Domů     Potkávala jsem mrtvé
Potkávala jsem mrtvé
5 minut čtení

Před několika lety jsem prožila těžké fyzické utrpení. V době, kdy jsem jásala, že ho mám za sebou, přišla ovšem další hrozba.

Nejspíš každý, kdo prodělal vážnou nemoc jako před několika roky já, ví, jak se v takové situaci změní pohled člověka na život a na svět. Několik měsíců nebylo jisté, jestli budu žít, z toho jsem část času strávila v bezvědomí, mimo tento svět. A kdo ví, možná jsem tím překročila pomyslnou hranici do světa mrtvých.

Dlouhé zotavování

Nad nemocí jsem nakonec po dlouhé době zvítězila, ale hodně mě vyčerpala. Regenerace byla proto otázkou dlouhé doby, kterou jsem trávila v domácím ošetřování, přičemž jsem docházela ambulantně na všelijaké terapie. Moji blízcí mi v tomto směru naštěstí velmi pomáhali a byli mi velkou oporou.

První tajemné zjevení

Trávila jsem spoustu času doma sama. Jednoho dne jsem procházela kolem zrcadla v předsíni, když jsem si najednou všimla nečekaného jevu. Spatřila jsem v zrcadle něco, co tam být nemělo. Zarazila jsem se a celá jsem se rozechvěla.

Uviděla jsem, že vedle mě někdo stojí. Těžko jsem se mohla nadechnout. Byla to nejasná postava, spíš stín nebo obrys. Nacházela se ale jenom v tom zrcadle, ve skutečnosti vedle mě nikdo nestál. Vyděsilo mě to tak, že jsem nebyla schopná se pohnout.

Spatřila jsem mrtvou sestru

Moje hrůza se vzápětí ještě znásobila. Uvědomila jsem si totiž, že toho člověka, nebo spíš jeho přízrak, dobře znám. Byla to moje starší sestra Kateřina. Ta ale zemřela už před více než dvaceti lety, když ji na přechodu pro chodce srazilo auto.

Jak jsem byla v šoku, pronesla jsem nahlas sestřino jméno. Zdálo se, že se ten přízrak v zrcadle pousmál. Po zádech mi přeběhl studený mráz. Potom se začal přízrak postupně vytrácet.

Nikomu jsem nic neřekla

Toto podivné setkání, nebo jak onu příhodu pojmenovat, jsem přičítala svému špatnému zdravotnímu stavu a nikomu jsem o něm raději nevyprávěla. Nechtěla jsem, aby se o mě moji blízcí ještě více strachovali.

Odnesla jsem ji ale několikaminutovým pláčem a musela jsem si vzít prášky na uklidnění.

Přízrak oblíbeného profesora

Přízrakem mé zemřelé sestry to ale neskončilo. Za několik dnů jsem podobnou situaci prožila znovu. A byla ještě děsivější. Kolem zrcadla už jsem raději chodila opatrně a s obavami.

Jakmile jsem tam zahlédla další nepatřičný pohyb, opět jsem spatřila, že vedle mě někdo stojí. Tentokrát to nebyl nikdo z mých příbuzných, ale můj oblíbený profesor ze střední školy. O něm jsem rovněž věděla, že už není mezi živými. Znovu jsem prožila šok.

Přízrak pana profesora se mihl v zrcadle jen asi na půl minuty, potom zmizel. Jeho vytrácení bylo také zakončeno stejným smutným úsměvem, jaký jsem předtím spatřila u své mrtvé sestry.

Začínala jsem snad bláznit?

Bála jsem se, že po nemocích těla začínám mít nemocnou i duši. Bylo mi však hloupé se s tím někomu svěřovat. Už tak jsem svým blízkým přidělávala jenom starosti.

Proč bych je měla zatěžovat něčím, co se ani nedá dokázat a o čem by si všichni nejspíš pomysleli, že šlo o nějaké halucinace? Zrcadla jsem se nyní už začala bát.

Vystřídalo se jich víc

Snažila jsem se do něj nedívat. Jenže mi to nebylo nic platné, protože mi na něm můj zrak stejně občas spočinul.

V následujících dnech jsem v zrcadle postupně spatřila další zjevení, například svoji zesnulou babičku nebo bývalou spolužačku ze základní školy, která zemřela na leukémii, když jí bylo pouhých jedenáct let.

Nevypadalo to, že by mě ty přízraky chtěly nějak ohrozit. Ale proč se mi zjevovaly? V duchu jsem se ptala sama sebe, jestli mě vlastně nepřivolávají na onen svět. Napadalo mě, že třeba má brzy nadejít i můj čas.

Mluvit se mnou nechtěly

Měla jsem z těch zážitků silné bolesti hlavy, na které nepomáhaly žádné prášky. Čím více přízraků jsem viděla, tím menší ale bylo moje zděšení. Přísloví říká, že člověk si zvykne i na smrt, a v tomto případě to platilo téměř doslova.

Napadlo mě dokonce, že bych se mohla pokusit s některým z těch zjevení komunikovat. Ze strany přízraků ale došlo vždy pouze k tomu úsměvu na rozloučenou. Žádný z mrtvých se také neukázal opakovaně. Pokaždé jsem v tom prokletém zrcadle spatřila někoho nového.

Začala jsem se cítit lépe

Postupem času jsem si všimla jedné zvláštní věci: můj zdravotní stav se po předchozích komplikacích začal neuvěřitelně rychle zlepšovat.

A nebyl to jen můj subjektivní pocit, že jsem se cítila lépe a měla více sil, ale dokonce i výsledky lékařských vyšetření dopadly o mnoho lépe.

Duše mrtvých mi dodaly sílu

Dnes, s odstupem několika let, jsem přesvědčená o tom, že duše mrtvých, které jsem tenkrát vídala v zrcadle, mě vlastně přišly povzbudit a dodat mi sílu.

Můj rozum na ně reagoval jako na strašidelnou hrozbu, ale ve skutečnosti setkání s nimi urychlilo moje uzdravování.

Jindřiška V. (64), Chomutov

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.