Domů     Slíbil, že se mi jednou vrátí
Slíbil, že se mi jednou vrátí
3 minuty čtení

Přestože dva lidé jasně vědí, že by spolu byli doopravdy šťastní, že jsou pro sebe ti praví, život jim do cesty často přihraje neřešitelné překážky.

Nemohla jsem dospat a probudila se už ve čtyři ráno. Stále nevěřím, že se dnes opravdu setkáme. Po čtrnácti letech. Dlouhý čas, který jsme každý trávili úplně jinak. Čas, který nám utekl mezi prsty, který je naprosto promarněný. Ale třeba ještě máme šanci to všechno dohnat.

Ještě jednou jsem se podívala do zrcadla. Možná mě ani nepozná, napadlo mě. Zestárla jsem. Přepadla mě hrozná úzkost, podlomila se mi kolena. Snad bych ani na to letiště neměla jezdit. Vždyť tehdy jsem byla čerstvá pětačtyřicátnice. Dcera se vdala a odstěhovala se do vzdáleného města.

Nuda a stereotyp

Doma mi zbyl jen o dvacet let starší manžel. Kdysi jsem ho moc milovala a obdivovala. Nyní z něj byl protivní důchodce, který těžce snášel, že já pracuji a ještě jsem nerezignovala ani na společenský život. On už nejraději seděl doma u televize.

To, že zase jedu na nějaký kongres do Rakouska, ho rozčililo a dost jsme se pohádali.

Jen jedna noc a den

Na kongres v Rakousku jsem se moc těšila. S Michalem jsme se střetli hned ve dveřích hotelu. Nerada jsem do něj vrazila svým velkým kufrem. Otočil se a zadíval se mi zpříma do očí. Úplně se mi zamotala hlava. Věci pak vzaly rychlý spád.

Po dopoledních přednáškách mě pozval na kávu, po večeři na skleničku a poté k sobě na pokoj. Všechno se dělo tak přirozeně, jako bychom se znali už mnoho let. Ale vše se odehrálo během čtyřiadvaceti hodin. A byl konec.

Raději rychle zapomenout

Ačkoliv jsem věděla, že je to nesmysl, zamilovala jsem se. Michal byl ženatý a jako syn českých emigrantů žil ve Finsku. Měl za manželku Finku a také měl dvě malé děti. I on mi ale tvrdil, že se do mě zamiloval. Ani jeden jsme tehdy neměli sílu na nějaké dlouhé loučení.

Michal mě jen pevně objal a slíbil, že se jednou pro mě vrátí. Byla jsem tehdy přesvědčená, že to je definitivní konec mé krátké, krásné, ale zakázané lásky. Přesto jsem na něj nikdy nepřestala myslet. Zpočátku jsme si psali i volali. Pak ty kontakty nějak řídly.

Nic není nemožné

Čas běžel a můj muž nedávno zemřel. A právě v té době mi přišel ten dopis od Michala. Píše v něm, že se rozvedl. Děti už jsou dospělé, on se rozhodl žít v Čechách a chce mě co nejdříve vidět. Dlouho jsem váhala, jestli se znovu vrhnout do téže řeky.

Pak jsem si ale řekla, že to zkusím. Člověk nemá v životě nic vzdávat. Už vidím Michala přicházet příletovou halou. Je pořád štíhlý, hezký a usměvavý. Když mě pevně tiskne v náručí, říkám si, že těch čtrnáct let čekání přece jen stálo za to.

Milada M. (59), Brno

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.