Musela jsem si splnit svůj těžký životní úkol, abych si našla správného muže. Pohyboval se v mé blízkosti dlouhý čas, já ho ale neviděla.
Bývala jsem v mládí pohledná dívka, muži se na mě lepili, já ale měla smůlu. První manžel propadl alkoholu, všechno, co jsme měli, propil. Druhého dokonce zavřeli do vězení, zbyly po něm jenom velké dluhy.
Pak jsem si našla chlapa, který mě po roce velké lásky začal bít. Musela jsem od něho utéct. Všechno leželo na mně. Osud mě nešetřil, maminka mi zemřela a otec byl vážně nemocný. Za co, za co? Říkala jsem si během osamělých večerů, když mé děti spaly.
Nedělala jsem nic?
Mojí jedinou zábavou bylo číst si o zázracích, andělech a jiných životech. Tam jsem unikala, když mi bylo nejhůř. Říkala jsem si, že by mě zajímalo, jakou mám karmu, za co mě Bůh tak trestá.
A tak jsem se jednou vypravila k astroložce, která se zabývala minulými životy… Z těch koleček mě vystihla přesně. Podívala se na mě pronikavým zrakem: „Pracujete v tomto životě za několik minulých, kdy jste nedělala nic!“
Byla to studená sprcha. To proto mi posílá osud neschopné muže? „Má to výhodu,“ snažila se astroložka zachránit situaci, „nebudete nikdy odkázaná na pomoc druhých!“
Konečně spolu!
Zeptala jsem se, zda se ještě někdy zamiluji. Věštkyně se zahleděla do mého kolečka: „Toho pravého máte celý život ve své blízkosti!“ Přemýšlela jsem o tom, co mi řekla. I v práci – až se otevřely dveře, a v nich Bohoušek. Znala jsem ho od školky. Že by on?
Vymámila jsem z něho datum narození a běžela za vědmou. Když jsem jí řekla, že podědil statek, kde je plno drůbeže a pole, tak jí bylo všechno jasné. Byl to on!
„Budete na tom statku žít spolu!“ Jsem s Bohoušem už třicet let a statek se nám rozrostl, stejně jako naše rodina. Jsem šťastná žena.
Věra (70), Beroun
