Můj manžel vždycky býval trochu žárlivý, ale scéna, kterou předvedl po pětadvaceti letech našeho vztahu, byla zcela nečekaná. Přitom se jednalo jen o hloupý omyl.
Rychle jsem naházela nákup do košíku a utíkala k pokladně. Byl pátek večer, pár dní před Štědrým dnem a na mně už se začínal podepisovat předvánoční shon. A do toho si manžel vymyslel, že první Vánoce bez dětí strávíme na chalupě.
Byl to hezký nápad, ale věcí, které bylo třeba obstarat než jsme vyrazili na svátky bylo přece jen dost. Už zbývalo jen nakoupit pár nezbytností v drogerii, saponáty a toaletní papír, a mohli jsme jet.
Ve frontě přede mnou stál nějaký mladý pár, zjevně čerstvě zamilovaný, podle počtu důvěrností, které si stihli vyměnit, než vystáli frontu, ale také podle jejich nákupu, který zahrnoval krom balíčku žvýkaček také několik balíčků prezervativů.
Bylo jasné, že ti dva budou svátky strávit po svém, říkala jsem si. Zaplatila jsem nákup, popadla účtenku a utíkala za manželem, který už nervózně postával venku. Na chalupu jsme dorazili před půlnocí a poté ještě dobrou hodinu vybalovali. Měli jsme ale skvělou náladu a broukali si koledy.
Podivné chování
Najednou však Miloš přestal prozpěvovat, zamračeně studoval účtenku z drogerie. Teď mi začne vyčítat, že jsem koupila ten nejdražší saponát, smála jsem se v duchu. On ale neřekl nic, jen pronesl, že je unavený a jde spát, což jsem chápala.
Jeho chování ale bylo od té chvíle podivné. Místo romanticky prožitých svátků, jsme prožili ty nejzvláštnější. Miloš za celý týden téměř nepromluvil. Tehdy mi navíc volala sestřenice, že její muž je v nemocnici a hrozí mu operace.
Svátky na chalupě jsme ukončili dřív, Milošova kyselá nálada nepolevovala a já myslela jen na to, jak bych sestřenici dodala optimismus. Vrátili jsme se do města a já jsem s ní několik následujících dní proseděla na nemocniční chodbě.
Nevěra?
Operace jejímu muži nakonec dopadla dobře. Zato Milošova nálada se nelepšila. „Co je s tebou?“ ptala jsem se ho snad posté, poté co jsem se vrátila z nemocnice.
„To bys měla vědět ty!“ odsekl a dodal, že mi nevěří báchorku o tom, že jsem strávila několik dní po boku sestřenky. Nechápala jsem.
„Nedělej ze mě hlupáka! Panebože, moje žena mi nasazuje parohy po pětadvaceti letech manželství!“ ječel. Byla jsem v šoku. „Tak jak mi vysvětlíš, proč jsi kupovala kondomy?“ ukazoval mi pomuchlanou účtenku z drogerie. Nechápavě jsem ji vzala a v tom mi to došlo.
Omylem jsem tehdy v drogerii popadla účtenku toho zamilovaného páru. Začala jsem se smát a všechno mu vysvětlovat. S vytřeštěným pohledem na mě zíral. Pro změnu jsem se teď naštvala já, na to, že mi nevěřil. Ale dlouho mi to nevydrželo.
Dnes už je z toho jen humorná historka a z nás pár, který jen tak něco nerozhodí.
Simona (59), Plzeňsko
