Domů     Potkávala jsem mrtvé
Potkávala jsem mrtvé
5 minut čtení

Před několika lety jsem prožila těžké fyzické utrpení. V době, kdy jsem jásala, že ho mám za sebou, přišla ovšem další hrozba.

Nejspíš každý, kdo prodělal vážnou nemoc jako před několika roky já, ví, jak se v takové situaci změní pohled člověka na život a na svět. Několik měsíců nebylo jisté, jestli budu žít, z toho jsem část času strávila v bezvědomí, mimo tento svět. A kdo ví, možná jsem tím překročila pomyslnou hranici do světa mrtvých.

Dlouhé zotavování

Nad nemocí jsem nakonec po dlouhé době zvítězila, ale hodně mě vyčerpala. Regenerace byla proto otázkou dlouhé doby, kterou jsem trávila v domácím ošetřování, přičemž jsem docházela ambulantně na všelijaké terapie. Moji blízcí mi v tomto směru naštěstí velmi pomáhali a byli mi velkou oporou.

První tajemné zjevení

Trávila jsem spoustu času doma sama. Jednoho dne jsem procházela kolem zrcadla v předsíni, když jsem si najednou všimla nečekaného jevu. Spatřila jsem v zrcadle něco, co tam být nemělo. Zarazila jsem se a celá jsem se rozechvěla.

Uviděla jsem, že vedle mě někdo stojí. Těžko jsem se mohla nadechnout. Byla to nejasná postava, spíš stín nebo obrys. Nacházela se ale jenom v tom zrcadle, ve skutečnosti vedle mě nikdo nestál. Vyděsilo mě to tak, že jsem nebyla schopná se pohnout.

Spatřila jsem mrtvou sestru

Moje hrůza se vzápětí ještě znásobila. Uvědomila jsem si totiž, že toho člověka, nebo spíš jeho přízrak, dobře znám. Byla to moje starší sestra Kateřina. Ta ale zemřela už před více než dvaceti lety, když ji na přechodu pro chodce srazilo auto.

Jak jsem byla v šoku, pronesla jsem nahlas sestřino jméno. Zdálo se, že se ten přízrak v zrcadle pousmál. Po zádech mi přeběhl studený mráz. Potom se začal přízrak postupně vytrácet.

Nikomu jsem nic neřekla

Toto podivné setkání, nebo jak onu příhodu pojmenovat, jsem přičítala svému špatnému zdravotnímu stavu a nikomu jsem o něm raději nevyprávěla. Nechtěla jsem, aby se o mě moji blízcí ještě více strachovali.

Odnesla jsem ji ale několikaminutovým pláčem a musela jsem si vzít prášky na uklidnění.

Přízrak oblíbeného profesora

Přízrakem mé zemřelé sestry to ale neskončilo. Za několik dnů jsem podobnou situaci prožila znovu. A byla ještě děsivější. Kolem zrcadla už jsem raději chodila opatrně a s obavami.

Jakmile jsem tam zahlédla další nepatřičný pohyb, opět jsem spatřila, že vedle mě někdo stojí. Tentokrát to nebyl nikdo z mých příbuzných, ale můj oblíbený profesor ze střední školy. O něm jsem rovněž věděla, že už není mezi živými. Znovu jsem prožila šok.

Přízrak pana profesora se mihl v zrcadle jen asi na půl minuty, potom zmizel. Jeho vytrácení bylo také zakončeno stejným smutným úsměvem, jaký jsem předtím spatřila u své mrtvé sestry.

Začínala jsem snad bláznit?

Bála jsem se, že po nemocích těla začínám mít nemocnou i duši. Bylo mi však hloupé se s tím někomu svěřovat. Už tak jsem svým blízkým přidělávala jenom starosti.

Proč bych je měla zatěžovat něčím, co se ani nedá dokázat a o čem by si všichni nejspíš pomysleli, že šlo o nějaké halucinace? Zrcadla jsem se nyní už začala bát.

Vystřídalo se jich víc

Snažila jsem se do něj nedívat. Jenže mi to nebylo nic platné, protože mi na něm můj zrak stejně občas spočinul.

V následujících dnech jsem v zrcadle postupně spatřila další zjevení, například svoji zesnulou babičku nebo bývalou spolužačku ze základní školy, která zemřela na leukémii, když jí bylo pouhých jedenáct let.

Nevypadalo to, že by mě ty přízraky chtěly nějak ohrozit. Ale proč se mi zjevovaly? V duchu jsem se ptala sama sebe, jestli mě vlastně nepřivolávají na onen svět. Napadalo mě, že třeba má brzy nadejít i můj čas.

Mluvit se mnou nechtěly

Měla jsem z těch zážitků silné bolesti hlavy, na které nepomáhaly žádné prášky. Čím více přízraků jsem viděla, tím menší ale bylo moje zděšení. Přísloví říká, že člověk si zvykne i na smrt, a v tomto případě to platilo téměř doslova.

Napadlo mě dokonce, že bych se mohla pokusit s některým z těch zjevení komunikovat. Ze strany přízraků ale došlo vždy pouze k tomu úsměvu na rozloučenou. Žádný z mrtvých se také neukázal opakovaně. Pokaždé jsem v tom prokletém zrcadle spatřila někoho nového.

Začala jsem se cítit lépe

Postupem času jsem si všimla jedné zvláštní věci: můj zdravotní stav se po předchozích komplikacích začal neuvěřitelně rychle zlepšovat.

A nebyl to jen můj subjektivní pocit, že jsem se cítila lépe a měla více sil, ale dokonce i výsledky lékařských vyšetření dopadly o mnoho lépe.

Duše mrtvých mi dodaly sílu

Dnes, s odstupem několika let, jsem přesvědčená o tom, že duše mrtvých, které jsem tenkrát vídala v zrcadle, mě vlastně přišly povzbudit a dodat mi sílu.

Můj rozum na ně reagoval jako na strašidelnou hrozbu, ale ve skutečnosti setkání s nimi urychlilo moje uzdravování.

Jindřiška V. (64), Chomutov

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která