K neznámým ženám, které se zjeví před vámi nenadále a vypadají jako z jiného světa, se chovejte vždy vlídně a uctivě. Opak by se vám vymstil.
Byl krásný podvečer, který si říkal o procházku. Se sestrou a kamarádkami jsme vyrazily. To, co jsme zažily, bylo nad rámec chápání. Prožily jsme noc hrůzy a dodnes jsme šťastné, že jsme se z toho dostaly…
Neznámá žena
Vyrazily jsme přes les na louku, která ležela pod skálou se zbytky zříceniny. Na druhé straně skály se nacházela kdysi vesnička. Z ní se ale nedochovalo do dnešní doby nic.
Když jsme přišly na louku sedly jsme si do trávy a koukaly na hvězdy, které se začaly objevovat.
Kolem nás proletělo několik netopýrů. Bylo to krásné i strašidelné zároveň. Pak jsme se zvedly a mířily zpátky k pěšině. Najednou má sestra vykřikla. Na pařezu nedaleko nás seděla jakási žena. Vypadala strašidelně.
Prošly jsme rychle kolem ní. Dívala se na nás jiskrnýma očima. My dělaly, že ji nevidíme – ani jsme nepozdravily. Zalamentovala, jak jsme nevychované a že bychom potřebovaly za vyučenou. Přidaly jsme do kroku, abychom byly pryč.
Proběhly jsme okolo velkého balvanu, kterého jsem si dříve nevšimla. Zvedl se vítr, který nás nepříjemně sekal do tváří, jako by nás fackoval. Kdesi zakrákala vrána a my se rozběhly z kopce. Les jako by ožil.
Kořeny stromů se začaly hýbat a keře nás chytat za rukávy. Byly jsme si jisté, že utíkáme správným směrem.
Pěšina skončila
O to větší bylo naše překvapení, když pěšina náhle končila a před námi se otevřela krajina, která nám neříkala vůbec nic. Stály tam staré, nízké domky, v oknech blikala drobná světýlka svíček. Proti nám vyrazil jakýsi vyhublý pes a štěkal.
Otočily jsme se a chtěly pryč, cesta, po které jsme přišly, ale zmizela. Dřevěné dveře chalup se začaly otevírat a z nich vylézali lidé. Jak se k nám blížili, s hrůzou jsme poznaly, že to jsou průsvitné bytosti. Duchové!
I tomu psovi svítily oči rudě. Otočily jsme se a běžely zpátky do lesa, tam zakopávaly o kořeny, kameny, padlé stromy. Držely jsme se za ruce, abychom se neztratily, a tím bylo horší lesem běžet.
Slitovala se?
Tak jsme dorazily k louce, kde seděla ta neznámá žena, ale už tam nebyla. Zmocňovala se nás panika. Eva vyděšeně vyjekla, že nás ta stará žena zaklela a my se z lesa už nikdy nedostaneme. Bloudily jsme dál.
Navíc se nám začala zjevovat záhadná světla. Eva strašila, že to jsou zrádné bludičky. Začaly jsme v zoufalství vykřikovat do všech stran, že nás naše nezdvořilost mrzí. Že se moc omlouváme.
Že jsme tajemnou paní nechtěly urazit. A opravdu to po nějaké době zabralo! Slitovala se? Najednou se před námi objevil kraj lesa. Pomalu začínalo svítat. Nemohly jsme tomu uvěřit – strávily jsme v lese celou noc!
Petra (64), Turnov
