Od jejího narození mezi námi existovalo pevné pouto. Byly jsme jako jedna duše. Poznala jsem, když mé vnučce hrozilo nebezpečí, a prosila jsem anděly o pomoc.

Moje vnučka Adélka je pro mě jako dar z nebes. Od první chvíle, kdy jsem vnučku spatřila, jsem cítila zvláštní magickou vazbu. Bylo mezi námi nepopsatelně silné pouto.

Takové jsem se svou dcerou Janou nikdy neměla, přestože jsem ji z celého srdce milovala a byla pro mě tím nejdůležitějším člověkem na světě, pro kterého bych udělala první poslední.

S Adélkou to bylo hned od začátku jiné. Cítila jsem, když měla z něčeho radost či strach, aniž by mi něco řekla. Jak čas šel, utvrzovala jsem se ve svém dojmu, že se v mé vnučce narodila bytost, která se mi neuvěřitelně podobá.

Naše napojení fungovalo i na dálku

O tom, že jsme si hodně blízké, jsem se přesvědčila už v jejích dvou letech. Tehdy byla dcera s rodinou na horách, když jsem v noci zkolabovala. Mám problémy se srdcem.

Když dcera dorazila za mnou do nemocnice, vyprávěla mi, jak přesně ve chvíli, kdy se mi udělalo špatně, se Adélka posadila na posteli a do temné noci zavolala: „Babičko!“

Nadpřirozeno mě přitahuje

Celý svůj život se zajímám o nadpřirozeno a tajemné věci, které jsou lidským rozumem nevysvětlitelné, mě fascinují. Čtu výklady snů, sama sobě si vykládám karty, dokonce jsem jednou navštívila i astroložku.

Nadpřirozený svět je mi prostě blízký a rozhodně věřím tomu, že něco mezi nebem a zemí existuje.

Měla stejné schopnosti

S astrálními bytostmi mám bohaté zkušenosti. Nebojím se jich a ony mi neškodí. Vnučka má stejné cítění jako já a musela si na tuto svou schopnost také zvyknout.

A protože jsem to byla pouze já, s kým se o těchto záležitostech mohla bavit, stala jsem se její důvěrnicí i rádkyní.

Často jsme se spolu na toto téma bavily a já jsem se jí vždy snažila poradit, jak má své schopnosti ovládat a rozvíjet. Nejhorší setkání mé vnučky s duchem nastalo ve chvíli, kdy se přestěhovala s kamarádkou do Prahy. Děvčata si pronajala byt ve staré Praze, kde je potkal hrůzný, tajemný zážitek.

Duch nevrlého starce

Bydlel tam s nimi duch nevrlého starce. Pohyboval se ve všech místnostech. Vnučka cítila jeho přítomnost i jeho dech, a občas ji dokonce chytil za ruku. Nejhorší to bylo samozřejmě v noci. Postával v rohu ložnice a díval se, jak holky spí.

Aniž by vnučka cokoliv řekla své spolubydlící, viděla ho i ona. Když mi to všechno Adéla do telefonu říkala, bylo jasné, že musím něco podniknout.

V noci mě vzbudil telefon

Sedla jsem na autobus a udělala si do Prahy výlet, abych vnučce věnovala amulet. Sama jsem jej vyrobila a nabíjela energií, aby byl účinnější. A opravdu zafungoval. Několik dní byl klid.

Po čtrnácti dnech mě však uprostřed noci, v půl druhé ráno, probudilo drnčení telefonu. Hned jsem věděla, kdo mi volá: Adélka! Něco se děje!

Amulet se rozlomil

Rychle jsem zvedla mobil a na druhé straně se ozval vnučky roztřesený hlas: „Babičko! Ten zlomyslný dědek je zpátky! V noci mě probudil děsivý pocit. Když jsem otevřela oči, viděla jsem nad sebou viset ve vzduchu jeho bosé nohy, které se ke mně blížily.“

V Adélině hlase jsem slyšela strach a paniku. Hned jsem se zeptala na amulet. Vnučka mi sdělila, že leží na stolku vedle postele, ale je rozlomený. Večer byl prý ještě v pořádku.

Prosila jsem dobré duchy o pomoc

Jak jsem nikdy o nic neprosila, tak ihned poté, co jsem s Adélou domluvila, jsem zapálila svíčky a přichystala se. V hladině alfa jsem prosila dobré duchy, aby poslali vnučce mocného ochránce.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ve chvílích meditace člověk čas nevnímá, když jsem konečně uslyšela v hlavě cizí, laskavý hlas.

Moje duše opustila tělo

Zcela zřetelně řekl: „Veď mě!“ Odpojila jsem se od těla a vznesla se. Z výšky jsem viděla svůj dům, vesnici, les. Byl to nádherný pocit. Opustila jsem své unavené tělo a cítila se mladě. Letěla jsem nad krajinou, až jsem poznala Prahu.

Našla jsem uličku, ve které vnučka bydlela, prošla zavřenými dveřmi domu a stoupala po schodech. Tak jsem vešla do bytu a zamířila k ložnici. Viděla jsem vnučku ležet v posteli. Její kamarádka také spala. Hlas mě vybídl, abych se vrátila, že mě už dál nepotřebuje.

Zlý duch odešel

V tu chvíli jsem se probudila. Cítila jsem velkou úlevu. Strach o milovanou vnučku najednou zmizel. Byla jsem dychtivá, co mi poví. Nemohla jsem se dočkat, až mi zavolá. Adélka volala hned druhý den ráno.

Povídala mi, že když se k ránu probouzela, zavolal na ni prý kdosi jménem. Ten hlas ji pohladil na duši. V tu chvíli se přestala bát. Strach z ní spadl jako zázrakem. Od té doby se v jejich bytě duch děsivého starce už nikdy neobjevil.

Božena D. (70), Hradec Králové