Jeho nevěra mě hluboce zasáhla. Rozhodla jsem se pro pomstu a našla si milence. Ani on nebyl jiný a podvedl mě také. Navíc se stejnou ženou jako manžel!

Voněl nějakým sladkým parfémem, když se vrátil z pracovní schůzky. Zapátrala jsem v jeho mobilu a bylo mi to jasné. Můj manžel mi zahýbá! Nemusela jsem být žádný Sherlock Holmes, abych na to přišla. Textové zprávy byly víc než výmluvné!

Neuměl ani lhát

Stála jsem před rozhodnutím, jak s touhle nečekanou, a pro mě naprosto zdrcující informací naložit. Rozvést se po tolika letech manželství? Ztropit scénu? Zajít si za onou dámou a vyříkat si to s ní? Nebo nedělat vůbec nic? Nevěděla jsem. Nakonec mi to nedalo.

„Bedřichu, že ty máš ženskou!“ udeřila jsem na manžela a on zrudl jako pivoňka. Vykoktal, že to není pravda, ale lhal úplně okatě. Nakonec se přiznal. „No, bylo to jen jednou,“ uklidňoval mě.

Jenže ty textovky zahrnovaly období minimálně jednoho měsíce, ne-li víc. Bylo to horší, než jsem myslela. Manžel se s tou ženskou stýkal dál a lhal mi do očí.

Milenec se mi nelíbil

Netušil, že je pod mým dohledem. Že mu kontroluji telefon a donáší mi na něho jeho kolegyně. Ostatně ta jeho milenka byla také jeho kolegyně, jen z jiného oddělení úřadu. Měl totiž celkem dost času na to zanášení.

Coby státní úředník se moc nepředřel, soudě podle náplně jeho práce. Rozhodla jsem se pro radikální řešení. Našla jsem si také milence! Ani mi to netrvalo moc dlouho. Když může on, mohu taky, říkala jsem si.

Můj nový objev nebyl nic moc, ale v nouzi jsem neměla čas hledat nějakého ideála. Byl to prostě obyčejný průměrný chlap. Trochu pivní břicho a trochu pleš. Průměrná inteligence a taky průměrná výdrž. Měla jsem co dělat, abych ho vypakovala z bytu, hned by usnul!

Musel stát za skříní

Jednou jsme usnuli oba, asi to bylo počasím. Pršelo a setmělo se, přestože bylo pravé poledne. Pracovala jsem na směny, tak nebyl problém si svého Jiříka pozvat domů. Když zarachotily klíče v zámku, vyděsila jsem se.

Nehodilo se mi, aby nás manžel přistihnul v posteli. Nenapadlo mě nic lepšího než milence schovat za skříň! Bylo to jako v nějakém špatném filmu. Ale kam s ním, v malinkaté ložničce, že? Byla ve mně malá dušička.

Hned jsem manžílka nalákala ke stolu a předložila mu pozdní oběd či spíše časnou večeři. Byl tak dojatý, že dostal najíst! Skoro mi ho bylo líto. Poslala jsem ho na nákup a milence konečně vypakovala. V té rychlosti mu vypadnul z kapsy telefon.

Ze zvyku jsem ho zkontrolovala a nevěřila svým očím. On si psal se stejnou ženskou jako manžel!

Konečně jsem našla věrného

Byla také jeho milenkou, z textu to jasně vyplývalo! „No to se mi zdá!“ vykřikla jsem nahlas a plácla se do čela tak silně, že jsem se z toho musela posadit. Potom mi to došlo. Vždyť můj milenec pracoval coby řidič ve stejném úřadu, co ta paní a také manžel.

Prostě se všichni sešli ve stejné posteli, jak se říká. Měla jsem toho právě dost. Zbláznil se už snad celý svět? Požádala jsem o rozvod. Chlapa jsem už nechtěla nikdy vidět! Ale jednoho jsem si přece jenom pořídila. A rovnou čtyřnohého!

Dlouho jsem po něm toužila. Splnila jsem si svoje velké přání. Společnost mi teď dělá můj Komisař Rex. Vlčák. Je přátelský. Milý. A hlavně věrný!

Eva S. (59), Cheb