Domů     Bylo to jako ze hry Naši furianti
Bylo to jako ze hry Naši furianti
3 minuty čtení

Kdyby se táta dozvěděl, že chodím s Vencou, zešílel by vzteky. A kdyby se Václavův otec dopídil, že mě má jeho syn rád, zuřil by jako lev.

Vyhledávali jsme na chodníku tmavá místa, co nejdál od rozzářených pouličních lamp. Jako kriminálníci! Musela jsem se smát. To není normální. Plížit se po návsi a rozhlížet se vytřeštěnýma očima, jestli někdo náhodou nekouká. Nesměli jsme do hospody, na autobusovou zastávku ani do kina.

Báli jsme se k rybníku, protože tam se scházeli puberťáci a někdo z nich nás mohl udat. Byli jsme psanci. Možná to bylo k smíchu, možná k pláči. Naše rodiny se kdysi znepřátelily a zuřivě se nenáviděly dodnes. Kdyby se táta býval dozvěděl, že chodím s Vencou, zešílel by vzteky.

Stejně tak kdyby se Václavův otec dopídil, že srdce jeho syna buší pro mne, nejspíš by shodil Vencu ze schodů.

Bylo to jako ze hry Naši furianti, ne-li horší, protože tam se pantátové alespoň přeli o věno, z čehož plyne, že na sebe byli schopni promluvit, kdežto naši otcové nikoli.

Nikam nejdu

Ale láska byla silnější než nenávist. Nakonec jsme s Vencou chystali svatbu, radovala se z toho celá vesnice, všichni to považovali za smíření. Náš tatínek nám však vytřel zrak. „Nedostanete mě tam ani heverem,“ oznámil, když mě máma česala. To už jsem vězela ve sněhobílých svatebních šatech.

Matka zkoprněla. Ruka s hřebenem se jí zastavila a trčela ve vzduchu. „Karle, nevíš, co mluvíš,“ zachrčela. „Holku povedeš k oltáři. Je to tvoje…“ dlouze zauvažovala „občanská povinnost. Jestli to neuděláš, já tu ostudu nepřežiju.

Okamžitě si oblíkni ty černý šaty, co nosíš na pohřby, a letíme. Máme nejvyšší čas.“ Táta se nám vysmál. „Jen přes mou mrtvolu,“ prohlásil. „Se svatbou nesouhlasím. Jsem proti tomu, aby se holka vdala za Pepova syna. Nikam nejdu.“ Máma zalapala po dechu.

Jako křída

Do obřadní síně jsme vpluly jen ve třech, já, máma a moje mladší sestra. V očích mě pálily slzy. Táta se na mě vykašlal. Jak mi to mohl udělat? A ta ostuda! Lidé se rozhlíželi a šeptali si. Každého zajímalo, kde je nevěstin otec. A zatímco ženich tu spořádaně postával, a to i se svými rodiči, můj táta nikde.

„Ještě chvíli počkáme,“ konejšila plačící mámu starostka. Také jsem slzela. Rozmaže se mi make-up, blesklo mi hlavou. A kdo mě tedy povede k oltáři? Určitě nosí smůlu, když nevěstu nevede táta. „Seřaďte se,“ požádala paní starostka.

Máma hlasitě zavzlykala a pak se najednou objevil táta, nasoukaný do pochmurně černého obleku. „Díky bohu!“ vydechla jsem. Když mě vedl prostředkem síně, slzy se mi koulely po tváři. A nebylo to dojetím, že se vdávám, ale radostí, že mám na svatbě tátu.

Jaroslava (68), Trutnovsko

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.