Domů     Zvolila jsem toho pravého
Zvolila jsem toho pravého

Nebylo pochyb o tom, že toho nejlepšího partnera už jsem našla. Jaké bylo mé překvapení, když se v mém životě objevil další. A ještě lepší.

Když mě kamarádka Blanka, zapálená učitelka, požádala, abych s ní a její třídou jela na školu v přírodě jako zdravotnický dozor, zdálo se mi to jako skvělý nápad. Jenže během několika měsíců se v mém životě všechno změnilo.

Zamilovala jsem se do svého souseda, jmenoval se Roman. Po měsíci vztahu jsme spolu začali žít a po dvou měsících mě zaskočil zásnubním prstýnkem. „Nezdá se ti to ukvapené?“ ptala se mě Blanka, když jsem se jí chlubila překrásným prstenem.

Nikam se mi jet nechtělo

Za ukvapený jsem v tu chvíli považovala jen můj souhlas, že s Blankou pojedu na školu v přírodě. Za těch pár měsíců jsem si zvykla trávit s Romanem každý den, a teď jsem se měla vzdálit na celých deset dní.

Zdálo se mi to jako věčnost a prosila jsem Blanku, zda by si za mě nenašla jinou zdravotnici, ale už bylo moc pozdě.

Vypravila jsem se tedy na nádraží a Roman mě doprovodil až k vlaku, kde už se to hemžilo natěšenými dětmi a zmatenými rodiči, a v celém tom chaosu pobíhala Blanka.

Neomalený drzoun

Vydala jsem se, že ji pozdravím, ale když jsem se prodírala tím davem, cestu mi zkřížil nějaký neomalený muž. Nekoukal na cestu, rozhlížel se po všem okolo a díky své nepozornosti mi šlápl na nohu.

„Dávejte pozor!“ vyjela jsem na něj, ale on se zmohl jen na stručné: „Promiňte,“ a vzápětí dodal, „ale tak se tady nemotejte!“ Drzoun jeden, říkala jsem si a doklopýtala až k Blance.

„Všimla jsem si, že už ses seznámila s Jirkou, jejich třídním,“ řekla mi jen tak mimochodem, zatímco si v seznamu odškrtávala přítomné žáky. To je výborné, takže ten drzý hulvát, který mě před chvílí zašlápl, jede s námi.

Najednou se mi na ten výlet chtělo ještě méně. Došla jsem zpět za Romanem a pořádně ho objala. Pak jsem nastoupila do vlaku a ten se rozjel.

Oblíbený učitel

Cílem naší výpravy byly Krkonoše. Krásná horská chata uprostřed ničeho. Ta příroda ale za to stála, a tak jsem si řekla, že deset dní v takové pohádce jistě uteče jako voda. Pan učitel Jirka se ale nejspíš rozhodl, že nám z pohádky udělá horor.

Už první den zorganizoval túru, na níž jsem pochopitelně, jakožto zdravotnice, musela dělat doprovod. Výlet začínal v šest ráno a zahrnoval krom výšlapu na Sněžku i dobrodružnou lanovou dráhu, kterou pan učitel osobně žákům připravil.

„Jirka je nejoblíbenější učitel na škole,“ špitla mi Blanka, když jsem nevěřícně kroutila hlavou nad tím, jak děti po náročném výšlapu nadšeně ručkují po lanech. Zdálo se, že jedinou osobou, která má chuť se natáhnout a vypustit duši, jsem byla já.

„Teď je na řadě paní zdravotnice,“ řekl vesele Jirka, abych se připojila k žactvu na lanovou trať.

Všem jsem byla k smíchu

Odmítala jsem marně. Na rozdíl od žáků jsem si to ale vůbec neužívala. A co víc, když jsem byla skoro na konci, natáhl ke mně Jirka ruku, zřejmě v dobré víře, že mi pomůže na pevnou zem.

Jakmile jsem se ale pustila lana, zavrávorala jsem a spadla přímo do jámy plné bahna. V tu chvíli jsem pana učitele nesnášela ještě víc. Za jeho hloupý nápad i za jeho pobavený výraz, s nímž mě zvedal ze země, zatímco žáci se smíchy popadali za břicha.

Přinesl mi krásnou kytici

„Už se nemrač, nic se ti nestalo a byla to legrace,“ chlácholila mě večer Blanka, když jsme spolu popíjely čaj a sledovaly, jak si děti užívají další zábavu, kterou vymyslel pan učitel.

„Pořád se na mě zlobíte?“ zeptal se mě po chvíli, když ho ve hře vystřídala Blanka. „Ano,“ odpověděla jsem stručně, aniž bych se na něj podívala. To ho rozesmálo. Beze slov se zvedl a odešel z místnosti. Ani ve snu bych si nemyslela, že udělá to, co udělal.

Za chvíli se vrátil s vlastnoručně natrhanou kyticí lučních trav a kytiček, kterou mi podal se slovy: „Tak už se na mě nezlobte, prosím.“ Blanka a všichni žáci mu nadšeně tleskali a mně nezbývalo než jeho omluvu přijmout.

Společné večery

Nicméně stále jsem si o něm myslela své. Uměl být drzý, ale měl i mnoho kladných vlastností. Za těch pár dní se z nás stali docela dobří přátelé. Chystali jsme dětem různé hry, soutěže i kvízy.

Zažívali jsme tolik zábavy, že jsem dočista zapomínala na to, jak moc se mi po Romanovi první dny stýskalo. Nebudu lhát, z velké části za to mohl hlavně pan učitel. Večer co večer jsme spolu zůstali sami v jídelně, hráli dámu a povídali si. Vedle Jirky mi bylo zkrátka dobře, až mě to samotnou děsilo.

Podlehla jsem jeho kouzlu

Poslední večer jsme dětem přichystali slavnostní závěrečnou diskotéku, na níž se všichni těšili. „Zatančíme si?“ zeptal se mě nakonec Jirka. Byl to náš poslední tanec. Kdybych tehdy uměla zastavit čas, udělala bych to.

„Tvůj snoubenec má velké štěstí,“ řekl mi druhý den, když jsme se loučili na nádraží. Rychle jsem vzala kufr, otočila se a pelášila domů. Měla jsem slzy na krajíčku a vůbec netušila, co dělat.

Doma už na mě čekal Roman, který mi na uvítanou přichystal slavnostní večeři. Tím mé citové rozpoložení, takříkajíc, dodělal. Chtěla jsem to hodit za hlavu, zapomenout na Jirku a plánovat si budoucnost se svým snoubencem.

Po pár dnech mi ale bylo jasné, že to nepůjde. Nedokázala jsem sedět vedle Romana, mluvit s ním o svatbě a o nás dvou, myšlenky i srdce už jsem měla u jiného.

Správné rozhodnutí

Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Doufala jsem, že zvolím správně. Se slzami v očích a spoustou omluv jsem vrátila Romanovi zásnubní prstýnek. Vybrala jsem si srdce pana učitele, kterého jsem milovala se všemi jeho klady i zápory.

Sám byl z mého rozhodnutí zaskočený, ale příjemně, myslela jsem, že mě samou radostí rozmáčkne. V tu chvíli mi došlo, že jsem si zvolila správně. A svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala.

Lenka P. (56), Jihlava

reklama
Související články
18.4.2024
Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
3.4.2024
Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn