Zřejmě ho někdo začaroval. Večer pohodář, můj miláček. Ráno podmračený šetřílek, který by si pro korunu nechal vrtat koleno!
Žili jsme spolu pěkných jedenáct let a bylo nám dobře. O svatbě jsme sice párkrát mluvili, ale vždycky z ní sešlo. Proč utrácet za formalitu, kterou jsme nepotřebovali?
Každý jsme z předchozího vztahu měli po dvou dětech, ale byly už dávno dospělé, když jsme se poznali.
Byl fajn, než se změnil
Občas jsme se všichni sešli. Já naše mladé pohostila, oni nám řekli, co je nového, a bylo to. Žádné velké oficiality ani ciráty. Můj Olda byl dobrák od kosti. Nic ho nerozházelo, nic rozčílilo.
Celý život pracoval coby sanitář na záchrance a měl tak asi všechny hodnoty dobře nastavené.
„Proč se budu rozčilovat? Jsou důležitější věci na světě!“ tvrdil vždycky, když mě něco vytočilo doběla. Třeba když se ve svůj prospěch spletla pokladní v supermarketu nebo když polovina drahého ovoce z mého nákupu byla shnilá.
Prostě, žilo se nám spolu hezky! Oldík mi dokonce pořídil i pejska, po kterém jsem už dávno toužila. Byl to náš společný miláček a měl od nás všechno, na co jen pomyslel. Pěkně jsme ho rozmazlili!
Doma je hůř než na kluzišti
Kupovali jsme mu šunčičku a ty nejdražší granulky. Dokonce i dva oblečky měl a pelíšek na zimu s pravým beránkem. U země to přece jen táhlo. Ani jsem nepozorovala, že by se Olda nějak postupně měnil. Spíš mi přišlo, že ho přes noc někdo vyměnil!
Vypadal stejně, ale to bylo asi tak všechno. Změnil se mu výraz v očích. Hovořil jinak, a dokonce měl i jinou chůzi. Nevadilo by mi to, kdyby se mu nezměnila povaha. Začal totiž chorobně šetřit. Bylo mi jasné, že v dnešní době se šetřit musí, ale takhle?
„Neteče teplá voda!“ volala jsem na něho z koupelny, ale on se jen potutelně usmál mezi dveřmi:
„Už taky nepoteče. Budeme mít jenom studenou!“ K vodě přibylo i topení. Připadla jsem si doma jako v ledové jeskyni a nosila dva svetry a dvoje legíny. Jedny zimní boty jsem začala používat místo bačkor! Na nákupy začal chodit Olda se mnou.
Prodal by mi i pejska
Já něco dala do košíku a on to vyndal. Bylo to k nevydržení! Dokonce zavedl suché pátky. To jsme směli jíst jen suchý chléb a k obědu česnečku. Prý nám to prospěje! No, nevím, začínám si myslet, že nám prospěje rozchod.
Poslední kapkou byl Oldíkův návrh, abychom prodali našeho psa. Je čistokrevný čivavák a stál docela hodně peněz. Když to Oldík navrhl, myslela jsem, že je to jen žert. Někoho drahého a milovaného přece člověk neprodá!
Koukala jsem tehdy na svého přítele a nemohla uvěřit, že něco tak strašného vůbec vyslovil. Brit jakoby tomu rozuměl, zalezl pod křeslo a odmítal vylézt. Tolik ho to vystrašilo! I mě se zmocnila panika. Co když mi pejska, mého miláčka, vezme, až budu spát?
Chtěl se přiotrávit
Okamžitě jsem se přestěhovala ze společné ložnice do bývalého dětského pokoje. Pejska si beru s sebou a zamykáme se. Pro jistotu! Zrovna včera jsem našla přítele sedět u stolu s malou kalkulačkou a kusem papíru.
Počítal, kolik bychom uspořili, kdybychom svítili jen svíčkou nebo vůbec. Vaří si bylinkové čaje, ale nejsou z lékárny nebo nějakého bylinkářství. Chodí si je trhat sám a přinese kde co. Vůbec tomu nerozumí!
Nedávno se málem otrávil, když si vylouhoval jakési bobule a já podle atlasu zjistila, že jsou jedovaté. Když jsem mu vytrhla hrnek s čajem z ruky, rozčílil se. „Víš, co bychom v nemocnici ušetřili? Dostali bychom zadarmo najíst, a ještě bychom se ohřáli!“ řekl vítězoslavně.
Otravujeme tím i naše okolí
Jediným kladem na tom celém je, že se mi po letech podařilo zhubnout. Bylo to lehké! Když není co jíst, není to nic těžkého. S nějakou ekologií si můj drahý spořílek hlavu neláme. Pálí v kamnech pneumatiky i pet lahve! Už ani nevím, s jakou se probudí můj přítel náladou.
Co zase vymyslí, abychom ušetřili! Je to k uzoufání. Stále čekám, že se vzbudím, a budu mít vedle sebe svého starého pohodáře Oldu. Svého milovaného přítele a druha v dobrém i ve zlém. Oldíka mám stále ráda, ale pokud se nezmění, bude mi samotné lépe. Nebo alespoň tepleji!
Květa N. (67), Ostrava
