Domů     Chce mě dát do domova!
Chce mě dát do domova!
5 minut čtení

V momentě, kdy jsem si myslela, že všechno zvládneme, přišla od mého nejbližšího člověka pořádná „ťafka“ za ucho. I když jsem na lopatkách, ještě to nevzdávám.

Už poněkolikáté si prohlížím ty staré fotky. Filípek byl rozkošné mimino a později malý šikovný školáček. Byl hodný, poslušný a citlivý chlapec. Co se to s námi jen stalo. Už zase pláču při vzpomínce na ty krásné dávné časy. Všechno to fungovalo až do mého rozvodu.

Manželství ztratilo smysl

Filip byl tehdy ještě moc malý, aby chápal, že někdy nastane situace, kdy dva lidé už spolu žít nemohou. A to se stalo mně a mému muži Jaroslavovi. Chodili jsme spolu už od střední a náš vztah už poslední roky poněkud skomíral.

Zároveň jsme byli ještě dostatečně mladí, abychom mohli začít někde jinde s někým jiným, čehož Jaroslav ještě před rozvodem využil a zabydlel se u své nové přítelkyně.

Nechtěla jsem malé dítě těmito věcmi zatěžovat ani násilně slepovat manželství jen kvůli tomu, aby měl úplnou rodinu. On to ale viděl jinak.

Syn mi to neodpustil

Filip velice těžce nesl, že táta odešel a jeho nechal u mě. Začal mi dávat za vinu, že jsem rozbila naši rodinu. A to i přesto, že já zůstala s ním sama a starala se o něj, jak jsem mohla, zatímco jeho otec si pořídil rodinu novou.

I nového syna, kterému dával před Filipem celkem viditelnou přednost. Moje vztahy se synem byly napjaté. Byl právě v pubertě, když se to stalo.

Je to snad zbabělé

Byli jsme již devět let rozvedení. Jaroslava jsem vídala, jen když si přišel občas pro Filipa. S těmi návštěvami to nijak nepřeháněl, ale přece jen se jako otec někdy choval. O tom, jak žije a jak se má, jsme ale nikdy nemluvili. Proto, když dobrovolně odešel z tohoto světa, jsme nic nechápali.

I když se ukázalo, že příčinou toho hrozného a zoufalého činu byl strach. Jaroslavovi objevili rakovinu plic. Podle doktorů měl šanci se léčit. On ale utekl před nemocí, bolestí, svou rodinou i před Filipem. Nemohu nikoho soudit, ale myslím, že to bylo zbabělé všechny opustit.

Vztahy se zklidnily

Filip byl zoufalý a tátovu smrt mi dával za vinu. Tvrdil, že kdyby táta žil s námi, šel by se léčit a neopouštěl nás. Můj třípokojový byt nám byl najednou malý a syn se odstěhoval. Dodělal školu a našel si celkem slušné místo. Po čase pak potkal Alici.

Byla ještě takové telátko o deset let mladší než on. Ale zdála se mi zprvu sympatická, a tak, když se rozhodli, že se vezmou, jsem jim nabídla, že mohu zatím bydlet u mě. Pro tři lidi bylo v bytě dost místa i soukromí.

Odmítli to a šli raději bydlet do podnájmu. Chápala jsem to. Kdo by chtěl bydlet s rodiči.

Nešikovný pád to odstartoval

Bylo to před Vánoci a já, jako každý rok, dělala vánoční úklid. Snacha Alice mi sice slibovala, že mi přijdou pomoct, ale to bych se asi načekala. Raději jsem popadla štafle a vrhla se na mytí oken. První dvě šla umýt rychle. I záclony se mi podařilo pověsit. Byla jsem už ale dost unavená, to další okno jsem už měla nechat na druhý den.

Jenže nenechala. Když jsem vylezla až nahoru na štafle, byt má vysoké stropy, zamotala se mi hlava a já sletěla na zem. Něco křuplo, strašně zabolelo a celý svět se se mnou točil. Dokázala jsem se však ještě doplazit pro telefon a zavolat syna.

Noha jako argument

Při tom pádu jsem si dost ošklivě zlomila nohu. Museli mě operovat, pobyla jsem si několik dní v nemocnici a dodnes na ni trochu kulhám. A tak můj syn ještě v nemocnici přišel s nápadem, který mě naprosto šokoval.

Prý už sama bydlet nemůžu, nezvládala bych to, a oni s Alicí mě také nedokážou uhlídat. Ale v domově pro seniory mi bude rozhodně lépe. To mi tvrdil syn do očí. Tak mě to překvapilo, že jsem nebyla schopna slova. Syn se tedy prozatím takticky odmlčel.

Nátlak pokračoval

Když jsem se vrátila domů a belhala se po bytě o berlích, začal Filip s domovem znovu. Přidala se i Alice a bylo vidět, že jsou sehraný pár, který to má promyšlené.

Zprvu jsem si vážně naivně myslela, že jim jde o moje pohodlí, kdy se o mě v domově dobře postarají, jak stále opakovala Alice.

Pak mě napadlo, že mají strach, že zase upadnu a oni mě budou mít na krku. Jenže já jsem stále dostatečně soběstačná, a navíc mám dost dobrých přátel, kteří by mi v nouzi pomohli. Nemusela jsem je nikdy ani prosit.

Jako dlouholeté kamarádky jsme stály při sobě. Jenže nátlak nepřestával. A pak mi to konečně došlo!

O mě jim vůbec nešlo

Mému synovi ani jeho ženě vůbec nešlo o mé bezpečí a pohodlí. Do domova mě chtěli šoupout, aby měli k dispozici můj byt. Měli v plánu se do něj nastěhovat. Pochopila bych, že by raději bydleli ve vlastním, že třeba už konečně plánují i nějaké miminko.

Už před časem jsem jim nabízela, že byt prodám, koupím si nějakou garsonku a jim dám zbytek peněz. To by byl dobrý základ pro hypotéku a koupi slušného bytu. To nechtěli. Prý se nebudou zadlužovat. Tak mě raději vystěhují.

Nikdy to nepochopím

Filip moc dobře ví,jak domovy důchodců nesnáším. Zemřela tam totiž moje maminka, kterou tam můj sobecký a bezohledný otec strčil, když si chtěl uvolnit ruce pro svůj veselý život. Nevím, třeba to je dnes jiné, možná že bych se tam necítila tak zle.

Ale já jsem ještě zdravá, mám hodně přátel, spoustu koníčků a plánů. Jsem se svým životem spokojená. Ale synovo jednání mě hrozně bolí. Myslím si, že jsem mu nikdy tak neublížila jako on mně. Proto do domova nepůjdu.

Renáta T. (64), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do