Domů     Štěstíčko z pouti je ten nejlepší lék
Štěstíčko z pouti je ten nejlepší lék
3 minuty čtení

Chmurné myšlenky na mě útočily ze všech stran. Zachránil mě můj dědeček, i když už pochopitelně není na světě.

Když jsem pochovala manžela, nechtělo se mi žít. Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Nebylo proč zůstávat na tomto světě. Mám dospělou dceru, která mi z Austrálie, kde zakotvila, posílá pohledy či fotografie vnoučat.

Ta se spolehlivě obejde beze mne, má krásný dům, bohatého manžela, na starou mámu si vzpomene jednou za uherský rok. Ale když jsem se stala vdovou, dcera zřejmě vycítila, že jde do tuhého, a často mi po telefonu vysvětlovala, co mám dělat.

„Musíš, mami, urgentně vyhledat psychoanalytika,“ mínila. „Ten to s tebou probere a společně dojdete k tomu, jak se zbavit depresí.“ Pomyslela jsem si, že na tyhle novoty jsem už moc stará. Jsem v penzi a nic mě nebaví.

Tvoje vina

S manželem jsme si žili hezky. Peněz nebylo mnoho, avšak nějakou zábavu jsme si vždycky našli. Stačilo vyrazit na procházku, koupit si kytičku, koukat chvíli do zpěněných vod říčky, hned bylo líp.

Mívali jsme i pejska, taková malá, černá pouliční směs to byla, čertovsky živá, vzpomínám si, jak na mě ty její šibalské hnědé oči vykukovaly zpoza gauče. Kdyby ta tu se mnou byla, nebylo by mi tak smutno a aspoň bych se měla o koho starat.

Ale i ten náš chundelatý pejsek už odešel do míst, odkud se nejde vrátit. Jiného si nepořídím, na to nemám odvahu. Nic mi nepřináší radost. Ani procházky, ani koukání do výloh, ani pokojové kytky, kterých mám plný byt.

Dcera mě začala kontrolovat po telefonu čím dál častěji. Odsekávala jsem, byla jsem nepříjemná, jako bych chtěla dát najevo, že tohle všechno je i její vina. Kdyby se bývala nezapletla s tím Australanem, mohla jsem ji mít doma.

Před sto lety

Chmurné myšlenky na mě útočily ze všech stran. Zachránil mě můj děda. Samozřejmě že už není na světě, ale při asi padesátém úklidu šuplíků, který jsem prováděla, protože jsem neměla nic lepšího na práci, jsem narazila na – štěstíčko.

Tak se říkalo na poutích zalepené obálce, kterou jste si koupili, teprve pak rozlepili a objevili překvapení. A mně asi před sto lety koupil tohle štěstíčko z pouti děda. Obsahovalo modré rozježené strašidýlko s očima z bílých korálků.

Když na mě vykouklo, najednou jsem si uvědomila, že mi děda asi chce říct, že na světě je kromě smutku ještě pořád i legrace. Slyšela jsem zdálky jeho hlas: „Hlavně to, Janinko, nevzdávej.“ A pak jsem se najednou cítila líp.

Jana (68), Zlín

Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud