Domů     Kolem stromu tančí mlžné stíny
Kolem stromu tančí mlžné stíny
3 minuty čtení

Své květiny a stromy babička milovala, po její smrti dostal dům nového majitele. Dnes pečuji o zahradu já.

Ten strom byl na zahradě odjakživa, pamatuji si ho od dětství. Babička k němu vzhlížela s velkou úctou. Dokonce jsme mu pletly jako děti věnečky, aby nás chránila víla, která v něm žije. Jednou jsem tam dokonce nějaká mlžná stvoření viděla.

Bylo mi třináct, v noci jsem se probudila a dívala se z okna na hvězdy a Měsíc. Pak jsem se podívala dolů na zahradu a s úžasem spatřila, jak se kolem stromu cosi pohybuje. Vznášelo se to nad zemí.

Běžela jsem ke dveřím, ale když jsem je otevřela, uslyšela jsem poblíž sýčka a hned vzápětí zavyl sousedův pes. Lekla jsem se a dveře zase zabouchla.

Pouze za úplňku?

Asi po dvou Měsících jsem k babičce přijela a zase svítil velký měsíc jako rybí oko. Tiše jsem se vypravila ven a sedla si na terasu. Mlžné objekty opět zlehka poletovaly a kroužily kolem stromu. Zase jsem dostala strach a běžela do postele.

Pak babička zemřela a otec s tetou dům prodali. K domu mě osud zavál až po třiceti letech. Tehdy jsem přijela na babiččin hrob a byla to náhoda, že jsem se potkala se spolužačkou. Vyprávěla mi, jak náš domek koupila jakási rodina.

Zahradu prý vyplenili a od té chvíle se na ně přilepila strašlivá smůla. Dům byl znovu na prodej.

Opět žije

Musela jsem se jít podívat. Bylo to smutné. Vzpomínala jsem, kde stála třešeň, zlatý déšť. Na místě našeho stromu byl jen pařez. Z něho ale vyrazila zelená větvička. Dívala jsem se na ni a srdce mi posedla touha mít ten dům zpátky.

Nevím, co mě to napadlo, ale kontaktovala jsem rodinu, které dům nyní patřil. Duch babičky a nejspíš i víly mi přály štěstí, protože jsme se domluvili. Nechtěli za to stavení ani moc peněz. A dům byl zase náš.

Dalo nám to s manželem hodně práce, abychom vše zase zvelebili, ale dnes tu bydlíme a užíváme si důchod. A jsme šťastní. Vnuci mají kam jezdit za babičkou a dědečkem.

A když je Měsíc v úplňku, sedneme si s mužem na terasu a díváme se – a obdivujeme ty mlžné objekty, které krouží kolem mladičkého stromku, co roste v místech, kde stál náš rodinný posvátný strom − náš ochránce.

Marcela (71), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.