Domů     Musela jsem sama sebe zapřít
Musela jsem sama sebe zapřít
4 minuty čtení

Nějak jsem musela řešit ty věčné spory s naší sousedkou. Pořád jí něco vadilo. Že si pouštím hlasitě hudbu, že vařím příliš ostrá jídla a jí to proniká až do bytu.

Pořád do mě ryla. A přitom neměla pravdu ani v jediném. Dobře jsem věděla, že se to hlučné rádio ozývá z bytu o patro výš, že si mladí patro pod námi rádi vaří speciality z Asie a ještě si k tomu navoňují byt těmi tyčinkami s těžkou vůní.

Jenomže to sousedka nechtěla slyšet. Vadila jsem jí já.

Co jí vadí?

Závidí mi snad, že se pořád usmívám, že nemívám pokaženou náladu? Tak mi ji asi chtěla kazit. Ale zjevně to nefungovalo. Ať dělala, co dělala. Sama se snad v životě na nikoho neusmála. A vyčítala jsem jí to?

Že když ji člověk potká, musí si myslet, že právě prožívá nějakou tragédii. Někdy bych se snad i lekla, kdybych ji neznala. Je to taková nešťastná bytost, které snad nikdo nemůže pomoci. Je pravdou, že se s ní asi život nemazlil.

Manžel jí utekl asi rok po svatbě. To byly tenkrát scény, kam se hrabou nějaké seriály! Utíkal naněkolikrát, než se nakonec jednou už nevrátil. Od té doby jsou všichni chlapi naprostí kreténi. Můj manžel to komentoval jako grotesku.

„Kdo by s takovou studenou ženskou vydržel?“ Měl pravdu. Také bych nechtěla s někým takovým sdílet život. To bych si připadala, že žiju v mrazicím boxu.

Slyšela vodu

Zase zazvonila. Prý hlasitě napouštíme vanu. Manžel vyprskl smíchy, když to zaslechl. My přece vanu nemáme, stačí nám sprchový kout. Když jsem se to sousedce snažila vysvětlit, nedala si říct. „Stejně tu vodu pouštíte hlasitě!“ štěkla.

Nebylo jasné, kde to vzala. U nás se ani v tu chvíli nikdo nekoupal. „Pořád jenom hledá nějakou záminku, aby se hádala,“ kroutil manžel hlavou. „Asi je jí samotné smutno!“ Jenomže když něco tak šíleného pořád trvá, začne vás to přece jenom štvát.

Manžela se bála

Na ráně jsem byla vždycky já. Když někdy otevřel manžel, sousedka se rázem otočila a zapadla do svého bytu. Měla před ním velký respekt. Nedalo se nic dělat, promluvila jsem manželovi do duše, že jakmile někdo zazvoní, půjde ke dveřím on.

Chvíli to docela fungovalo. Zvonek, otevřené dveře a ticho, zarámované bouchnutím dveří naší sousedky.

Najednou ticho

Po měsíci už jsem jí musela hodně chybět. Dokonce ani nezvonila. Neměla komu si postěžovat, ale já si to užívala, ten svatý klid. Vlastně jsem ji ani nepotkala na chodbě, což bylo docela zvláštní, protože mě často odchytávala na schodech. To bylo její.

Stávala nade mnou a něco zase drmolila, ty svoje stížnosti, jak jí ničím život. Bylo mi to divné, že se beze mne obejde. Manžel si ze mě dělal legraci, že mi sousedka pila krev a teď jsem znervózní z toho, že neotravuje.

Zase přišla

Bylo to prosté. Naše sousedka byla v lázních. Jestli tam prováděla stejné věci jako doma, museli z ní mít všichni velkou radost. Když jsem zaslechla vedle v bytě nějaký šramot, jako by se mi ulevilo a přitížilo zároveň. Sousedka se vrátila.

A hned zazvonil zvonek. „Nejdu tam!“ křikla jsem na manžela, aby věděl. Otevřel a světe, div se, ptala se po mně. Že prý se mnou musí nutně mluvit. Tak jsem šla ke dveřím.

Zaskočila jsem ji

„Jste nějaká jiná,“ vyhrkla. Jako by mě nepoznávala. Také to mohlo být tím, že jsem změnila účes. „A vy jste kdo?“ chytila jsem se příležitosti. „Vaše sousedka!“ pískla zmateně. „Aha, mojí sestry, jsme dvojčata,“ dodala jsem rychle.

„Musela odjet, tak tu teď chvíli budu bydlet já. Co jste chtěla sestře?“ Lapala po dechu. „Zase pouští vodu nahlas!“ štěkla. „Ták?“ protáhla jsem to slovo. „Teď si ji pustím já, a to budete koukat, jaký dělám kravál!

Budete se modlit, abych přestala!“ Začala couvat. „Snad jsem tolik neřekla,“ hlesla. „Nikdy už nechci nic slyšet!“ Tahle věta ji zahnala zpátky do bytu. Hned tak asi nevyleze.

Pavla Z. (65), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud