adoptovali jsme Ludvíčka, a to nás zachránilo!
Adoptovali jsme Ludvíčka, a to nás zachránilo!
3 minuty čtení

Děti se v parku skamarádily s pejskem. Když zůstal sám, vzali jsme si ho, byť jsem jako samoživitelka neměla peněz nazbyt. Jeho paní na něj ale myslela i po své smrti…

Osud matek, které zůstanou s dětmi samy, je hodně těžký. Manžel nás opustil poté, co se u mladšího Hynka projevily zdravotní problémy. Se starší dcerou Markétkou se rád pyšnil. Byla krásná, šikovná a milá.

Jakmile se ale ukázalo, že Hynek „zaostává“, naše manželství se stalo neudržitelným.

Rozvedli jsme se a já z otce mých dětí tahala alimentypo stovkách. Přežívali jsme v garsonce na sídlišti a často trávili volný čas v nedalekém parku, kde bylo dětské hřiště. Chodila tam jedna stará paní s pejskem.

Od lidí jsem se dozvěděla, že nikdy neměla děti a její muž, plukovník, zemřel za války.

Začaly si povídat

Nikdy si už žádného muže nenašla a žila sama – jen se svým psem, kterému říkala Ludvíčku. Jednou se Ludvíček rozběhl k mým dětem a začal si s nimi hrát. Stará paní ho marně k sobě volala, až jsem psa přivedla k ní.

Moje dcerka Markétka si vedle paní hned sedla a začala jí štěbetat všechny své dojmy a zážitky z parku. Paní se tvářila dál jako skála, ale přesto se mi zdálo, že se jí mihl přes obličej lehký úsměv.

Druhý den přišla ta paní do parku zase a povídala si s Markétkou. Hynek zatím pobíhal okolo s Ludvíčkem.

Vezměte si ho

„Alespoň se vyběhá!“ ře­kla ta paní najednou. „Já už mu nestačím, bude mi devadesát,“ dodala. Musela jsem jí říct, že na to nevypadá. A nelhala jsem. Pak ale jednou nepřišla. Věděli jsme, kde bydlí, protože jsem jí kdysi pomáhala s nákupem. Vypravili jsme se tedy k ní domů.

A tam právě vyklízeli její byt. Stará paní zemřela, její pes Ludvíček tam smutně seděl. „Co s ním bude?“ ptala jsem se, ale nikdo nevěděl. „Vezměte si ho, stejně by skončil v útulku,“ řekl jeden z přítomných pánů. Děti byly nadšené.

Byl to zázrak

Krátce nato jsem přišla o práci, podpora mi na nájem a energie nestačila, a děti musely jíst! Už jsem neměla zaplacené dva nájmy. Manžel se mi smál do očí, nikdo mi nepůjčil. A přesně v tu chvíli se objevil u mých dveří cizí pán v obleku.

Jako ve snu jsem slyšela, že stará paní odkázala hezkou částku tomu, kdo se postará po její smrti o Ludvíčka. Byl to zázrak. Z těch peněz jsem uhradila nejen dluhy, ale ještě mi dost zbylo. Bylo to veliké štěstí. Tak jsme si s Ludvíčkem vzájemně zachránili život.

Mirka (60), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud