Myslela jsem, že je mojí nejlepší kamarádkou, a se vším se jí svěřovala. Po střední škole se naše cesty rozešly. Měla jsem radost, když mě vyhledala. Teď mě vydírá!

Na střední škole se mi nedařilo. Holka z vesnice ve velkém městě. Neměla jsem kamarádky a krásy jsem zrovna také moc nepobrala. Ujala se mě Kamila. Seděla za mnou v lavici a byla to krasavice. Známosti střídala jako na běžícím páse.

Chodila oblečená podle poslední módy a na dovolenou lítala každý rok k moři. Všichni ve třídě jí záviděli. Ona se ale k mému údivu zajímala jen o mě. Zvala mě k nim domů a občas mi dala i nějaký ten kousek oblečení, který už nepotřebovala.

Já si vždy všechno přešila a byla jsem šťastná. Svěřovala jsem se jí úplně se vším. Zamilovala jsem se tehdy do školníkova syna. Byl o dva roky starší než já, ale hezký ani chytrý nebyl.

Šla jsem na potrat

Já ale měla růžové brýle. Po půl roce naší známosti jsem zjistila, že čekám dítě. Byl to obrovský průšvih! Můj miláček se vypařil k jakýmsi vzdáleným příbuzným. Doma jsem to nemohla říct, máma by mě přerazila!

Byla na nás, čtyři děti, úplně sama a zdraví jí také už moc nesloužilo. Byla nevrlá, sotva s námi promluvila. Pro facku taky nešla daleko. Byla jsem zoufalá. A také nezletilá. Kamila navrhla řešení. Potrat! Úplně jsem se zděsila.

Bylo to těžké, rozhodnout se pro něco tak nepředstavitelného. Ale ona mě nakonec dovlekla k lékaři a všechno zařídila. Prý už taky byla. Doma jsem řekla, že budu bydlet na pár dní u ní. Mamka ani nepátrala, zda mluvím pravdu. Bylo jí to jedno.

Našla si mě

Po zákroku jsem byla půl roku úplně mimo sebe. Zhoršila jsem se ve škole a s Kamilou jsem se také moc nebavila. Dávala jsem jí svoje rozhodnutí za vinu. Dneska vím, že to byla nespravedlnost. Že se mi jen snažila pomoct, ale tehdy jsem to viděla jinak.

Pořád jsem na to nenarozené dítě musela myslet. Výčitky svědomí mám dodnes. Hrozné tajemství mě nikdy nepřestalo tížit. Byla jsem nadšená, když mě prostřednictvím sociálních sítí Kamila vyhledala. Po tolika letech!

Vlastně vyhledala moji vnučku s dotazem, zda nejsem její babička. Setkání jsme naplánovaly na co nejdříve. Moc jsem se těšila!

Byla úplně jiná

Změnila se, ale byl by div, kdyby ne. Byla podruhé rozvedená a nežila zrovna spokojeně. Když jsem se pochlubila hezkými dětmi a vnoučaty i pohledným manželem, stiskla rty do úzké čárky. „A jestlipak pan manžel ví o tvém potratu?

Hádám, že ne, když je věřící,“ řekla uštěpačně. Překvapila mě. Taková nikdy nebyla. S naivitou sobě vlastní jsem přiznala, že o mém velkém poklesku neví, mimo ní, vůbec nikdo. Ona jen pokrčila rameny a nadhodila, že by to tak mělo zůstat. „Potřebuji peníze.

Doufám, že mě založíš! Dej mi deset tisíc a já budu mlčet,“ řekla a usmívala se u toho!

Těžké rozhodnutí

Peníze jsem jí dala. Opravdu jsem si neuměla představit, že by se měl manžel něco tak hrozného dozvědět. Nešlo ani tak o to přerušení, jako spíš o skutečnost, že jsem mu něco takového dokázala tak dlouho tajit. Kamila se svými požadavky ale neskončila.

Potřebuje stále víc a víc. Už jí deset tisíc nestačí. Chce padesát! Ty jí už asi nedám, i když bych si mohla vzít půjčku! Musím se rozhodnout mezi ní a manželem. Doufám, že se rozhodnu alespoň tentokrát správně!

Alice V. (62), Plzeň