Domů     Pronásledovala nás světelná koule
Pronásledovala nás světelná koule
3 minuty čtení

Loni na podzim jsme si chtěli s manželem v noci zkrátit cestu přes hřbitov. Měli jsme čest s něčím, s čím si není radno zahrávat.

Nevím, jak to máte vy, ale já mám hřbitovy ráda. Ráda se jimi jen tak procházím a přemýšlím nad životem. Je to místo, které je třeba uctívat a chovat se na něm se vší pokorou. A i když jsem to svému manželovi několikrát zdůrazňovala, nedal na mě.

Zkratka přes hřbitov

Loni na podzim jsme se s přáteli vraceli z vesnické zábavy. Petr měl docela upito a cesta s ním byla zdlouhavá. V jednom kuse zastavoval a opilecky hulákal. Vzhledem k tomu, že už bylo kolem půlnoci a děsná zima, rozhodla jsem se pro zkratku.

„Vezmeme to přes hřbitov, bude to kratší,“ navrhla jsem. Druhá dvojice, která šla s námi, dala jasně najevo, že se bojí a raději půjde delší cestou. Manželovi to v jeho stavu bylo jedno a šel se mnou.

Ještě než jsme na hřbitov vstoupili, připomněla jsem mu, jak je třeba se tam chovat. „Hlavně neřvi a buď potichu,“ zdůrazňovala jsem a on kýval.

Vrata se prudce zabouchla

Otevřela jsem pomalu železná vrata a v tichosti postrčila usínajícího Petra, aby vstoupil. „Žádné hlouposti, jasný?“ opakovala jsem mu a on se mi vysmál. ,,Nebo co? Vyleze z hrobu nějaký nebožtík?“ pronesl a přišel si velice vtipný.

Po pár metrech se stala první podivná věc. Ta vrata, kterými jsme prošli, se sama velmi rychle a prudce zabouchla. Já celá zkoprněla a zmocnil se mě strach. Manželovi také zamrzl úsměv na rtech. Skoro se zdálo, že tím, co viděl, v minutě vystřízlivěl. „Jdeme,“ řekl a udělal gesto, abych byla potichu.

Ozvaly se hlasy

Hřbitov byl zahalen do tmy. Jediné, co nám místy svítilo na cestu, byl měsíc blížící se úplňku. Pak si manžel začal zpívat. A to dost nahlas. „Buď ticho!“ vyštěkla jsem na něj. „Nebuď tak upjatá,“ obořil se na mě a dál si něco vyřvával.

Pak ho napadlo, že se posadíme na lavičku a budeme si povídat. Sotva jsme dosedli, v těsné blízkosti jsme uslyšeli hlasy. Byly jich snad stovky, možná i tisíce. „To děláš ty?“ zeptal se Petr. Já jen zakroutila hlavou.

A pak jsem na konci hřbitova spatřila světlo ve tvaru koule, jak lítá vzduchem. „Tady končí sranda. Musíme pryč,“ řekla jsem a chytila manžela za ruku.

Brána byla zamčená

Rychlým krokem jsme se vydali k druhé bráně. V tu chvíli jsem si nepřála nic jiného než z toho místa zmizet. Hlasy zesilovaly, navíc zněly víc než nepřátelsky. Zrada přišla v momentě, kdy jsem sáhla na kliku brány a chtěla ji otevřít. Byla zamčená.

Manžel ukázal na zeď. Na nic jsme nečekali a rychle ji přeskočili. Dopadli jsme do trávy. Světlo vzlétlo nad nás, na malý moment se zbarvilo do ruda a pak odletělo pryč. „Tak tudy už nikdy nepůjdu,“ řekl přiškrceným hlasem manžel.

Musím uznat, že to byl tak strašidelný zážitek, že mi z něho běhá mráz po zádech ještě dneska. Od té doby chodím na hřbitov už jedině za světla.

Denisa H. (51), Ostrava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.