Domů     Zničila mi život, ale dokázala jsem jí odpustit
Zničila mi život, ale dokázala jsem jí odpustit

Když táta zrovna nepil v příšerné hospodě naproti našemu domu, sedával doma a lekal mě svým tupým, prázdným pohledem. Ještě horší byla ta jeho lítostivá nálada.

Moje dětství se nepovedlo. Řeknu to velmi stručně: uplakaná máma, věčně opilý otec. Nikdy na nás nevztáhl ruku, ani na mámu, ani na mě, ale i tak mě děsily opuchlé oči, nepřítomný pohled a věčné blábolení. Nebo ty noční příchody.

Bezohledně rozrazil dveře, bylo mu fuk, že nás probudí, vpadl do předsíně, většinou zakopl o koberec, natáhl se jak dlouhý, tak široký a tvrdě tam usnul.

Jednou ho našli, jak leží přede dveřmi, ruku s klíčem napřaženou k zámku, ale odemknout už neměl sil a chrněl až do rána na společné chodbě. Když ho máma tahala dovnitř, slyšela jsem, jak jí sousedka polohlasem povídá:

„Já se ti, Lído, divím, že máš na tohle nervy. Já bych je teda neměla.“ Máma tiše odvětila: „Do práce chodí, a to mi stačí. Bojím se být na holku sama. Jak bych to všechno utáhla, z platu školnice?“ Nu ano, to byly ještě zlaté časy. Potom tátu z práce vyhodili.

Když zrovna nepil v příšerné hospodě naproti, sedával doma a lekal mě tím svým prázdným pohledem. Ještě hůř, když byl lítostivý. Míval takové chvilky. To potom slzel a mně i mámě se omlouval. Říkal třeba: „Zkazil jsem vám život, holky.“ Máma na to: „Hele, Josef, jestli to chceš napravit, tak se běž léčit.“

To není normální

A on opravdu šel. Dobrovolně. Už dlouho jsem neviděla mámu v tak dobré náladě. Věřila v lepší budoucnost. Šly jsme do cukrárny a potom mi koupila nové boty a sobě taky. Z toho jsem pochopila, že tenhle den je opravdu sváteční a že teď už bude všechno fajn.

Bylo mi deset, chodila jsem do čtvrté třídy základní školy a zrovna jsme jeli na školu v přírodě. Musím říct, že jsem se hrozně bála. Nebyla jsem vůbec kolektivní typ a tři týdny někde v Orlických horách, bez mámy, jen s mými divokými spolužáky, mě děsily.

Byla jsem tichá holčička s duší plnou smutku, neměla jsem žádné kamarádky. Letní školu jsem proplakala. V noci jsem nemohla spát, bloudila po studených chodbách a jednou nebo dvakrát mě vyhmátla třídní učitelka.

„Promluvím s tvou matkou, tohle není normální,“ řekla. „A honem spát.“

Taková smutná

Abych nezapomněla, jednu ze spolužaček jsem si docela oblíbila. Svěřila jsem se jí, že se mi stýská po mamince a že tu špatně spím. Ona mě ubezpečila, že prožívá totéž, že se také v noci budí a ty tři týdny bez rodičů jí připadají neúměrně dlouhé.

Sblížily jsme se, moje radost, že mám konečně, poprvé v životě, spřízněnou duši, neznala hranic. Jednou, když jsme se šli celá třída podívat k dančí oboře, jsme se loudaly za ostatními, a Jitka mi povídá: „Proč jsi pořád taková smutná?

Nejsmutnější ze třídy?“ Nevím, co mě to popadlo, příliš jsem jí důvěřovala, a povídám jí: „Mám trápení s tátou, víš? Je v Beřkovicích.“ Pokrčila rameny, nechápala, co to znamená.

Vysvětlila jsem jí, že je táta alkoholik a že v těch Beřkovicích je proto, aby ho tam doktoři vyléčili. Až se vrátí, bude uzdravený a nebude už chodit do hospod. Po celou dobu jsem šeptala a rozhlížela se, zda nás někdo nemůže slyšet.

„Přísahej, že to nikomu neřekneš,“ zachraptěla jsem závěrem. „Tohle se nikdo nesmí dovědět. Holky by se mi smály.“ Slavnostně zvedla dva prsty k přísaze.

Přísahala jsi

Druhý den to věděli všichni. I paní učitelka. Zírali na mě, jako bych byla malomocná. Holky si šeptaly a významně po mně pokukovaly. Kluci tolik ne, jen Kudrna, třídní šašek, se mě přišel během večeře zeptat, jestli budu taky chodit do hospody, až budu velká.

Následoval výbuch smíchu. Odnesla jsem nedojedené rizoto k výdejnímu okénku a odešla se sklopenou hlavou do ložnice. Proč to udělala? Nechápala jsem to. „Přísahala jsi!“ vmetla jsem jí do tváře večer v umývárně. Soucitně na mě pohlédla:

„Já se umím odpřísahat, chápeš? Stačí, když třikrát oběhneš hřiště a při tom za sebou táhneš švihadlo.“ Od té doby jsem stála stranou. Byla jsem člověk, s nímž se nepočítá. Odpadlík. Nešťastnice, která má otce v Beřkovicích.

Nezapadla jsem do kolektivu, ale s tím jsem měla problémy už předtím. Nenosila jsem úhledné copánky s mašlemi, nechodila jsem oblečená podle módy a paní učitelka mě nechválila.

Ale od té doby, co zlá Jitka prozradila moje tajemství, se všechno ještě o dost zhoršilo. Základní školou jsem prolezla s odřenými lokty a bez jediné kamarádky. Pro kluky jsem byla nikdo.

Chudinka z rozvrácené rodiny, s příliš krátkými kalhotami a děsným pruhovaným svetrem po starší sestřenici, který se dole páral. Vyučila jsem se prodavačkou a nastoupila do mléčných lahůdek. Ani tady mě kolegové nepřijali.

Připadala jsem jim protivná, nepřístupná a mrzutá, s nikým jsem se nebavila. Nepochopili, že to není z nafoukanosti, ale ze strachu. Táta umřel, žila jsem jen s mámou.

Byla hodná, laskavá, ale utrápená, přecitlivělá se slzami věčně na krajíčku a posedlá myšlenkou, že až se stane babičkou, všechno bude najednou báječné. „Není nic krásnějšího než mít miminko,“ snila. „Už se, Ivčo, nemůžu dočkat.“ Příšerně mě to deptalo.

„Mami, hlavně se na to neupínej,“ syčela jsem jako vzteklá kočka. „Máš snad pocit, že by mi tu bušily na dveře zástupy chlapů?“ Namítla: „To proto, Ivuško, že nemáš žádné sebevědomí. Kdyby ses pěkně oblékla a nemračila, byla by z tebe docela hezká holka.“

Jako vzteklá kočka

Tak jsem to opravdu zkusila a výsledkem byly dvě známosti, jedna horší než druhá. Zůstala jsem sama, a když zemřela máma, byla ta samota už k nesnesení. Došla jsem k neochvějnému závěru, že za všechno, co se mi v životě nepovedlo, může Jitka.

Ta zlá holka, která kdysi třídě prozradila, že je táta na léčení. Někdy jsem si představovala, co bych asi udělala, kdybych ji potkala. Jednu dobu jsem měla pro ten případ i nacvičenou řeč. Byla strašlivá. Ve skutečnosti jsem doufala, že ji nikdy nepotkám.

Jednou, to mi už táhlo na padesát, jsem si dala v sámošce na vývěsku inzerát, že levně prodám obnošené oblečení. Zavolala mi nějaká holka, ať to přinesu do denního baru na náměstí, že tam bude ve čtyři čekat.

Nikdy jsem tam nebyla, zásadně do takových podniků nechodím. U baru jsem požádala o bezin­kovou limonádu, a pak jsem dostala šok. Podávala mi ji Jitka. Všechno se mi znovu vybavilo. Roztřásla jsem se, limonádou polila pult.

Srdce mi bušilo až v krku, musela jsem se opřít. Stanula jsem tváří v tvář mrše, která mi zničila život. Periferním zrakem jsem zaznamenala, že nejspíš vstoupila ta žena z inzerátu a rozhlíží se, kde jsem. Mlčky jsem jí podala tašku a zamumlala, že za to nic nechci.

Hloupá holka

„Páni, Ivčo, jsi to ty?“ ozvala se ta potvora. Horečně jsem přemýšlela, jak zněla má nacvičená řeč, v rozrušení se mi nevybavilo ani jediné slovo. „Jak jsi mi to mohla udělat?“ zasípala jsem. „Ty… ty mrcho!“ Prudkými pohyby otírala pult, politý limonádou.

Všimla jsem si, že se jí na tvářích objevily rudé skvrny. Kupodivu i po letech dobře věděla, o čem mluvím. V očích se jí zatřpytily slzy. „Myslíš, že mi to není líto?“ zašeptala. „Zkus to pochopit. Byla jsem malá, hloupá holka.

Neměla jsem ponětí, že ti to tolik ublíží.“ Zírala jsem, jak si hřbetem ruky utírá slzy. V kapse jsem našla papírový kapesník a podala jí ho. „Zničilas mi život,“ zamumlala jsem, ale daleko klidněji. Rozesmála se: „Buď klidná, sobě taky.

Po pekelném rozvodu jsem sama jako kůl v plotě.“ Nalila mi novou limonádu. Poprosila kolegyni, ať ji na chvíli zastoupí a pak mi krátce vylíčila svůj příběh plný domácího násilí a zoufalství. Omluvila se mi snad tisíckrát.

A ze mě vztek pomalu vyprchával, bylo to úlevné, stejně jako pláč, který odplavoval křivdu. Navrhla: „A co si připít na setkání šampaňským?“ Bylo to moje první šumivé víno v životě. Chutnalo opojně, stejně jako přátelství, které se v ten den narodilo a trvá.

Ivana (61), střední Čechy

reklama
Související články
23.9.2023
Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká! Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu
19.9.2023
Rodiče si prý nevybíráme, ovšem děti si můžeme vychovat. Říká se to. Realita je ovšem jiná, někdy krutá. Je to těžké přiznat. Možná si i já sama nechci připustit, že jsem zklamala, něco podcenila ve výchově. Znáte to. K vlastním dětem je člověk shovívavý. A já to nechala dojít až moc daleko. S mužem jsme měli hezké manželství a naší dceři Peťulce jsme chtěli dopřát. Takže jsme byli hodně času v
18.9.2023
Okolí si myslí, že mám šťastný život, protože se stále usmívám. Ale i mne potkala zklamání, o kterých nemluvím… Jsem taková povaha, přiznávám. Možná je to tím, že nechci svým smutkem obtěžovat. Možná si vážím toho, že i když mi život také přinesl nelehké chvíle, stále jsou na tom mnozí hůře. Ale i já mám momenty, kdy si o samotě popláču, někdy nevím, jak dál, dostala jsem spoustu ran od lidí, k
15.9.2023
Musela jsem si vyzkoušet všechno a dostala se rychle na šikmou plochu. Klesala jsem stále hlouběji. Ničily mě drogy. Už jsem vzdávala život. Pak přišel zásah shůry. Moje výchova byla problematická. Byla jsem nezvladatelná a chodila za školu. Tehdy jsem si přečetla knihu „My děti ze stanice ZOO“, ale od drog mě to rozhodně neodradilo, spíše naopak. Příběh Christine mi připadal úžasný a já zat
15.9.2023
Myslela jsem si, že dělám dobře, když upozorním úřady na kamarádčiny potíže s dcerou. Otočilo se to proti mně. Vysloužila jsem si pár facek. Děti vychovávala sama. Když bylo jejímu synovi devatenáct, přestěhoval se k přítelkyni a Mirka zůstala sama s dcerou Viky. V tu dobu potkala muže, který ji po letech samoty oslovil. Začali spolu bydlet. Mirka ale netušila, jaký problém tím nastane. Její
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Pocházel první mistr světa v šachu z Prahy?
epochalnisvet.cz
Pocházel první mistr světa v šachu z Prahy?
Rodina chudého pražského krejčího Josefa Steinitze žije na okraji židovského ghetta a v květnu 1836 do ní přibude další z mnoha dětí. Wilhelm přichází na svět s tělesnou vadou, v důsledku níž bude po
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Prozradila svůj recept na mládí
nasehvezdy.cz
Prozradila svůj recept na mládí
Zpěvačka, herečka a máma dvou synů Lucie Vondráčková (43) prozradila, díky čemu vypadá sotva na třicet. Za celý svůj život nejenže nikdy nekouřila, ale nedotkla se prý ani kapky alkoholu. „Ano, nud
Oplácím mu stejnou mincí
skutecnepribehy.cz
Oplácím mu stejnou mincí
Jeho lži mi zprvu přišly jako nevinné bláboly. Až pozdě jsem si uvědomila, jak jsou kruté. Netušila jsem, že mi zničí celý život! Už zamlada vynikal svým sarkasmem a ironií. Právě to se mi na něm tehdy líbilo. Byl prostě jiný než ostatní kluci. Zamilovala jsem se a byla svatba. Lásku mi ale nikdy nevyznal.
Zrekonstruovaný rodokmen neolitické rodiny
21stoleti.cz
Zrekonstruovaný rodokmen neolitické rodiny
V severní Francii v oblasti Pařížské pánve bylo už v roce 2000 objeveno rozsáhlé neolitické pohřebiště. Díky pokrokům v analýze dávné DNA se nyní vědcům podařilo získat genomy 94 jedinců, kteří, jak s
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
epochanacestach.cz
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
O grafitu víme, že se používá k výrobě tužek, ale naši dávní předkové ho znali především jako přísadu do keramiky. Proto také na Českokrumlovsku kvalitní grafit těžili už Keltové a po nich se v tom pokračovalo i v dalších staletích. Posledním z otevřených dolů byl v 70. letech minulého století Městský vrch spojený překopem s nedalekým dolem Lazec. A právě v těchto
Spřízněná duše ji láká
nasehvezdy.cz
Spřízněná duše ji láká
Znají se hodně dlouho. Netají se tím, že jsou skvělí kamarádi. Povídá se ale, že mezi Janou Paulovou (68) a Petrem Rychlým (58) bylo i něco víc. Herečka ze seriálu Jedna rodina je přitom vdaná. S
Nejslavnější česká bratrovražda. Ale kdy se stala?
epochaplus.cz
Nejslavnější česká bratrovražda. Ale kdy se stala?
Měla to být oslava, při které v Boleslavi zasednou za masivními stoly dva bratři: kníže Václav (asi 907–935/929) a Boleslav (asi 915–967/972), který si později získá přízvisko Ukrutný. Svátek svatých Kosmy a Damiána však naservíruje krvavou dohru. Nejznámější vraždu české historie.     Co o ní lze s jistotou říct? Téměř nic – snad kromě
Babí léto v Hliněné Baště
iluxus.cz
Babí léto v Hliněné Baště
Každé roční období přináší návštěvníkům průhonické restaurace Hliněná Bašta jinak chuťově zabarvené dobroty. Proto netřeba „smutnit“, že léto tak rychle uteklo, neboť poklidné posezení na romantické t
Letecká bitva UFO: Co viděli rybáři na obloze nad Baltským mořem?
enigmaplus.cz
Letecká bitva UFO: Co viděli rybáři na obloze nad Baltským mořem?
Bylo 8. dubna 1665 odpoledne. Skupina šesti rybářů se právě v pobřežních vodách Baltského moře u města Stralsund věnovala lovu sleďů. V dalších minutách se však stalo něco, pro co nemá ani současná vě