Na ten strašlivý zážitek nikdy nezapomenu. Nocovala jsem ve starém hotýlku, který měl divokou minulost. A ta se v noci probudila.
Můj zážitek se stal už před více než čtyřiceti lety, ale dodnes kvůli němu mívám záchvaty paniky a hrůzy. Bojím se, že se toho už nikdy úplně nezbavím. Byla jsem tehdy na pětidenním zájezdu s kamarády v Tyrolsku.
Všichni jsme se na ten výlet moc těšili, protože jsme milovali turistiku a přírodu.
Působilo to tam děsivě
Přespat jsme měli v malém horském hotelu. Už když jsme do něho vešli, cítila jsem, jak je to prostředí tísnivé, ale přikládala jsem to své přecitlivělosti a únavě z náročné denní túry.
Leželo tam mrtvé tělo!
Když se rozdělovaly pokoje, zbyl na mě jednolůžkový. Nevadilo mi to, nepotřebovala jsem si s nikým povídat před spaním. Chvíli jsem si četla a pak si potmě přemýšlela, když jsem náhle zaslechla pod postelí podivný šramot.
Dost se bojím myší, a tak jsem se lekla, že to je nějaká taková havěť. Rozsvítila jsem, abych se opatrně podívala, co to štrachá na zemi. To, co jsem ale uviděla, bylo mnohem horší než myš nebo krysa – pod postelí leželo mrtvé tělo!
Byly to jen vidiny?
Zaječela jsem jako pavián a svalila se zpátky na postel. Nebyla jsem schopná jediného pohybu. Jen jsem ležela a těžce dýchala. Po chvíli jsem se jakž takž vzpamatovala. Sebrala jsem všechnu svoji odvahu a podívala se pod postel znovu.
K mému překvapení tam ale už nic nebylo. Pomyslela jsem si, že se mi to nejspíš jenom zdálo, lehla jsem si a zhasla. Jenže vzápětí se šramot ozval znovu! Rozsvítila jsem lampičku a naklonila se z postele tak, abych viděla pod ni.
To tělo tam bylo zase, a dokonce se pohnulo! To už na mě bylo moc! Vyrazila jsem z postele, třesoucí se rukou se snažila odemknout dveře a třeštila přitom oči na postel, jestli mrtvola neleze ven.
Když jsem dveře konečně otevřela, utíkala jsem jako o život po schodech dolů k recepci. Schody jsem brala po dvou a málem jsem z nich několikrát sletěla. Bylo mi to ale jedno. Chtěla jsem být od toho pokoje co nejdál.
Dávné neštěstí
Všechno jsem vychrlila na starého pána za recepcí. Ten se ale nenechal vyvést z míry. Vysvětlil mi, že v mém pokoji došlo kdysi k nečekanému úmrtí. Od té doby se tam prý čas od času objeví přízrak toho hosta. Vyprávěl to tak, jako by na podobné strašidelné věci byl zvyklý.
Pronásleduje mě to doteď
Pokoj jsem samozřejmě změnila, ale stejně jsem do rána moc nespala. Při každém zapraskání starého nábytku jsem sebou vyděšeně trhla. Ráno jsem vyprávěla svoji noční příhodu ostatním, ale nikdo mi nevěřil – a na recepci už byla denní služba. I po letech mě ten hrůzný zážitek budí ze spaní.
Markéta D. (60), Znojmo
