Domů     Myslela jsem, že mámě nikdy neodpustím
Myslela jsem, že mámě nikdy neodpustím
2 minuty čtení

Traumata z dětství si člověk s sebou nese celý život. Nebýt té děsivé události, nedokázala bych překonat své hrozné vzpomínky.

Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se za nás nedokázala postavit, nedokázala od táty odejít ani problém řešit.

Chránila jsem je

Byla jsem to já, která musela od útlého dětství chránit své mladší sourozence před ranami opilého táty. Po základní škole jsem odešla na učňák. I tak jsem každý den dojížděla vlakem, abych byla doma. A právě v tom vlaku jsem potkala Jindru.

Kluka, který v našem okresním městě chodil na střední školu a bydlel na internátě.

Konečně domov

Zamilovali jsme se do sebe. Byl to on, kdo mě přesvědčil, že musím z domova odejít, vzít si ho a odpoutat se od svých sourozenců, kteří už nebyli tak malí. Začala jsem nový život.

Narodili se nám dva synové, po revoluci jsme rozšířili náš malý stateček na pořádný statek a já byla doma, protože na něm bylo mnoho práce.

Manžel chodil do zaměstnání. Když otec zemřel, ani jsem nejela na pohřeb. Máma zůstala v domku sama. Jediný, kdo se mámy zastával, byl můj muž. A byl to on, kdo mě přesvědčil, abychom si ji vzali k sobě.

Bydlela u nás už čtyři měsíce a já na ni stále nepromluvila. Ne­uměla jsem se přenést přes své dětství. Prostě to nešlo. A pak se stala ta hrozná věc. Starší syn měl těžkou autonehodu a skončil na vozíčku.

Ledy se prolomily

Snacha zkolabovala a mně nezbylo, než si vzít k sobě jejich tříletou Janičku. Statek, krávy, drůbež, syn na vozíčku a malé dítě. Manžel měl své služby, po nočních se potřeboval vyspat. Nevěděla jsem, kam dříve skočit.

Jen matně jsem registrovala mámu, jak kmitá spolu se mnou. Najednou jsme si podávaly věci, hrála si s Janičkou, krmila králíky. A pak se to stalo – promluvila jsem na ni. Ledy se prolomily. Když jsme večer padly na židle únavou, já vyndala lahev vína.

Nalila jsem do sklenek, přiťukla si s matkou a řekla: „Tak na zdraví!“ Dnes je syn na nohou, snacha funguje, kdyby nás ta hrůza nepotkala, nejspíš bychom s mámou nemluvily do smrti.

Anna (59), Sušice

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může