Domů     Adoptovali jsme Ludvíčka, a to nás zachránilo!
Adoptovali jsme Ludvíčka, a to nás zachránilo!
3 minuty čtení

Děti se v parku skamarádily s pejskem. Když zůstal sám, vzali jsme si ho, byť jsem jako samoživitelka neměla peněz nazbyt. Jeho paní na něj ale myslela i po své smrti…

Osud matek, které zůstanou s dětmi samy, je hodně těžký. Manžel nás opustil poté, co se u mladšího Hynka projevily zdravotní problémy. Se starší dcerou Markétkou se rád pyšnil. Byla krásná, šikovná a milá.

Jakmile se ale ukázalo, že Hynek „zaostává“, naše manželství se stalo neudržitelným.

Rozvedli jsme se a já z otce mých dětí tahala alimentypo stovkách. Přežívali jsme v garsonce na sídlišti a často trávili volný čas v nedalekém parku, kde bylo dětské hřiště. Chodila tam jedna stará paní s pejskem.

Od lidí jsem se dozvěděla, že nikdy neměla děti a její muž, plukovník, zemřel za války.

Začaly si povídat

Nikdy si už žádného muže nenašla a žila sama – jen se svým psem, kterému říkala Ludvíčku. Jednou se Ludvíček rozběhl k mým dětem a začal si s nimi hrát. Stará paní ho marně k sobě volala, až jsem psa přivedla k ní.

Moje dcerka Markétka si vedle paní hned sedla a začala jí štěbetat všechny své dojmy a zážitky z parku. Paní se tvářila dál jako skála, ale přesto se mi zdálo, že se jí mihl přes obličej lehký úsměv.

Druhý den přišla ta paní do parku zase a povídala si s Markétkou. Hynek zatím pobíhal okolo s Ludvíčkem.

Vezměte si ho

„Alespoň se vyběhá!“ ře­kla ta paní najednou. „Já už mu nestačím, bude mi devadesát,“ dodala. Musela jsem jí říct, že na to nevypadá. A nelhala jsem. Pak ale jednou nepřišla. Věděli jsme, kde bydlí, protože jsem jí kdysi pomáhala s nákupem. Vypravili jsme se tedy k ní domů.

A tam právě vyklízeli její byt. Stará paní zemřela, její pes Ludvíček tam smutně seděl. „Co s ním bude?“ ptala jsem se, ale nikdo nevěděl. „Vezměte si ho, stejně by skončil v útulku,“ řekl jeden z přítomných pánů. Děti byly nadšené.

Byl to zázrak

Krátce nato jsem přišla o práci, podpora mi na nájem a energie nestačila, a děti musely jíst! Už jsem neměla zaplacené dva nájmy. Manžel se mi smál do očí, nikdo mi nepůjčil. A přesně v tu chvíli se objevil u mých dveří cizí pán v obleku.

Jako ve snu jsem slyšela, že stará paní odkázala hezkou částku tomu, kdo se postará po její smrti o Ludvíčka. Byl to zázrak. Z těch peněz jsem uhradila nejen dluhy, ale ještě mi dost zbylo. Bylo to veliké štěstí. Tak jsme si s Ludvíčkem vzájemně zachránili život.

Mirka (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.