Pozdě jsem pochopila, proč byl ten podnájem tak levný! V tom bytě praskaly žárovky, vrzala podlaha a ozývaly se divné zvuky. Noci byly děsivé.

Byla jsem tehdy čerstvá absolventka vysoké školy a nastoupila do zaměstnání. Největší problém bylo bydlení v Praze, sehnat ho v tehdejší době bylo téměř nemožné.

Nový byt

Na ubytovně jsem bydlet nechtěla, byly pro mladou dívku postrachem. Zoufale jsem hledala levný podnájem a v té době se mi naskytl jeden byt nedaleko mého zaměstnání. Cena nájmu byla velmi příznivá, je ale pravdou, že byt nevypadal zrovna přívětivě. Byl to malý tmavý krcálek, podlaha tam vrzala, okna nedoléhala.

Přesto jsem na pronájem kývla a nastěhovala se, šťastná, že mám, kde složit hlavu. Už první noc se ale dostavily podivné sny, které se denně opakovaly. Probouzela jsem se kolem třetí hodiny ráno a už nezabrala.

Zdálo se mi, že slyším zvláštní zvuky linoucí se z vedlejšího pokoje. Říkala jsem si, že mám halucinace.

Stín se blížil

Žárovky neustále blikaly a žádná mi nevydržela déle než týden, praskaly jedna po druhé. K tomu ten nepříjemný pocit − jako by mě neustále někdo pozoroval. Když jsem si četla, přísahala bych, že někdo stojí přímo za mnou.

Podívala jsem se na stěnu a uviděla na ní skvrnu, která tam předtím určitě nebyla. V tom se mi zdálo, že se začala pohybovat, jako temný stín se blížila přímo ke mně. Vykřikla jsem a stín zmizel.

Pomohla hudba

Další den jsem měla dojem, že mi kdosi dýchá na krk nebo se mě co nevidět dotkne ústy. A jako upír se zakousne. Mnohokrát jsem se prudce otočila. Neviděla jsem však nic. Jen závan pohybu. Žila jsem v tom bytě rok a zdálo se mi, že se mi zhoršilo zdraví.

Neustále jsem byla nemocná a vyčerpaná, jako by mi něco vysávalo sílu. Blížily se Vánoce a s ním adventní čas, v rádiu zrovna běžela vánoční mše. Poslouchala jsem ji a u toho odpočívala. Zaposlouchala jsem se do ní, a najednou jsem usnula.

Spala jsem tvrdě a krásně s poprvé beze snů. Jakmile ale hudba skončila, zase se objevily, sny plné temných stínů. Že by je ta hudba ovlivňovala? Pustila jsem si hudbu znovu. Nic se mi nezdálo.

Od té doby jsem si hudbu pouštěla jako balzám noc co noc a nepříjemné sny zmizely. Z bytu jsem ale odstěhovala. Později jsem se dozvěděla, že historie bytu, ve kterém jsem žila, je děsivá. Nikdo v něm dlouho nevydržel.

Helena (66), Praha