Bohužel musím přiznat, že ho prostě chci! Muže své nejlepší kamarádky! A myslím, že už mi je jedno, jak moc jí tím ublížím, protože začíná být jasné, že i on má zájem.
Sice se všechny snažíme na muže našich kamarádek nekoukat jako na potenciální milence, ale občas srdci neporučíme. Jana je moje kamarádka už od dětství, a nikdy jsme si navzájem nelezly do zelí, máme totiž dost odlišný vkus na chlapy. Možná právě proto jsme spolu vydržely tak dlouho kamarádit.
Byl moc nezralý
Když Jana začala ve svých pětadvaceti chodit s Pavlem, jen se potvrdilo, že máme zájem o jiné muže. Pavel byl až moc velký střelec, nedozrálý a jen samé srandičky. Ani vzhledově se mi moc nelíbil.
Jana z něj ale byla nadšená, procestovala s ním půlku světa a nejednou se dostali do velkého průšvihu. Já jsem vždy byla spíše usedlejší, potřebovala jsem jistotu a vše mít promyšlené a naplánované.
Taky jsem si vzala muže, který mé očekávání splňoval a působil jako racionální chlapík.
Začal mě nudit
Možná jsem se změnila, nebo nevím, co se stalo, ale můj muž mi po pár letech vztahu začal připadat příliš nudný a až moc úzkostlivý.
Začali jsme se hádat kvůli maličkostem, například mu vadilo, že věci nejsou na svém místě nebo že jsem si domů přivedla kamarádku a on chtěl mít klid. Rozvedli jsme se, a to i přesto, že jsme spolu měli dítě. S Janou jsme se i v průběhu let stále vídaly.
Jasně že ne stále, čas od času nás životní cesty na chvíli rozdělily, ale vždy jsme se zase přiblížily. Já si prošla různými známostmi, až jsem usoudila, že na soužití s chlapem prostě nemám buňky.
Ostatně pár mých kamarádek, které jsou se svými muži už přes třicet let, jsou sice vdané, ale nešťastné. Já jsem sama spokojená. Tedy byla jsem.
Vztah se zhoršuje
Jana si čas od času na muže postěžovala. To by nebylo nic divného. Jejich vztah měl vždy trhliny, protože jsou s Pavlem zcela jiné povahy. Ale co se dalo zamlada ustát, se zhoršuje, ač Jana i po tolika letech stále doufá ve změnu.
Ale stížností přibývá a jde o poměrně zásadní věci. Jenže ona se obává samoty. Jejich děti už sice opustily domov, ale Jana jim stále řídí životy a zavazuje si je finančně. Chce všem a všemu vládnout. Její muž s tím sice nesouhlasí, ale po tolika letech se s ní už nechce hádat.
Prostě ho chci!
Když se vidíme, kolikrát se s Pavlem dáme do řeči jen my dva, že nemůžeme ani přestat. Líbí se mi jeho názory i to, že se dokáže o vše postarat. A vůbec si skvěle rozumíme. Ale to není vše, přitahuje mě i jako muž a už jsem o něm měla několikrát erotické sny. Nepřišlo to jen tak.
Tlačím ji k rozvodu
Při našich setkáních nevynechá příležitost, aby se mě nedotkl, a jeho pohledy jsou mnohem delší a hlubší, než by se na kamaráda slušelo.
Když mi třeba Jana zavolá, že nemůžou přijít do hospody nebo že ruší společný výlet, jsem smutná ne kvůli ní, ale proto, že neuvidím Pavla. Pomalu začínám Janu nenávidět, že má doma tak skvělého muže, a podle mě si ho neváží.
Už sama Jana se mi svěřila, že jim to neklape a že se dost hádají. A já místo toho, abych ji vyslechla a poradila jí, jak vztah zlepšit, agituji pro rozchod. Prostě teď už vím, že ho chci. Že bychom oba mohli být ještě šťastní… A Jana? Ta je stejně nešťastná už teď!
Martina V. (57), Ostrava
