Tvrdila, že žádné nadpřirozené schopnosti nemá. Prý pro tyto věci nemá cit. Ukázalo se však, že své nadání pouze neumí využívat.

S kolegyní Simonou jsme se potkaly v zaměstnání před několika lety. Já se zajímala nadšeně o vše tajemné, ona jen přihlížela, nevěděla, co si o tom má myslet. Trochu s lítostí říkala, jak ji mrzí, že je k těmto věcem úplný antitalent.

„Nikdy jsem nevnímala úplňky ani novoluní,“ říkala pravidelně, když jsem jí upozorňovala, že tato fáze měsíce nastala. „Teď mám díky tobě pocit, že jsou pořád!“ A pak se stalo něco, co nás obě přesvědčilo o tom, že má velký věštecký talent.

Had se rozhlížel

Stalo se to na podzim 2019, v době, kdy jsme ještě netušili, že přijde nějaká pandemie. Simona tehdy přišla do práce celá vystrašená a povídá mi:

„Představ si, co se mi zdálo?“ Začala mi vyprávět o tom, jak šla po Praze a najednou uviděla velkého modrého hada, který se tyčil až do nebe.

Rozhlížel se lačně kolem sebe. Had se najednou začal zmenšovat a proměnil se v roztomilého modrého psíka, který pobíhal po ulici, ke každému se lísal, aby si ho lidé brali do náručí a mazlili se s ním.

Kolegyně v hrůze křičela, ať si toho psa nikdo nebere, že je nebezpečný. Nikdo ji ale neposlouchal.

Už uvěřila

Když mi svůj sen dovyprávěla, hledaly jsme společně odpověď na internetu, co by to mohlo znamenat. Uběhly dva měsíce a přišla pandemie koronaviru. Jako ten psík se skrýval za nenápadným kašlem a rýmou.

„Simono,“ řekla jsem jí, když jsme se po různých zákazech a karanténách potkaly opět v práci.

„Tys měla jasnozřivý sen, který by ti snad i slavný Nostradamus záviděl!“ Tyto schopnosti ale máme určitě v sobě všichni, nebo alespoň většina z nás, jen neumíme naslouchat, co nám naše podvědomí a šestý smysl napovídá.

Alice (59), Praha