Domů     Manžel se vrátil, naše láska je ale pryč
Manžel se vrátil, naše láska je ale pryč
5 minut čtení

Pukni, směšný panáku, říkala jsem si kdykoli jsem ho míjela. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane mým mužem i mým největším trápením.

Byli jsme spolužáci z vysoké školy, ale během studií jsme si nikterak blízcí nebyli. Jeden druhému jsme se tajně posmívali. On byl typický synek z bohaté rodiny, samí doktoři a právníci, měl všechno, na co si pomyslel, a připadal mi nadutý.

Domnívala jsem se, že se na mě dívá skrz prsty, protože jsem jezdila tramvají, nikoli zahraničním vozem, a oblékala jsem se stylem „co dům dal“. Kdyby mi v té době někdo řekl, že se z nás stanou manželé, zaťukala bych si na čelo a řekla: „Straší ti ve věži?“

Všechno bylo jinak

Jednou jsem zachytila Liborův přezíravý pohled z terasy jakéhosi luxusního podniku. Běžela jsem kolem zrovna do metra, a říkám si v duchu: „Pukni, směšnej panáku!“ Jenomže všechno bylo jinak. Později jsme o tom okamžiku mluvili.

Zatímco já jsem se mu v tu chvíli v duchu vysmívala, on si, jak říkal, umínil, že se nejpozději do týdne osmělí a pozve mě na rande. Ale než skutečně sebral odvahu, trvalo mu to měsíc.

Netušil, jak to udělá, protože jsme se vlastně vůbec nebavili, sotva jsme se pozdravili.

V knihovně

Všechno se změnilo až v knihovně, kde jsem se zrovna nořila do mimořádně nudných skript.

Periferním viděním jsem zaznamenala, že se ke mně blíží vysoká postava, která však náhle zakopla o koberec a s ohromným rachotem se, jak dlouhá, tak široká, svalila k zemi.

Navzdory cedulím: Prosíme o naprosté ticho. Přítomné knihovnice vyčítavě vzhlédly. Postava, byl to Libor, se s mnoha omluvnými posunky zase vztyčila a zamířila rovnou ke mně. „Jsem trapnej, že jo?“ řekl mi rozpačitě. Pokrčila jsem rameny: „Upadnout může každý.“

Usmál se. „A budu trapnej ještě víc. Rád bych tě pozval na rande. Co tomu říkáš? Nejspíš s takovým troubou nikam nepůjdeš,“ dodal rezignovaně. Nic na světě by mě v tu chvíli bývalo nepřekvapilo víc. Nadutec mezinárodního formátu mě zve na schůzku.

A ještě před tím, zřejmě z nervozity, zakopne o koberec. Bylo to celé jako scénka z nějaké romantické komedie. A podobně to i pokračovalo. Do roka jsme se vzali. Láska jako trám. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že to tak bude napořád.

Nic zkrátka netrvá věčně

Vyrývali jsme do pařezů srdíčka se svým monogramem. Vodili se za ruku po parcích, městech, březích řek, a ujišťovali se, že dvojice, která by se k sobě hodila víc, se ještě nenarodila.

Pohádková svatba patřila k nezapomenutelným zážitkům, stejně jako stěhování do rodinné prvorepublikové vily, kterou jsme dostali jako svatební dar od jeho rodičů. Na svět přišla Barbora, potom Matyáš. Byli jsme rodina z čítanky.

Škoda že nic netrvá věčně. Prožila jsem s Liborem deset krásných let. Moje pragmatická, dvakrát rozvedená, sestra pronesla něco v tom smyslu, že deset krásných let je až až, co by za to jiní dali. Asi jsem neskromná, chtěla jsem víc, avšak dopadla jsem jako sedláci u Chlumce.

Zpočátku jsem vůbec nechápala, co se děje. Předtím jsme všechno dělali společně, jedno tělo, jedna duše, po večerech koukali do krbu, povídali si a hodně se při tom nasmáli.

Najednou jsem do plamenů mlsně olizujících polena zírala sama a vyděšeně si šeptala: „Co se stalo? Oč jde? Udělala jsem něco špatně?“ Zčistajasna měl můj manžel tolik práce, že kolikrát ani nestačil přijít domů.

Falešné naděje?

Uzávěrky, kontroly, hromadící se problémy – vysvětloval. Problémy se však ve skutečnosti hromadily u nás doma. „To je jasný, je v tom ženská,“ jasnozřivě konstatovala má sestra.

„Nedělej si falešné naděje a ber život takový, jaký je.“ Kéž by to bylo tak jednoduché!

Falešné naděje jsem si dělala do chvíle, než přišel, bledý jako stěna, domů už před půlnocí (což bylo mnohem dřív než jindy), nalil si panáka, potom druhého a vypravil ze sebe, že si musíme promluvit. No a bylo to venku. Té jeho nádheře nebylo ještě ani dvacet!

Ale to by nebylo to nejhorší. Horší byl fakt, že se k ní následující den ráno odstěhoval. Táta dvou malých dětí. Úplně se zbláznil. Statečně jsem se podívala pravdě do očí. Sdělila celé naší rodině, že se mi rozpadlo manželství.

Nedokázal to

Také dětem, když se vrátily ze školy, jsem pověděla, že táta už u nás nebude bydlet. Plakaly. Kousala jsem se do rtů a zatínala pěsti. V práci jsem požádala o týden volna. Rodiče mi přinesli tři čokolády, sestra lahev vína.

Všichni mě litovali a utěšovali. Sousedka mi věnovala dvě zralé dýně ze zahrádky. Uplynulo čtyřicet osm hodin a Libor byl zpátky i s kufrem, v obličeji křídově bílý. Vysoukal ze sebe: „Nedokázal jsem to. Opustit rodinu s dětmi bylo tak zbabělé, že jsem se rozhodl se vrátit.“

Polkla jsem. Noc jsem proseděla na terase, kouřila a pila víno. Vrátil se, ale náš vztah byl i tak rozbitý na střepy. Nikdy jsem mu nedokázala odpustit. Ani po letech. Sice spolu stále žijeme, z naší lásky už ale nezbylo nic. Jen vzpomínky s hořkou příchutí.

Kamila (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.