Domů     Bylo to jako ze hry Naši furianti
Bylo to jako ze hry Naši furianti
3 minuty čtení

Kdyby se táta dozvěděl, že chodím s Vencou, zešílel by vzteky. A kdyby se Václavův otec dopídil, že mě má jeho syn rád, zuřil by jako lev.

Vyhledávali jsme na chodníku tmavá místa, co nejdál od rozzářených pouličních lamp. Jako kriminálníci! Musela jsem se smát. To není normální. Plížit se po návsi a rozhlížet se vytřeštěnýma očima, jestli někdo náhodou nekouká. Nesměli jsme do hospody, na autobusovou zastávku ani do kina.

Báli jsme se k rybníku, protože tam se scházeli puberťáci a někdo z nich nás mohl udat. Byli jsme psanci. Možná to bylo k smíchu, možná k pláči. Naše rodiny se kdysi znepřátelily a zuřivě se nenáviděly dodnes. Kdyby se táta býval dozvěděl, že chodím s Vencou, zešílel by vzteky.

Stejně tak kdyby se Václavův otec dopídil, že srdce jeho syna buší pro mne, nejspíš by shodil Vencu ze schodů.

Bylo to jako ze hry Naši furianti, ne-li horší, protože tam se pantátové alespoň přeli o věno, z čehož plyne, že na sebe byli schopni promluvit, kdežto naši otcové nikoli.

Nikam nejdu

Ale láska byla silnější než nenávist. Nakonec jsme s Vencou chystali svatbu, radovala se z toho celá vesnice, všichni to považovali za smíření. Náš tatínek nám však vytřel zrak. „Nedostanete mě tam ani heverem,“ oznámil, když mě máma česala. To už jsem vězela ve sněhobílých svatebních šatech.

Matka zkoprněla. Ruka s hřebenem se jí zastavila a trčela ve vzduchu. „Karle, nevíš, co mluvíš,“ zachrčela. „Holku povedeš k oltáři. Je to tvoje…“ dlouze zauvažovala „občanská povinnost. Jestli to neuděláš, já tu ostudu nepřežiju.

Okamžitě si oblíkni ty černý šaty, co nosíš na pohřby, a letíme. Máme nejvyšší čas.“ Táta se nám vysmál. „Jen přes mou mrtvolu,“ prohlásil. „Se svatbou nesouhlasím. Jsem proti tomu, aby se holka vdala za Pepova syna. Nikam nejdu.“ Máma zalapala po dechu.

Jako křída

Do obřadní síně jsme vpluly jen ve třech, já, máma a moje mladší sestra. V očích mě pálily slzy. Táta se na mě vykašlal. Jak mi to mohl udělat? A ta ostuda! Lidé se rozhlíželi a šeptali si. Každého zajímalo, kde je nevěstin otec. A zatímco ženich tu spořádaně postával, a to i se svými rodiči, můj táta nikde.

„Ještě chvíli počkáme,“ konejšila plačící mámu starostka. Také jsem slzela. Rozmaže se mi make-up, blesklo mi hlavou. A kdo mě tedy povede k oltáři? Určitě nosí smůlu, když nevěstu nevede táta. „Seřaďte se,“ požádala paní starostka.

Máma hlasitě zavzlykala a pak se najednou objevil táta, nasoukaný do pochmurně černého obleku. „Díky bohu!“ vydechla jsem. Když mě vedl prostředkem síně, slzy se mi koulely po tváři. A nebylo to dojetím, že se vdávám, ale radostí, že mám na svatbě tátu.

Jaroslava (68), Trutnovsko

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může