Domů     Prožít podzim života se svou láskou je krásné
Prožít podzim života se svou láskou je krásné

Náhrdelník mé tety v sobě skrýval tajemství nešťastné lásky. Když jsem ho tehdy nesla do klenotnictví, netušila jsem, že tím nechám spravit nejen starý šperk, ale také dvě zlomená srdce.

Moje teta měla náhrdelník, který se mi moc líbil. Bylo na něm umělecky provedené písmeno „M“, protože teta se jmenovala Miluše. Jednou, když jsem si jako holka s náhrdelníkem hrála, teta mi ho beze slov vzala a uklidila zpět do krabičky.

Ptala jsem se jí, odkud ho má. „Někdy ti to holka povím,“ odpověděla. Víc o tom nechtěla mluvit. Když jsem byla dospělá, tak mi ho teta darovala. „Když se ti tolik líbí, tak ho nos, já už bych ho neužila,“ řekla. O jeho historii ale mlčela dál.

To jsem ještě netušila, jakou roli bude hrát ten šperk v jejím i mém životě. Po čase jsem zjistila, že očko, kterým se náhrdelník zapínal, by potřebovalo opravit, a tak jsem se vydala do klenotnictví.

Tajemný náhrdelník

V obchodě byl starý pán a když jsem mu náhrdelník podala, překvapeně se na něho díval. „Odkud máte ten šperk?“ zeptal se. „Dala mi ho teta. Měla ho celá léta doma. Asi je to nějaká památka,“ odpověděla jsem a dodala, že vůbec nic nevím o jeho původu.

Klenotník si mě se zamyšlením změřil a pak se zeptal, jak se teta jmenuje. „Miluška, proč se ptáte?“ divila jsem se. Starý pán se rozpovídal: „Je to už velmi dávno, co jsem chodil s dívkou jménem Miluška.

V té době jsem se vyučil klenotníkem, a tak jsem jí z lásky věnoval náhrdelník, do kterého jsem vyryl písmenko M.“ V očích se mu zaleskly slzy. „Ale jak říkám, je to dávno, a může to být jen souhra náhod. Zítra si pro náhrdelník přijďte, bude opravený,“ dodal.

Dávný příběh

Nedalo mi to, ještě ten den jsem se rozjela za tetou. Když jsem jí řekla o klenotníkovi, vzala mě za ruku a začala vypravovat. „Byla jsem mladá, když se do mě zamiloval mladík jménem František. Vyučil se klenotníkem.

Scházeli jsme se tajně, rodiče mi známost vymlouvali, prý musím v první řadě dostudovat. Z lásky jsem od něho dostala náhrdelník s vyrytým písmenem M. Chtěl si mě vzít.

Jenomže ho povolali na vojnu a nějak nám to spolu poté nevyšlo.“ Teta posmutněla a dodala, že se od své matky tehdy dozvěděla, že si František našel na vojně nějaké děvče a bude se prý ženit. Tak proto na její dopisy nepřišla od něho už žádná odpověď.

Tetu to moc trápilo. Pak se o tetu začal zajímat sousedův syn Alois, za kterého se brzy provdala. Taková láska jako k Františkovi to sice nebyla, ale chtěla ukázat, že ani ona nezůstane sama. S Aloisem vychovali dvě děti a nakonec se rozve­dli.

Nebyl to dobrý manžel. Od té doby už o žádného muže nestála. O Františkovi vůbec nic nevěděla. Všimla jsem si, že když jsem jí o něm řekla, jako by pookřála. Dokonce se zeptala, jak František vypadá.

„Nechceš, abych tě vzala zítra do klenotnictví s sebou?“ navrhla jsem jí. „Ne, to je na mě moc rychlé. A nevím, jestli by byl zvědavý na takovou babku. To víš, tenkrát jsem byla mladá,“ řekla.

Rodiče jim nepřáli

Druhý den jsem si šla pro opravený náhrdelník a starému pánovi řekla, co jsem se dozvěděla od tety. Klenotník se jmenoval František a teta byla skutečně jeho velká láska z mládí.

Jejich lásce nefandili ani jeho rodiče, nelíbilo se jim, že Miluška pocházela z chudších poměrů, a tak mu napovídali, že si našla jiného. Dopisy, které Miluš­ce psal, zadržovali její rodiče. Takže oba uvěřili, že ani jeden na toho druhého nevydržel čekat.

Tím pádem se František domů po vojně už nevrátil, našel si dívku tam a oženil se. Manželka mu před lety zemřela, dcera žila v zahraničí.

František pracoval v klenotnictví, a když si jeho synovec otevřel před lety obchod v našem městě, vrátil se a v obchodě vypomáhal. Teta bydlela na vesnici a do našeho města už nejezdila. Bylo jí už přes sedmdesát let a stále si stěžovala, jak ji bolí kolena.

Ani nezjistila, že se její dávná láska vrátila do místa svého mládí a ani František netušil, že Miluška bydlí nedaleko.

Schůzka

„Milušku rád uvidím, můžete to prosím nějak zařídit?“ řekl a obával se, že se s ním teta ani nebude chtít setkat. Slíbila jsem, že se o to postarám.

Když se teta dozvěděla, že František projevil o setkání zájem, začala mít obavy, že určitě bude zklamaný, jak zestárla a taky o čem s ním bude mluvit. „Teto, vždyť on už také není žádný mladík, je to starý, bělovlasý pán, ale velmi milý.

A určitě si budete mít co říct. Vždyť vy jste se rozešli ne vlastní vinou, ale z přičinění rodičů,“ přesvědčovala jsem ji. „Dej mi pár dní ještě čas,“ požádala mě. Nechápala jsem, proč setkání s mužem, kterého dříve tolik milovala, odsouvá.

Byla jsem ale ráda, že nakonec se schůzkou souhlasila. Tak jsem se stala zprostředkovatelem mezi těmi dvěma staroušky. Když jsem v dohodnutý termín k tetě přijela, nestačila jsem se divit. Měla od kadeřnice pěkně udělané vlasy a na sobě bleděmodré šaty.

Moc jí to slušelo, vypadala o několik let mladší. Celou cestu, než jsme dojely do města, byla strašně nervózní. U klenotnictví na ni čekal František. Chvilku na sebe rozpačitě koukali. Poté jí nabídl rámě a vydali se na procházku. Byl to až dojemný pohled. Nepřidala jsem se k nim, počkala jsem v kavárně a tetu za hodinu vyzvedla.

Láska dělá divy

Vypadala šťastně a vylíčila mi, že se celou dobu procházeli po parku. O tom, že by jí bolela kolena se ani slůvkem nezmínila. Říkala jsem si v duchu, jaké dělá láska divy! Další týden měl František přijet k ní.

Teta mi od té doby nepřipadala jako sedmdesátiletá stařenka, ale zamilovaná třicátnice a i z Františka se stal štramák. Teta dokonce začala zase vyvářet: „Budu dělat ovocné knedlíky, Franta je míval vždycky moc rád,“ řekla mi jednou.

Často spolu vyráželi na výlety, jednou na zámek, jindy do Prahy na Petřín. Najednou tetu problémy s chůzí netrápily. Jako by mi mládla před očima. Prostě si dokázali vychutnat svoji pozdní lásku a mně připadalo, že chtějí dohnat všechno, co jim v mládí uteklo.

Když mi jednoho dne řekli, že si zaplatili desetidenní zájezd k moři, zhrozila jsem se. „Proboha, teto, vždyť ti dlouhé cesty nedělají dobře,“ snažila jsem se jí domluvit. Zbytečně. Jen se spokojeně usmívala. Odletěli a vrátili se plni dojmů.

Stejně tak s nadšením absolvovali další cestu po Itálii. Byli tak spokojení a plní energie. Kam jsem se na ně hrabala, a to jsem byla o víc než třicet let mladší.

Svatba?

Jednoho dne přišla Miluška s tím, zda bych jí šla za svědka, Františkovi prý půjde jeho synovec. Byla jsem v šoku. Moje tetička se na stará kolena vdá za svou první lásku. Svatbu měli malou, jenom se svědky. Šťastnější lidi jsem ale snad nikdy neviděla.

Protože František měl větší byt než teta, přestěhovali se do jeho. Na návštěvu jsem k nim jezdila často. Času jsem měla dost, byla jsem rozvedená, bezdětná.

Další štěstí

Často jsem se u nich potkávala s Františkovým synovcem, který byl o dva roky starší než já. David byl šarmantní muž, po dědečkovi. Za nějaký čas jsme tvořili pár. Teta se svým mužem z toho byli nadšeni.

Začali jsme jezdit na společné výlety a strávili nejednu společnou dovolenou. David byl, stejně jako já, rozvedený. Z prvního manželství měl dceru, s níž jsem si hned padla do oka. Následovala další svatba.

S mým mužem máme hezké manželství a pomalu se blížíme k věku, v jakém se podruhé setkala teta s Františkem. Ti dva se dožili v lásce požehnaného věku, přes devadesát let a nyní odpočívají vedle sebe.

Často si říkám, že to musel být osud, že nás jeden náhrdelník dokázal všechny udělat šťastnými.

Monika (65), Benešovsko

reklama
Související články
14.3.2024
Už měsíc žiji jako ve snu. Chystám vnučce svatbu a nevím, co dřív. Matka ji opustila už dávno a nechala mi ji na starost. Nyní je moje dcera zpět a chce ten velký den zkazit. Malý, ubrečený uzlíček mi nechala dcera v košíku na manželské posteli, a byla pryč. Připojila jen krátký vzkaz, že se o malou starat nemůže, protože na to nemá nervy. Málem jsem se tehdy zhroutila. Jenomže něco takového js
14.3.2024
Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha. Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru. S ničím nebyla spokojená Vyčítala mu, že coby učitel málo vyděl
11.3.2024
Když mi zemřel manžel, zůstala jsem na vše sama. Pak jsem ale potkala Jiřího a doufala, že já i moje děti zase budeme šťastni. To jsem se pletla... Vdávala jsem se brzy, ale z velké lásky. Narodil se nám syn Hynek a dcera Adélka. Naše štěstí ale skončilo příliš brzy. Oslavila jsem čerstvě třicet, když měl můj muž pracovní úraz a zemřel. Na radu psycholožky jsme si pořídili pejska. Řád jako n
10.3.2024
S manželem jsme vychovávali Markétu a Michala. Ten byl o osm let mladší než sestra, vymodlený, byl skoro zázrak, že se narodil. Někde jsem udělala chybu. Uvědomila jsem si to však pozdě. Abych řekla pravdu, vlastně se mi nelíbilo, když Karel hlídal dospívající Markétu div ne s flintou v ruce. „Karle,“ úpěla jsem. „Vždyť se ta holka nakonec nevdá. Musíme jí přece nechat aspoň nějakou svobodu,
5.3.2024
Syn nám v poslední době stále vyčítal, že jim se snachou vůbec nepomáháme. A myslel tím finančně! Tak jsme se plácli přes kapsu. V posledních měsících jsme slyšeli jen samé stesky: „Vůbec nevycházíme s penězi. Malý toho tolik potřebuje,“ fňukali nejčastěji. Věděli, že naše vnouče je na nás největší argument. Přitom od té doby, co se narodil, jsme jim pomáhali s hlídáním i domácností, co jen naš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tři dívky v domě hrůzy
epochaplus.cz
Tři dívky v domě hrůzy
Napohled obyčejný pohodlný dům v rezidenční čtvrti v Clevelandu obývá sympatický muž, kterého si sousedé nemohou vynachválit. Nikdo z nich netuší, jak hrůzné tajemství se za jeho zdmi skrývá. Městečko Yauco na karibském ostrově Portorico má něco přes 30 tisíc obyvatel a 10. července 1960 k nim přibývá také Ariel Castro. Jeho rodiče Pedro Castro
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jak shodit kila a nepřibrat
nejsemsama.cz
Jak shodit kila a nepřibrat
Přejídáte se, jenže pak si vyčítáte nadbytečná kila? Do posilovny vás nikdo nedostane? Moc toho nenaspíte a v práci máte stres? Zkuste na to jít jinak. Asi vás překvapí, že váš chytrý metabolismus sám od sebe spálí 1300 až 2000 kalorií denně, bez jakékoli aktivity. Kolik přesně, to už záleží na vaší váze, výšce i jiném. Už to je ale přece dobrý
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
epochalnisvet.cz
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
Na více než 15 000 kamenech s rytinami najdeme údajně potvrzení prakticky všeho, o čem dnešní záhadologové sní. Obrázky zachycují dinosaury, pokročilé lékařské zákroky nebo pokročilé technologie, nápadně připomínající ty moderní. Jsou kameny skutečné? Kdo je mohl vytvořit a co všechno by měly dokazovat?   Peruánský lékař Javier Cabrera Darquea (1924–2001) slaví 42. narozeniny. Mezi dary se
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
21stoleti.cz
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
Člověk je tvor nepoučitelný, zejména co se skladby jídelníčku týká. Jakmile má možnost dopřát si potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo tuku, nedokáže odolat. Přitom by měl. S každou další porcí
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
historyplus.cz
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
S rukama pevně svázanýma za zády je postupně vyvádějí z města do pouště. Tam na ně již čekají kati. Marně budou muslimští vojáci sultána Saladina bušit do křesťanských řad, aby zachránili své souvěrce. Jejich osud je zpečetěn. Přezdívají mu Lví srdce. Už jeho současníci pohlížejí na anglického krále Richarda I. (1157–1199) jako na hrdinu, rytíře
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
tisicereceptu.cz
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
Suroviny 4 rajčata 3 cibule 8 lžic kuskusu 150 g uzené slaniny 200 g šunky 200 g strouhaného sýra Postup Cuketu podélně rozřízněte a vnitřek vydlabejte. Vydlabaný vnitřek nakrájejte na m
Velikonoce s Baronem
iluxus.cz
Velikonoce s Baronem
Velikonoce klepou na dveře, a jak lépe je strávit než v přítomnosti prvotřídních českých ovocných specialit a pálenek Baron Hildprandt. Nenechte se zaskočit dospělými koledníky, a kromě obarvených vaj
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
epochanacestach.cz
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
Reprezentační sídlo starobylého rodu Harrachů je ideálním prostředím k udržování starých tradic. A na zámku Hrádek u Nechanic dobře vědí, co zajímavého pro své návštěvníky připravit. Známý novogotický zámek Hrádek u Nechanic byl vystavěn hraběcí rodinou Harrachů mezi lety 1839 až 1857 jako jejich letní lovecké a reprezentační sídlo. Vyznačuje se nejen anglickou architekturou, bohatě zdobenými
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
skutecnepribehy.cz
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
Seděla jsem nad archivem dlouho do noci a kolem mě se promenádovali duchové mých předků. Pak zamířili do jídelny ke kulatému stolu. Do toho domu po prarodičích jsem se přistěhovala nově, bydlela jsem tu zatím jen pár dní. Domek byl hodně dlouho opuštěný, protože babička s dědou už před lety odešli bydlet do domova seniorů, kde měli
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
nasehvezdy.cz
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
U Marešových se slaví! Syn Jakub (18) se dostal na prestižní univerzitu Florida Southern College v Americe, kde se kromě studií byznysu bude také věnovat vodnímu lyžování, ve kterém je opravdu dobrý.
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
enigmaplus.cz
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
Zřícenina gotického hradu Házmburk, jež najdeme u vsi Klapý, asi 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice, je opředena nejednou bájí a pověstí, tak jako ostatně každé staro