Domů     Musela jsem sama sebe zapřít
Musela jsem sama sebe zapřít
4 minuty čtení

Nějak jsem musela řešit ty věčné spory s naší sousedkou. Pořád jí něco vadilo. Že si pouštím hlasitě hudbu, že vařím příliš ostrá jídla a jí to proniká až do bytu.

Pořád do mě ryla. A přitom neměla pravdu ani v jediném. Dobře jsem věděla, že se to hlučné rádio ozývá z bytu o patro výš, že si mladí patro pod námi rádi vaří speciality z Asie a ještě si k tomu navoňují byt těmi tyčinkami s těžkou vůní.

Jenomže to sousedka nechtěla slyšet. Vadila jsem jí já.

Co jí vadí?

Závidí mi snad, že se pořád usmívám, že nemívám pokaženou náladu? Tak mi ji asi chtěla kazit. Ale zjevně to nefungovalo. Ať dělala, co dělala. Sama se snad v životě na nikoho neusmála. A vyčítala jsem jí to?

Že když ji člověk potká, musí si myslet, že právě prožívá nějakou tragédii. Někdy bych se snad i lekla, kdybych ji neznala. Je to taková nešťastná bytost, které snad nikdo nemůže pomoci. Je pravdou, že se s ní asi život nemazlil.

Manžel jí utekl asi rok po svatbě. To byly tenkrát scény, kam se hrabou nějaké seriály! Utíkal naněkolikrát, než se nakonec jednou už nevrátil. Od té doby jsou všichni chlapi naprostí kreténi. Můj manžel to komentoval jako grotesku.

„Kdo by s takovou studenou ženskou vydržel?“ Měl pravdu. Také bych nechtěla s někým takovým sdílet život. To bych si připadala, že žiju v mrazicím boxu.

Slyšela vodu

Zase zazvonila. Prý hlasitě napouštíme vanu. Manžel vyprskl smíchy, když to zaslechl. My přece vanu nemáme, stačí nám sprchový kout. Když jsem se to sousedce snažila vysvětlit, nedala si říct. „Stejně tu vodu pouštíte hlasitě!“ štěkla.

Nebylo jasné, kde to vzala. U nás se ani v tu chvíli nikdo nekoupal. „Pořád jenom hledá nějakou záminku, aby se hádala,“ kroutil manžel hlavou. „Asi je jí samotné smutno!“ Jenomže když něco tak šíleného pořád trvá, začne vás to přece jenom štvát.

Manžela se bála

Na ráně jsem byla vždycky já. Když někdy otevřel manžel, sousedka se rázem otočila a zapadla do svého bytu. Měla před ním velký respekt. Nedalo se nic dělat, promluvila jsem manželovi do duše, že jakmile někdo zazvoní, půjde ke dveřím on.

Chvíli to docela fungovalo. Zvonek, otevřené dveře a ticho, zarámované bouchnutím dveří naší sousedky.

Najednou ticho

Po měsíci už jsem jí musela hodně chybět. Dokonce ani nezvonila. Neměla komu si postěžovat, ale já si to užívala, ten svatý klid. Vlastně jsem ji ani nepotkala na chodbě, což bylo docela zvláštní, protože mě často odchytávala na schodech. To bylo její.

Stávala nade mnou a něco zase drmolila, ty svoje stížnosti, jak jí ničím život. Bylo mi to divné, že se beze mne obejde. Manžel si ze mě dělal legraci, že mi sousedka pila krev a teď jsem znervózní z toho, že neotravuje.

Zase přišla

Bylo to prosté. Naše sousedka byla v lázních. Jestli tam prováděla stejné věci jako doma, museli z ní mít všichni velkou radost. Když jsem zaslechla vedle v bytě nějaký šramot, jako by se mi ulevilo a přitížilo zároveň. Sousedka se vrátila.

A hned zazvonil zvonek. „Nejdu tam!“ křikla jsem na manžela, aby věděl. Otevřel a světe, div se, ptala se po mně. Že prý se mnou musí nutně mluvit. Tak jsem šla ke dveřím.

Zaskočila jsem ji

„Jste nějaká jiná,“ vyhrkla. Jako by mě nepoznávala. Také to mohlo být tím, že jsem změnila účes. „A vy jste kdo?“ chytila jsem se příležitosti. „Vaše sousedka!“ pískla zmateně. „Aha, mojí sestry, jsme dvojčata,“ dodala jsem rychle.

„Musela odjet, tak tu teď chvíli budu bydlet já. Co jste chtěla sestře?“ Lapala po dechu. „Zase pouští vodu nahlas!“ štěkla. „Ták?“ protáhla jsem to slovo. „Teď si ji pustím já, a to budete koukat, jaký dělám kravál!

Budete se modlit, abych přestala!“ Začala couvat. „Snad jsem tolik neřekla,“ hlesla. „Nikdy už nechci nic slyšet!“ Tahle věta ji zahnala zpátky do bytu. Hned tak asi nevyleze.

Pavla Z. (65), Plzeň

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.