Nikdy jsem nechtěla ženáče. Ženské, které chodily se zadaným, jsem vždy odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a nehodlám na tom nic měnit!

Prostě se to stalo. Milence jsem si příliš připustila k tělu a nyní se ho nedokážu vzdát. Už roky miluji ženatého muže, tátu dvou holčiček. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru se rozhořel na oslavě našich společných přátel.

Já byla v té době dva roky single. Nějak jsem si nechtěla připouštět muže k tělu, zvlášť když jsem si prošla dvěma za sebou následujícími palčivými rozchody.

Dostal mě do kolen

Jan byl bavič, který rozesmál celou společnost. Byl pozorný a galantní. Když jsem si šla sednout do zahrady, abych se pokochala noční oblohou, vyběhl za mnou s dekou, kterou mi přehodil přes záda.

Jen se usmál a mně naskočila husí kůže a nemohla jsem promluvit. Rozpovídal se. O životě, o svých plánech i přáních. Posléze se pokusil vymámit moje touhy ze mě. Já se ale jen připitoměle usmívala. Tu noc jsme se rozešli jako přátelé, ale už za dva dny mi zvonil telefon.

Prý mě musí vidět

Odolávala jsem dva měsíce, věděla jsem, že má ženu a děti. Tak si na mě vždy počíhal u kanceláře, tu s čokoládou, tu s kyticí. Já ale odolávala! Jenže pak jsme se náhodou potkali při běhání v parku. Když jsme doběhli, zašli jsme na pivko, ale byla z toho tři.

A přesně, jak se říká, po alkoholu opadly zábrany a já se neudržela. Líbali jsme se a pak zašli ke mně domů. Ještě ráno jsem to považovala za úlet, který se nesmí opakovat, jenže srdce mi už v tu dobu bilo jednoznačně pro Jana.

Dostal mě, jak chtěl

Naše láska trvá už léta, někdy se vídáme míň, jindy víc. Dodnes přemýšlím, jestli i to náhodné setkání v parku nakonec celé pouze nezinscenoval. Když mě nemohl zlomit střízlivou, vymyslel dokonalý plán, jak mě opít, abych byla „povolnější“.

V každém případě mu to vyšlo dokonale. Dostal mě tak, že se mu vlastně podřizuji a respektuji jeho pravidla, jen abych s ním mohla být. K ničemu razantnímu ho nenutím, vím, že kdyby pod mým nátlakem odešel od ženy a dcer, nebude šťastný.

Zůstanu bez dětí?

Samozřejmě mi to nikdo z okolí neschvaluje, ohánějí se tím, že kvůli němu nebudu mít nikdy rodinu. Jan totiž žádné další ratolesti už nechce. „Miluško, někdy si myslím, že i ty dvě, co mám, jsou na mě až moc,“ netají se. Tohle mě ale vůbec nemrzí, já sama k dětem nemám vztah.

Nikdy jsem děti nepovažovala za to nejdůležitější na světě. Navíc si myslím, že v mém věku je už vůbec bezpředmětné nad tím uvažovat. Mám milovanou práci, partu kamarádek a jezdím na běžecké závody. Žiji přítomností. A Janovu rodinu fakt nehodlám jakkoli narušit.

Chci také trochu lásky

Jsem svobodná a zpovídat se nikomu nemusím. Jana bezmezně miluji, je to ten nejlepší chlap, který mi přišel do života. I když za ne úplně dobrých podmínek. Ale s tím nic nenadělám.

Jiného hledat nehodlám, a že je vztah s ženatým v naší společnosti zapovězený, mě vážně netrápí.

Určitě v tom nejsem sama, kdo něco takového prožívá. Ať si každý hrábne do svědomí, jestli se ve všem chová tak, jak by měl. Tahle zakázaná láska je můj život, kterého se stejně nedokážu vzdát!

Miluše D. (55), Opava