Domů     Bude z tebe svačinářka, říkal táta
Bude z tebe svačinářka, říkal táta
5 minut čtení

Chtěla jsem všem dokázat, že mě podceňovali a že dokážu být dokonalá ve všech ohledech. Nedošlo mi ale, že dokonalost spočívá v něčem jiném a že štěstí si za peníze nekoupím.

Pocházím ze skromných poměrů. Maminka byla uklízečka, táta, který s odřenými lokty dokončil základní školu, pracoval jako zednický přidavač. Máma byla laskavá ženská, ale udřená a se smutnýma očima. Život ji semlel. Občas mluvívala o tom, jak moc si přála studovat, ale děda to nedovolil.

Musela se starat o pět mladších sourozenců a hned po škole pracovat, aby domů donesla nějakou tu korunu. Jakživa neřekla, že seznámení s tátou lituje, ale beze slov to říkaly její oči. No a táta, to byla samostatná kapitola.

Coby jediné dítě, jediná dcera, jsem si stoprocentně jista, že mě měl rád. Ale taky se rád napil. To pak býval zlomyslný a nepřející.

Nic z tebe nebude

Díval se na mě s pohrdáním, rty mu cukaly samou jízlivostí, a jedovatě pravil: „Holka, co z tebe bude? Nic moc, viď? Hele, mám nápad. Co kdybys dělala ve fabrice svačinářku? To je tak jediný, na co máš, s tím svým prospěchem.“ Zatínala jsem zuby.

Proč mi to jen dělal? Se spolužačkami měli rodiče velké plány.

Z naší Ivušky bude paní doktorka, naše Marcelka půjde na gymnázium… A já? Svačinářka. Máma tátu ani jednou neokřikla. Myslím, že se ho vždy trošku bála. Abych byla spravedlivá, vzpomínám si na mraky hezkých rodinných chvilek. Jak jsme se s tátou smáli nad časopisem Dikobraz.

Jak máma vytáhla z trouby horké buchty s mákem a tvarohem a všichni jsme počítali vteřiny, kdy už aspoň trochu vychladnou.

Jak jsme chodili na houby a jednou našli louku plnou bedel s klobouky jako deštníky, kdyby v tu chvíli začalo pršet, byli bychom spolehlivě chráněni. Pršelo ale jen v mé duši. Já vám ještě ukážu, říkala jsem si. Však já se odrazím ode dna.

Inženýrka

Z Ivušky se nestala paní doktorka ani omylem a Marcelka prolezla gymnázium jen jakýmsi zázrakem. A já? Já jsem to dotáhla na inženýrku ekonomie. O tom se mi původně ani nesnilo.

Jak se mi chtělo tehdy v tom nóbl podniku, kde jsem promoci slavila, si s tátou přiťuknout červeným Cinzanem a říct: „Tak, tati, na tu naši svačinářku s inženýrským titulem!“

Leč otec se té slávy nedožil, stihl se upít, už když mi bylo jedenadvacet. Přiťukly jsme si jen s mámou. Řekla mi: „Jsi dokonalá!“ Ale kdepak, ještě ne. To byl jen začátek, myslela jsem si. Já teprve budu dokonalá. To budeš, mami, koukat.

A ty taky, tati, shora. Všichni budete koukat! Předvedla jsem raketový start.

V té době ještě nebylo tolik nezávislých mladých žen s bytem v Praze, zakoupeným z vlastních zdrojů, s nádherně stříbrným vozem a oslňujícím postavením ve firmě.

„Svačinářka!“ usmívala jsem se na sebe do zrcadla, a žena ve výstavních, až nesmyslně drahých, koktejlkách a decentní, neodmyslitelné šňůrce perel mi úsměv oplácela.

Čtení z očí

„Svačinářka,“ mumlala jsem si na svatbě, kde jsem žasnoucím hostům předvedla model od známé návrhářky. Vdala jsem se za lásku z mládí, okouzlujícího hudebníka, absolventa umělecké školy. Tím se do mého perfektně naprogramovaného života vloudila neočekávaná chybička.

Jindřich mě neobdivoval, asi jako jediný v kraji. „Letíš na víkend do Budapešti, skutečně?“ vzdychl. „Jak mám naší malé pořád vysvětlovat, že maminka je v Budapešti, Paříži, Varšavě, Londýně, všude. Jenom ne doma.“ Ani on, ani dcera si mě nevážili. I když jsem vydělávala majlant.

Byla jsem vážně dokonalá. Na Bářiny narozeniny jsem pekla dorty, až oči přecházely, a vystrojila hostinu pro všechny její kamarádky. Vozila jsem jí z cest značkové hadříky jako pro princeznu.

Koupila jsem klavír, přihlásila ji na balet, na zpěv, na angličtinu, francouzštinu, do špičkového soukromého gymnázia.

Během konečné hádky s Jindřichem jsem na něho křičela: „A co mám teda podle tebe dělat? Čtu té naší holce přání z očí!“ Chladně odpověděl: „Tak to asi neumíš číst.

Kdybys totiž uměla, přečetla by sis, co je tam napsáno doopravdy.“ Následovala pauza, kdy on se tvářil jako smrťák a já lapala po dechu. „Tak mi tedy prozraď, co je tam napsáno do­opravdy,“ hlesla jsem.

Něco mi říkalo, že tohle je jeden z našich posledních rozhovorů, a taky byl. „Je tam napsáno: Jediné, co bych si přála, je mít normální maminku,“ odrecitoval.

Odešel ode mě a oženil se, ne se svačinářkou, to už by se podobalo ujeté telenovele, oženil se s prodavačkou z textilu. Jsou šťastní jako dvojice z reklamy na jogurty.

Co je štěstí?

O víkendech si zvelebují chalupu, o čemž mi dcera dřív nadšeně referovala. Co tam zase vykvetlo, jak voní čerstvě posekaná louka, no to bych se ukašlala, s mojí alergií. Chalupaření mi odjakživa připadalo přízemní. Ve firmě pořád stoupám.

I Báře jsem vždy vštěpovala, že na sebe musí být přísná, studovat a dřít, aby z ní nebyla nula, ale někdo. Jenomže má dcera, má vlastní krev, už na mé názory kašle.

Ve třeťáku odešla z gymnázia a odstěhovala se z domova, kde jsem jí zařídila pokojíček jako z pohádky.

Chytla se divné party, bydlí ve squatu, obarvila si vlasy nazeleno, vypadá tak příšerně, až mi pokaždé, když ji vidím, vyhrknou slzy do očí. Po večerech bývám sama.

Sedám si ke krbu se sklenkou vína a vzpomínám, jak voněly máminy buchty, když je vytáhla ze stařičké trouby. Až pozdě jsem přišla na to, co skutečně znamená štěstí.

Renata (53), Praha

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více