Domů     Podivná světla mě svedla z cesty
Podivná světla mě svedla z cesty
3 minuty čtení

Toulala jsem se lesem, když jsem v dálce zahlédla zářivě červená světla. Zvědavost mi nedala a já se vydala směrem k nim.

Procházky lesem doslova zbožňuji. Jedna taková mi však jednou během horkého léta přidělala vrásky na čele. Podivná světla mě totiž zavedla hluboko do lesa mezi stromy a já jsem pak marně hledala cestu zpět. Z prekérní situace mě nakonec vysvobodila šipka, kterou kdosi sestavil z kůry.

Procházky mě nabíjejí

Přírodu mám ráda odmalička. Do lesa chodím často a s chutí. Pročistím si tam hlavu, přijdu na jiné myšlenky a odpočinu si. Dá se říct, že tahle činnost patří k mým nejoblíbenějším.

Jsem už tři roky rozvedená, žiji sama a opravdu zbožňuji, když se můžu jen tak projít a kochat se přírodou. Rázem zapomenu na všechny útrapy.

Sešla jsem z cesty

Do lesa jsem zašla i onoho letního dne. Byl krásný podvečer, zkrátka čas jako stvořený na příjemnou procházku. Neváhala jsem proto ani vteřinu a vyrazila do svého oblíbeného borového lesa, jenž se nachází nedaleko mé chalupy.

Ušla jsem asi půl kilometru a najednou dostala hroznou chuť na borůvky. Uhnula jsem z cesty a hledala modré bobule, když jsem si najednou všimla něčeho podivného. Přede mnou v dálce zářila jakási červená světla. Velice ostře.

Na rovinu říkám, že jsem nikdy nic podobného neviděla. Zajímalo mě, co to je, a snažila se tomu přijít na kloub.

Kolem mě byly jenom stromy

Ušla jsem zhruba dvě stě metrů, ale světla zářila dál ve stejné vzdálenosti a já se k nim nijak nepřibližovala. Vzdala jsem to a rozhodla se vrátit na cestu. Jenže když jsem se ohlédla za sebe, polil mě studený pot. Vůbec jsem nevěděla, kudy zpátky!

Ocitla jsem se poměrně hluboko v lese a neviděla kolem sebe nic než stromy. Riskla jsem to, prostě jsem se obrátila a šla přibližně stejnou cestou nazpátek.

Smiřovala jsem se s nejhorším

Prodírala jsem se lesem asi deset minut, ale cesta nikde. „Do háje,“ láteřila jsem a do očí se mi hrnuly slzy. Zkusila jsem změnit směr, ale marně. Bloudila jsem lesem a nevěděla si vůbec rady.

Pomalu se přitom začínalo stmívat a mě začala pomalu zachvacovat panika. Už jsem se smiřovala s tím, že tu strávím noc, a přepadaly mě ty nejčernější myšlenky, když jsem pár metrů před sebou spatřila jakousi hromádku.

Do lesa chodím pořád

Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že to je šipka sestavená z borové kůry. Ukazovala doprava. Nechápala jsem to, ale naposledy jsem zkusila štěstí a vydala se vpravo. A udělala jsem moc dobře!

Po zhruba pěti minutách jsem našla cestu z lesa a došla až ke své chalupě. Když jsem se vysprchovala a vzpamatovala se, intenzivně jsem dumala, co ta podivná světla znamenala, proč jsem zabloudila a jaká dobrá duše mi pomohla z lesa ven.

Odpověď neznám ani po dvou letech, i když se mi od té doby už nic podobného nepřihodilo. Na procházky do lesa jsem ale nezanevřela a vychutnávám si je dál.

Martina D. (53), Šumava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.